Nemám moc rád takzvané “škatulky“ v hudbě, ale když už se řekne roots Rock, tak na Larkin Poe to sedí naprosto přesně. Syrová muzika amerického jihovýchodu, ve které je trochu od všeeho co se v té oblasti za posledních sto let hrálo. Sestry Rebecca a o dvacet jedna měsíců mladší Megan Lovellovy hrají od útlého mládí. Jsou z muzikantské rodiny a od pěti (snad i tří) let hrály na klavír a housle, matka je učila zpívat vokály a také zpívaly v kostelním sboru, což byla jejich první veřejná vystoupení. Doma sice byly nahrávky od klasiky po Rock, ale nejvíce inspirace přišlo s nahrávkou Slide Rule od excelentního hráče na dobro Jerryho Douglase. Se starší sestrou Jessicou zakládají Lovell Sisters Band a natáčejí dvě desky v newgrassovém duchu. Jessica hraje na housle, Megan na dobro a Rebecca na mandolínu, a to tak dobře, že v roce 2006 vyhrává (ve svých patnácti letech) první cenu na MerleFestu, slavném festivalu ve Wilkesboro. Jessica odchází v roce 2009 na univerzitu a skupina končí jako trio, ale Rebecca a Megan pokračují dál, jen trochu jinak. Akustické nástroje vyměnily za elektrické – Rebecca mandolínu za kytaru a Megan dobro za lap steel – a pojmenovávají se po svém pra, pra, pradědečkovi Larkinovi Poe, což byl bratranec Edgara Allana Poa. První dvě nahrávky Spring (2010) a The Sound of the Ocean Sound (2013) ještě byly hodně akustické, ale od Kin (2014) už přichází syrový elektrický nářez. Každá další deska je jiná, a přece v něčem stejná – v energii a syrovosti. A stejná jsou i jejich živá vystoupení, energická, živelná, ale skvěle instrumentálně zvládnutá. Aby mohla Megan na pódiu stát (spíše pobíhat) má speciálně upravený lap steel od firmy Beard.
Na právě probíhajícím turné Larkin Poe propagují svou poslední desku Blood Harmony (2022), která je dost rodinnou záležitostí. Manžel Rebeccy, kytarista Tyler Bryant, desku produkoval a část se nahrávala v jeho studiu, manžel Megan, multiinstrumentalista Mike Seal, který hraje také na kytaru v kapele Jerryho Douglase – to nemůže být náhoda, nahrával některé klávesové party a některé vokály si zazpívala i jejich matka Trissa. Deska je to opravdu syrová, možná mám raději ty hudebně košatější – což je věc názoru a vkusu každého, ale muzikantsky dobrá. Jak řekla Rebecca je to také proto, aby bylo jednoduché ji převést do pódiového hraní v co nejvěrnější podobě. Jak se jim to daří, se může přesvědčit každý sám poslední říjnové úterý ve Fóru Karlín, kde se v roli předkapely představí The Sheepdogs rocková parta bratrů Currieových z kanadského Saakatoonu.