Když chce člověk slyšet Obchodníka s deštěm, musí počítat s tím, že zmokne
Tak jsme se po roce dočkali. Koncert Bruce Springsteena, přeložený z loňska kvůli jeho zánětu hlasivek, proběhl v neděli 15.6. na Letišti Letňany. Koncert plný politiky – možná proto byly mezi diváky i politické špičky, a to jak minulé, tak současné – ale hlavně muziky. A té bylo opravdu vrchovatě a troufám si tvrdit, že i politici tam byli právě kvůli ní. Ostatně politika k Springsteenovi tak nějak patří už dlouhá léta, často ji promítá do svých textů, a musím říci, že byl připraven. Že se otevřeně staví proti Donaldu Trumpovi je všeobecně známo, ale zjevně má přehled i o dění v Evropě včetně našich domácích problémů… a nebyly to jen prázdné fráze. Ale o tom psát nechci, ač jsem s ním souhlasil téměř ve všem.
Říká se, že není větší požitek z živého vystoupení, než právě Bruce Springsteen a jeho E Street Band. Asi ano, nikdy jsem nic podobného neviděl. Na pódiu osmnáct muzikantů, muziky plno a ani tón navíc. Všechny to baví, v čele s nevyčerpatelným lídrem, který i ve svých pětasedmdesáti letech předvádí bez deseti minut tříhodinovou show. Jedna píseň střídá druhou, bez uvádění (proč také, vždyť je všichni znají), jen one-two-three-four a navazuje další. Publikum je ve varu od první písně, kterou byl cover známého Summertime blues od Eddieho Cochrana. Springsteen to s publikem umí. Nikoliv naučeně. Je to naprosto přirozený kontakt. Žádná pyrotechnika, světelné efekty, na obřích obrazovkách “jen“ záběry z pódia, které byly dobře sestříhané. I ze zadních řad, odkud byli muzikanti na pódiu viditelní ve velikosti menších mravenců, byl dobrý přehled, co se “tam vepředu“ děje. Samozřejmě nechyběly záběry Springsteena otočeného ke kapele a mořem publika za zády, jak zdviženou pravicí udává rytmus. Každý to zná, ale každý na to čeká.
Po půlhodině, jako sedmá v pořadí, zazněla píseň Rainmaker. Asi součást show, že zrovna při téhle písni začalo pršet, jinak si to vysvětlit nedovedu. Nebo náhoda? Bohužel už téměř nepřestalo, ale publikum to nezchladilo, naopak. Tady se také ukázala Springsteenova velikost. Déšť nedéšť, při písni The Promised Land sešel z pódia, stále zpíval, podával si s lidmi ruce, a když dohrál sólo na foukací harmoniku (částečně vsedě na bariéře), podaroval jí dětského fanouška, objal se s ním, plácli si, a pak se opět vrátil na pódium. Silný moment, kteří všichni ocenili bouřlivými ovacemi. Pak už hity Hungry Heart, The River nebo Because the Night střídaly (politickým komentářem doprovázené) Long Walk Home, My City of Ruins nebo House of a Thousand Guitars, kterou hrál sám za doprovodu akustické kytary a harmoniky.
Tato show se nemění. Myslím, že to ani nikdo nechce. Proč taky? “The Boss“ v bílé košili, černé vestě, kravatě a bandážích na rukou, se zaťatou pěstí, zaťatými zuby, neúnavný, dávajíce do toho úplně vše. Mluví o vážných věcech, ale s nadhledem, chtíc publiku nejen sdělit, co má na srdci, ale také pobavit. Co na tom, že už se neklouže po kolenou a místy je znát, že už je hlas trochu unavený. Mimo pár věcí, které jen zpíval, nebo hrál na akustiku, střídal Fender Telecastery, s úzkými žiletkovými humbuckery (nejspíše od firmy Joe Barden, které dlouhodobě používá). Ze zakládajících členů je v E Street Bandu ještě baskytarista Garry Tallent. Tihle dva jsou v kapele od jejího vzniku v roce 1972, ale ostatní tam nejsou o moc kratší dobu. Pianista Roy Bittan, který hrál na piano a syntezátory přichází v roce 1974. Kytarista, mandolinista a druhý zpěvák (nebo první vokalista?) Steven Van Zandt, který se Springsteenem hrával v různých kapelách už kolem roku 1970, se pak oficiálním členem stává v roce 1975, stejně jako bubeník Max Weinberg. Po odchodu Van Zandta v roce 1984 přichází Nils Lofgren (dnes jsou tam oba a je to jen dobře). Tento kytarista s vytříbeným stylem nehraje trsátkem, ale prsty a na palci má prstýnek. Já osobně mám prstový styl rád, a Nilse Lofgrena také, ať hraje s Neilem Youngem, Springsteenem nebo na svých deskách. Je známý také svými tanečními kreacemi na pódiu, které jsme mohli vidět i v Praze. Na třiasedmdesátníka úctyhodný výkon, ale je třeba říci, že ještě na střední škole to byl také úspěšný gymnasta. Do téhle sestavy patřili ještě Danny Federici na varhany a akordeon a Clarence Clemons na saxofon. Oba už hrají v nebeské kapele, ale následovníky mají výborné. Federiciho nahradil Charlie Giordano (2007) a Clemonse jeho synovec Jake (2012). Houslistka, kytaristka a zpěvačka Soozie Tyrell patří k E Street Bandu od roku 2002. Springsteenova žena, kytaristka a zpěvačka Patti Scialfa v Praze nebyla, už je možné ji vidět jen na některých koncertech. Band doplňují ještě perkusista a zpěvák Anthony
Almonte, dechová sekce ve složení Barry Danielian a Curt Ramm na trumpety, Eddie Manion na saxofon a Ozzie Melendez na pozoun, a vokalisté Ada Dyer, Lisa Lowell, Michelle Moore a Curtis King. Nemá cenu vypisovat, s kým vším tito muzikanti spolupracovali… to by byl opravdu dlouhý výčet největších hvězd rocku, popu, country i blues. A spolu jim to šlape neuvěřitelně… a všichni jim to věří, je vidět, že je to baví a sálá z nich obrovská energie.
Energie, kterou přenášejí na publikum, a je to znát. Zpívali skoro všichni ze šedesáti tisíc lidí, a to nás největší hity ještě čekaly. Při písni Thunder Road potěšil Springsteen první řady opět svojí návštěvou, a to byla poslední píseň. Ale na jeho koncertech prostě pauzy nejsou. Všech osmnáct hudebníků sice přišlo na kraj pódia se uklonit, ale pak šli opět rovnou k nástrojům a mikrofonům, a začal přídavek. Born in the U.S.A., Born to Run, Bobby Jean, Dancing in the Dark… to už zpívali opravdu všichni. Publikum bylo v extázi. Při Tenth Avenue Freeze-Out se na obrazovkách objevily fotky Dannyho Federiciho a Clarence Clemonse. Předposlední byla Twist and Shout, a jako poslední Dylanovka Chimes of Freedom, s rozloučením, ať si to poselství odnášíme ve svých srdcích. Dojemný konec tří hodin řízné muziky. Reprodukovaná This Land Is Your Land od Woody Guthrieho byla jasný povel k odchodu, tak jako na předešlých koncertech. A nutno dodat, k odchodu spořádanému, dobře zorganizovanému a díky posílení veřejné dopravy i poměrně rychlému. Byl to další velmi vydařený počin agentury Live Nation. Díky.
Set list:
Summertime blues
Land of Hope and Dreams
Death to My Hometown
Lonesome Day
My Love Will Not Let You Down
No Surrender
Rainmaker
Darkness on the Edge of Town
The Promised Land
Hungry Heart
The River
Youngstown
Murder Incorporated
Long Walk Home
House of a Thousand Guitars
My City of Ruins
Because the Night
Human Touch
Wrecking Ball
The Rising
Badlands
Thunder Road
Born in the U.S.A.
Born to Run
Bobby Jean
Dancing in the Dark
Tenth Avenue Freeze-Out
Twist and Shout
Chimes of Freedom