Mike Zito
2. 10. 2024
Jedna z nejvýraznějších osobností současného blues, louisianský kytarista, čerstvý držitel blues Music Awards za bluesrockové album roku Resurrection, celkově pětinásobný držitel této ceny, navíc ještě šestkrát na ni nominovaný.
Jak sám říká, velmi si cení upřímnosti a autenticity: "Nic neskrývám, myslím, že se lidem nejvíce líbí moje upřímnost," prohlásil pro magazín Vintage Guitar. “Anders (Osborne) mi kdysi řekl - pokud nevěříš tomu, co zpíváš, nikdy se nestaneš dobrým zpěvákem. Snažím se nepsat vatu, chci, aby každé moje slovo mělo váhu."
Na kytaru začal hrát, když mu bylo pět let. Již jako teenager se vypracoval na špičku místní hudební scény v St. Louis. V roce 2009 jeho skladba Pearl River na labelu Eclecto groove Records získala cenu píseň roku na blues Music Awards a znamenala také první spolupráci s Cyrilem Nevillem, se kterým později hrál v kapele Royal Southern Brotherhood. Následovalo několik dalších desek, z nichž Greyhound z roku 2011 bylo nominováno na nejlepší bluesrockové album v cenách blues Music Awards. O dva roky později vydal Gone to Texas na svém novém labelu Ruf Records a také se poprvé představila jeho nová kapela The Wheel. Mezi lety 2010 a 2014 hrál Mike Zito v superskupině Royal Southern Brotherhood a začal také produkovat desky dalších umělců - Samanthy Fish, Alberta Castiglia, Ally Venable, Jeremiaha Johnsona nebo Jimmy Carpentera. Další album Make blues Not War mu získalo v roce 2018 ocenění bluesrockový umělec roku v blues Music Awards. O rok později vydal poctu Rock´n´rollové legendě Chucku Berrymu a s Guyem Halem založili vlastní nahrávací společnost Gulf Coast Records zaměřenou na místní roots, blues a americana žánry. Zatím poslední studiové album z roku 2021 Resurrection mu vyneslo opět cenu blues Music Awards za bluesrockovou nahrávku roku.
Mighty Oaks
3. 10. 2024
„Není lepší způsob, jak publiku představit to, co tvoříme, než akusticky, v té nejčistší formě."
Mighty Oaks je indie-Folk rockové trio, které tvoří Američan Ian Hooper, Angličan Craig Saunders a Ital Claudio Donzelli. Jako nadaní sóloví muzikanti se setkali v Berlíně, který si vybrali především pro jeho tvůrčí atmosféru. Netrvalo dlouho a v roce 2010 založili kapelu Mighty Oaks, která je výsledkem společné lásky k hudbě. Kapela je známá svými melodickými songy, v nichž se snoubí žánry jako pop, Folk a Rock. Fakt, že to tomuto triu muzikantů dohromady skvěle ladí i zpívá, je nezpochybnitelný.
Své první EP ‚Just One Day‘ vydali v létě 2012 a jejich debutové album „Howl“ vyšlo v roce 2014. Mighty Oaks byli vřele přijati nejen v Německu. Následovala úspěšná alba „Dreams“ (2017), „All Things Go“ (2020) a „Mexico“ (2021). Alba jsou plná emotivních písní, harmonických melodií a textů, které v posluchačích dlouho rezonují. Hudební magazín Rock & All o nich napsal: „Mighty Oaks jsou továrnou na folkové hity.“
Zpěvák Ian Hooper říká: „Není lepší způsob, jak publiku představit to, co tvoříme, než akusticky, v té nejčistší formě. Je to fantastická příležitost znovu navázat spojení s našimi fanoušky – nebo s kýmkoli, kdo miluje poctivou, autentickou hudbu.“
Pohodová a emotivní atmosféra živých vystoupení Mighty Oaks nabíjí publikum pozitivní energií. Přesvědčte se o tom 3. října 2024 v Paláci Akropolis. Garantujeme vám, že si jejich songy budete broukat ještě dlouho po koncertu.
Bob Dylan
4. 10. 2024 až 6. 10. 2024
Hudební legenda a ikona Bob Dylan se v rámci Rough & Rowdy Ways Tour vrací do Prahy,
kde pro své fanoušky zahraje rovnou 3 koncerty!
Legendární americký zpěvák a skladatel Bob Dylan se vrací do Prahy, aby potěšil své
fanoušky nezapomenutelnými koncerty. Tento nositel Nobelovy ceny za literaturu, který má
na svém kontě desítky alb a nespočet hitů, vystoupí celkem třikrát v říjnu 2024 v pražském
O2 Universum.
Bob Dylan začal svou hudební kariéru na počátku 60. let a rychle se stal ikonou díky svému
jedinečnému hlasu a poetickým textům. Jeho skladby jako "Blowin' in the Wind" a "The
Times They Are a-Changin'" se staly hymnami společenských a politických změn. Dylan
je známý svou schopností neustále se vyvíjet a přizpůsobovat svůj styl, což mu umožnilo
udržet si relevanci po více než pět desetiletí.
Během své kariéry získal Bob Dylan nespočet ocenění, včetně Grammy, Zlatého glóbu
a Oscara. V roce 2016 mu byla udělena Nobelova cena za literaturu za "vytvoření nových
poetických výrazů v rámci velké americké písňové tradice". Jeho vliv na hudební scénu
je nepopiratelný a jeho písně nadále inspirují nové generace hudebníků a posluchačů po
celém světě.
Fred Frith
9. 10. 2024
Britský kytarista, multiinstrumentalista a skladatel Fred Frith se vrací do Prahy v rámci turné k jeho 75. narozeninám!
Ve svých pěti letech se začal učit hrát na housle a následně působil ve školním orchestru. Ve třinácti přešel ke kytaře a nedlouho poté založil svou první skupinu. Později se věnoval studiu literatury, ale souběžně se studiem již od roku 1968 působil v avantgardní skupině Henry Cow; se skupinou hrál až do jejího rozpadu v roce 1978. Po jejím rozpadu založil soubor Art Bears. Když v roce 1979 Art Bears vystoupili na Pražských jazzových dnech v Lucerně, změnil se život nejednoho českého rockového experimentátora a posluchače – Frith a spol. totiž předvedli něco, co díky informační bariéře ztělesněné železnou oponou v Čechách dosud nikdo neslyšel. Od té doby se jeden z nejpracovitějších současných hudebníků Fred Frith do českých zemí opakovaně vrací. Mezi stovky jeho hudebních spolupracovníků se totiž počítají i Iva Bittová a Pavel Fajt. Dále spolupracoval například s Robertem Wyaettem, Mikem Pattonem, Billem Laswellem nebo se skladatelem a saxofonistou Johnem Zornem, s nímž nahrál mnoho alb. Frith je součástí slavného filmu Step Across the Border, který podle Cahiers du Cinéma patří do stovky nejvlivnějších filmů všech dob.
Harpreet Bansal Trio
11. 10. 2024
Fúze jazzu s klasickou hudbou severní indie
Harpreet Bansal Trio vzniklo v roce 2008. Ve své tvorbě propojuje severoindickou klasickou hudbu, Jazz, různé styly lidové hudby, současnou klasiku, Bollywood a další. Indicko-česko-norské trio je v oboru propojování odlišností unikátním projektem, které po zásluze sklízí uznání jak u hudebních kritiků, tak u vnímavého publika.
Norská houslistka a skladatelka s indickými kořeny Harpreet Bansal se v posledních letech etablovala jako jedna z nejzajímavějších norských hudebnic. Její jedinečný přístup k hluboce zakořeněné indické tradici ragga čerpá inspiraci z jazzu, lidové hudby a současné klasické hudby. Je jednou z nejvyhledávanějších norských interpretek, která pravidelně vystupuje na prestižních festivalech doma i v zahraničí. Svou hudbu přednesla jako sólistka s tak významnými tělesy, jako jsou Filharmonický orchestr Oslo a Orchestr Norského rozhlasu.
Vojtěch Procházka je všestranný přední český pianista a skladatel, pohybující se na poli jazzu a improvizované hudby. Po studiích na VOŠ Jaroslava Ježka studoval dva roky na pařížské Conservatoire nationale supérieur de musique. Poté absolvoval roční výměnný pobyt na norské Musikkhogskole v Oslo, kam byl posléze přijat do magisterského studia. Mezi jeho hlavní projekty patří Harpreet Bansal Trio nebo domácí kapely Vertigo, Monika Načeva & Zdivočelí koně či Freetown Quartet Luboše Soukupa. Procházka se dále věnuje improvizaci k němým filmům a skládání filmové hudby.
Andreas Bratlie je bubeník, perkusista, zpěvák a skladatel, který vystudoval Norskou hudební akademii v Oslu a pracuje na volné noze pro různé umělce a soubory od elektropopu až po současný Jazz. V posledních letech pravidelně spolupracuje s Bertine Zetlitz, MiniMacro Wind Ensemble a Harpreet Bansal Trio. V posledně jmenovaném uskupení jako jeden z mála hudebníků v Norsku hraje na indické bubny tabla.
Ghost-Note
12. 10. 2024
Instrumentální exploze future funku / Ghost-Note se vrací s novým albem Mustard n’Onions
Elitní funk a groove s bubeníky ze Snarky Puppy. Superskupinu vede snad nejlépe sehraná dvojice hráčů na bicí a perkuse, Robert Searight a Nate Werth, mnohonásobní držitelé Grammy ze Snarky Puppy. Hvězdnou sestavu obohatili ti nejlépe fundovaní sidemani takových hvězd jako Prince, Snoop Dogg, Erykah Badu, Herbie Hancock či KENDRICK LAMAR. Po dvou letech se Ghost-Note vrací do Prahy v plné sestavě s novým albem Mustard n’Onions (vychází 19.4. 2024).
Žánrově navazují na funkové základy, které položili Fela Kuti, Talking Heads či James Brown, a transformují je do zatím nikdy neslýchané instrumentální exploze. Připravte se na divokou party v té nejlepší muzikantské společnosti! Skupina vznikla roku 2015, obě její studiová alba vzbudila světový ohlas a pronikla na vrchol jazzového žebříčku iTunes. Na druhém z nich, Swagism, hostoval jeden z nejžádanějších světových jazzmanů, saxofonista Kamasi Washington. Kritika psala, že zvuk kapely se na něm rozpíná všemi myslitelnými směry, včetně funku, psychedelie a disca. Oba zakladatelé kapely, Searight a Werth, pocházejí z Texasu, a jejich společným cílem je hudba stojící na perkusích a věčně pulsujícím rytmu.
Rudy Linka and Gil Goldstein
15. 10. 2024
Rudy a Gil spolu vystupovali a nahrávali po mnoho let. Bude to poprvé, co spolu vystoupí mimo USA.
Gil vyhrál 5 cen Grammy a byl 8krát nominován. Vystupoval s legendami jako Pat Martino, Jim Hall a Miles Davis.
Jonas Brothers
15. 10. 2024
Jonas Brothers poprvé v ČR! Legendární americké popové trio oznámilo svůj historický debut v pražské O2 areně.
Jonas Brothers vyjíždějí na celosvětové THE TOUR a přidávají 27 koncertů v Evropě, Austrálii a na Novém Zélandu. V rámci nové části vystoupí poprvé v Polsku, Rakousku, České republice, Severním Irsku, Hamburku, Lyonu, Mnichově, Norsku, Austrálii a na Novém Zélandu. Kapela také odhalila rozšíření svého nejambicióznějšího turné v Severní Americe o 26 nových koncertů, čímž se jejich dosud největší turné rozrostlo na 90 vystoupení ve 20 zemích.
THE TOUR, které produkuje společnost Live Nation, odstartuje 12. a 13. srpna dvěma vyprodanými večery na stadionu Yankee. Kapela každý večer představí pět alb plných hitů z celého svého katalogu v 86 městech po celém světě, například v Paříži, Miláně, Londýně, Dublinu, Sydney, Aucklandu, New Yorku, Los Angeles, Chicagu a mnoha dalších.
O skupině Jonas Brothers
Poslední dlouhohrající deska Jonas Brothers The Album, kterou výkonně produkoval Jon Bellion [Justin Bieber, Maroon 5, Halsey], vyšla 12. května 2023 u Republic Records a odstartovala novou éru kapely. Album obsahuje jejich nejnovější hity "Waffle House" a "Wings". Nedávno spojili své síly s TOMORROW X TOGETHER na společné skladbě "Do It Like That", kterou produkoval Ryan Tedder. Kapela také zahájila rok 2023 vlastní hvězdou na hollywoodském chodníku slávy, která se objeví 30. ledna 2023.
Pětinásobně platinový singl "Sucker" debutoval na prvním místě žebříčku Billboard Hot 100, čímž se stal prvním prvním místem pro kapelu a prvním debutem skupiny na prvním místě v tomto století. Kapela poté vydala film Chasing Happiness, originální film Amazonu dokumentující vzestup a návrat bratrů k hudbě, a následně přinesla své třetí #1 album s příchodem platinové desky Happiness Begins (Republic Records).
V návaznosti na Happiness Begins získala kapela řadu ocenění, včetně tří trofejí v kategoriích "Top Duo/Group", "Top Radio Songs Artist" a "Top Radio Song" za skladbu "Sucker" na Billboard Music Awards 2020, MTV VMA 2019 za "Best pop Video", "Best Duo/Group" na iHeart Music Awards 2020 a dvou Teen Choice Awards, včetně prestižní "Decade Award". Posbírali také nominace na American Music Awards, prestižní nominaci na Grammy a další. Jonas Brothers se spojili s Marshmello za píseň "Leave Before You Love Me", která se na šest týdnů dostala do Top 10 v rádiích Top 40 a nasbírala miliony streamů a zhlédnutí.
The Staples Jr. Singers
15. 10. 2024
Drsný autentický gospel z jižanské kuchyně
Pro gospel byli Staple Singers tím, čím se stal Robert Johnson pro blues. Jejich syrový autentický projev před půlstoletím inspiroval vznik sboru Staples Jr. Singers. Ten založili o dvě generace mladší sourozenci Brownovi ve věku 14 až 16 let. Podobně jako původní Staple Singers pocházeli z černošských komunit na jihu Spojených států. Debutové a dosud jediné album s příznačným názvem When Do We Get Paid, Kdy dostaneme zaplaceno, se stalo sběratelským artiklem. V reedici jej v roce 2022 vydala značka Luaka Bop, založená Davidem Byrnem. Propojení černošského temperamentu s křesťanskou spiritualitou bylo startovní inspirací pro řadu velikánů soulu i Rock and rollu, včetně Arethy Franklin a Little Richarda, a má mnohem blíž k africké trance music nežli k bělošským církevním zpěvům.
Společná dráha skupiny trvala necelých deset let. Na americkém Jihu byla sice v té době segregace zákonem ukončena, v praxi ale často pokračovala a Staples Jr. Singers si nikdy nebyli jisti, jakého přivítání se jim dostane. “gospel pro nás bylo něco, čím jsme chtěli velebit Pána, nikoli nějaký showbyznys.” Když pak nejmladší ze sourozenců, Annie, založila rodinu, pokračovala s vlastní skupinou se svými dcerami. Ostatní z původní sestavy zpívali s neděli při bohoslužbách v církevních sborech a ve všední dny chodili do práce. Vypátrat původní členy Staples Jr. Singers tedy nebylo snadné, ale výsledek předčil očekávání. V roce 2022 skupina vystoupila poprvé mimo Spojené státy, na London Jazz Festivalu. Nejstaršímu ze sourozenců, Edwardovi, je letos 65 let, sestře Annie 63 a druhému bratrovi 64. Jejich hlasy vyzrály jako víno, a přitom neztratily nic ze svého ostří a feelingu.
Seun Kuti & Egypt 80
16. 10. 2024
Zakladatelem a ikonou afrobeatu (tedy střetu afrických rytmů s funkem a jazzem) byl Fela Kuti, který tento styl společně s Tony Allenem uvedl na na světová pódia v sedmdesátých letech. Na jeho odkaz navazuje nejmladší a nejtalentovanější z jeho synů, saxofonista, zpěvák a kapelník Seun Kuti, který dnes patří k nejrespektovanějším africkým hudebníkům. Na přání Fely Kutiho převzal po jeho smrti vedení skupiny Egypt 80, která přes změny v sestavě funguje dodnes. Album From Africa with Fury produkovali Brian Eno a John Reynolds, album Black Times bylo nominováno na Grammy. Do Prahy přivezou zbrusu nové album v produkci Lennyho Kravitze, které na jaře uvede společný singl s Damianem Marleym, synem Boba Marleyho.
Termín afrobeat, to není nějaké vágní označení pro moderní africkou hudbu, ale přesně vymezený styl. U jeho zrodu stáli před 50 v Lagosu, tehdejším hlavním městě Nigérie, bubeník Tony Allen a saxofonista Fela Kuti. Některé z nahrávek dokonce produkoval britský bubeník Ginger Baker, známý ze skupiny The Cream. I když slavnější Kuti stál na podiu v čele kapely, byl to bubeník Allen, který měl úlohu hudebního vedoucího. “Byl první, kdo tradiční rytmy afrických hráčů přenesl z jednotlivých bubnů na bicí soupravu,” vysvětluje znalec africké hudby Tomáš Kerle. Afrobeat se z Nigerie rozšířil do zbytku Afriky a zasáhl i Západ. I po padesáti letech stále žije, nikoli jako vyčpělé retro, ale jako zcela současná a energií překypující hudba, která je aktuální jak v Evropě, tak i v Americe. K nejlepším mimoafrickým kapelám žánru patří newyorský Antibalas, v němž na klávesy mimochodem hraje Chris Doyle, jehož jsme v Praze viděli s kurdskou zpěvačkou Meral Polat.
Zrod afrobeatu je spojen se sociálním protestem. V postkoloniální éře se v řadě afrických zemí chopili moci diktátoři, zvláště krutým osudem prošla Nigerie. V boji proti represím sehráli výraznou roli umělci, například spisovatel a nositel Nobelovy ceny Wole Soyinka a také Fela Kuti. Ten bydlel, pracoval i koncertoval v komplexu, který nazval The Shrine, Svatyně, budova byla jeho nahrávacím studiem a archivem. Roku 1977, když u nás probíhaly hony na chartisty, obklíčila Kutiho hudební centrum armáda. Vojáci zničili jeho magnetofonové mastery, vyhodili z okna jeho matku, která na následky zemřela a budovu zapálili. V čem vlastně spočíval Kutiho protest? Jeho vrstevník, jihoafrický trumpetista Hugh Masakela vysvětluje souvislosti: “Byl pro mě víc než přítel nebo bratr. Lidé, s nimiž se utkal při svém tažení proti korupci, jej nedokázali fyzicky zlikvidovat, jako to udělali s jinými – za to zaslouží Fela obdiv. Vojenská vláda v Nigerii, kterou kritizoval, ho nedokázala umlčet. Každý, kdo zná alespoň trošku Afriku ví, že to je zázrak. Ten člověk přežil pět režimů, a přitom to byl jeden z nejšťastnějších a nejzábavnějších lidí jaké jsem znal.” Jednou byl odsouzen za “devizový podvod”, tedy zástupný problém s oblibou používaný proti disidentům za husákovského Československa. Fela ve skutečnosti odmítl při odletu dát úplatek celníkovi. Vystoupil na festivalu v Glastonbury, na podiu kouřil marihuanová cigára neuvěřitelných rozměrů, nenáviděl armádu a obyčejným vojákům přezdíval “zombies”.
Roku 1978 Kuti rozpustil svoji kapelu Africa 70 a sestavil novou s názvem Egypt 80. Chtěl tak symbolicky upozornit na sounáležitost svého domovského kontinentu s egyptskou civilizací. Jeho nejmladší syn Seun projevoval od pěti let zájem o hudbu a od devíti let začal se svým otcem vystupovat v roli předskokana. Od dvanácti let byl řádným členem jako saxofonista a hráč na perkuse. Když Fela roku 1997 zemřel, Seun v souladu s přáním svého otce převzal jeho roli. Debut, Seun Kuti & Fela’s Egypt 80, vydal ve svých 25 letech, jeho pozdější album From Africa with Fury produkovali Brian Eno a John Reynolds, první manžel zpěvačky Sinéad O’Connor. Ve skupině tehdy ještě převažovali původní hráči, kteří o dvě dekády před tím doprovázeli Fela Kutiho.
Einstürzende Neubauten
18. 10. 2024
Legendární německá kapela Einstürzende Neubauten vystoupí 18. října v pražském Foru Karlín. Naživo představí své nové album nazvané Rampen – apm: alien pop music, které vyjde letos v dubnu. Nahrávka vychází z volných živých improvizací, které její členové Blixa Bargeld, N. U. Unruh, Alexander Hacke, Jochen Arbeit, Rudolph Moser a Felix Gebhard hráli před dvěma roky na turné k zatím poslední desce Alles in Allem. Přinese novou uměleckou formu pojmenovanou apm – alien pop music: popovou hudbu pro paralelní vesmíry a mezisvěty, pro hyperprostory a mezizóny. Mikrokosmickou a mezigalaktickou zároveň. Předprodej vstupenek pro podporovatele kapely začne 8. února, 10.00, pro širokou veřejnost pak 9. února, 10.00, v síti Ticketmaster a Ticketportal. Koncert pořádá agentura 10:15 Entertainment.
Těžko hledat v hudebním světě jméno, které by bylo více synonymem pro experiment a novátorství, než kapelu Einstürzende Neubauten. Od svého vzniku před čtyřiceti čtyřmi roky v Západním Berlíně se formace proslavila nejen tím, že používá vlastnoručně vyrobené nástroje z kovového šrotu a předmětů denní potřeby, ale především neúnavnými a neustále novými hudebními experimenty a zkoumáním neprobádaných zvukových území. Ovlivnila řadu dalších kapel a uměleckých žánrů – od tanečního divadla po výtvarné umění a film.
Einstürzende Neubauten vznikli 1. dubna 1980 vlastně náhodou. Blixa Bargeld byl požádán, zda by si nechtěl zahrát v berlínském klubu Moon, načež podle svých slov „prostě zavolal několika přátelůmˮ. A kdo měl ten večer čas, stal se zakládajícím členem této formace. Od debutového alba Kollaps v roce 1981 kapela měnila parametry mainstreamu a subkultury, aby nechala zaznít neslyšitelné – a možná i to dosud neslyšené. Tento experimentální terénní výzkum se nyní dostává do nové fáze – fáze „ramp”, ve které se kapela vrací ke svým kořenům a zároveň se znovu definuje. A vytváří vlastní žánr nazvaný apm – alien pop music.
Album Rampen – apm: alien pop music, na kterém se kapela dle svých slov představí ze svých nejnepředvídatelnějších a nejnekonvenčnějších stránek, vychází z tzv. „ramp” živě zahraných na turné k desce Alles in Allem. „Rampa” znamená v interním jazyce kapely improvizovanou živou skladbu, kterou Einstürzende Neubauten vždy zařazují do programu svých koncertů. Tyto „rampy” pak využijí jako nápady nebo inspiraci pro nové album.
„Rampen – apm: alien pop music je popová hudba pro paralelní vesmíry a mezisvěty – pro hyperprostory a mezizóny. Je mikrokosmická a mezigalaktická zároveň. Je to všední nárok mimo všechny fyzikální zákony, s nímž Einstürzende Neubauten vstupují na stylovou půdu nikoho mezi minulostí a budoucností. Na jedné straně je tu návrat ke kořenům, na druhé straně vzniká z mohutných erupcí hluku, které se setkávají s kryptickými, často fragmentárními texty, nová umělecká forma: populární hudba pro cizince a vyděděnce. Z antipopu se stal mimozemský pop,” uvádí kapela.
Podivný. Spředený jako kokon. Neslyšený. Sonus inauditus. Ne náhodou čistá grafika desky připomíná ikonický obal Bílého alba Beatles. „Vychází to z myšlenky, že Einstürzende Neubauten jsou v jiné sluneční soustavě stejně slavní jako Beatles v našem světě,” říká Blixa Bargeld a poznamenává, že jde o balancování mezi avantgardou a jazykovou drzostí, provokací a popkulturní diskontinuitou. Tento přístup také přímo definuje ústřední téma, které se jako společná nit táhne všemi písněmi: změna, utopické myšlenkové hry a pomíjivost.
„Na albu jsem našel několik řešení a formuloval věci tak, jak jsem je předtím neformuloval, protože mi nikdy nebyly tak jasné. Jsem člověk, který věří, že k poznání lze dospět prostřednictvím hudby. Vždycky to tak bylo. Řídím se přesvědčením, že v hudbě najdu něco, co jsem předtím nevěděl. A zazpívat něco, co jsem neznal. Něco, co se ukáže být pravdivé. Nebo aspoň něco, co má nějaký smysl,” uzavírá Blixa Bargeld. Toto album tak představuje další krok ve vývoji, kdy je známý jazyk konečně opuštěn a otevírají se další, nekonečné možnosti: mimozemská pop music.
Jontavious Willis
20. 10. 2024
Vycházející hvězda akustického blues nominovaná na Grammy
Jontavious Willis, teprve 27letý rodák z Georgie, se již jako mladík rozhodl pro svoje poslání: oživit současné blues duchem minulosti. Nejde přitom o nějaké povrchní plagiátorství, jeho autorské akustické blues je autentické, intimní a překvapivě současné. Přesto v jeho tvorbě zaslechneme ozvěny velikánů raného blues, jako je např. Robert Johnson nebo Skip James. Jako skladatel bývá označován za přímého pokračovatele tradice, ve které excelují např. Taj Mahal či Keb‘ mo‘. Není divu, že jeho druhé a zatím poslední album Spectacular Class (2019), za něž byl nominován na Grammy, produkovaly právě tyto dvě žijící bluesové legendy.
Jontavious se narodil a vyrostl na venkově v Georgii a většinu dětství strávil zpíváním gospelové hudby v baptistickém kostele. Jeho vášeň pro blues vzplanula ve 14 letech, když na YouTube narazil na video, na kterém Muddy Waters hraje slavnou píseň “Hoochie Coochie Man”. Všeobecného uznání dosáhl, když ho Taj Mahal v roce 2015 pozval, aby ho doprovázel na pódiu. Krátce na to, v roce 2018, Jontavious předskakoval Taj Mahalovi a Keb’ mo’ během jejich společného turné Tajmo.
Jeho akustické debutové album Blue Metamorphosis (2016) získalo nadšené recenze v časopisech Living blues a blues & Rhythm a vyhrálo cenu blues Foundation’s International blues Challenge 2018 za nejlepší CD vlastní produkce. Na Grammy nominované druhé album Spectacular Class představuje Willisův průzkum celé řady bluesových stylů s živým ansámblem. Jontavious Willis hraje originální písně oděné do tradičních stylů a představuje jedinečnou směs časem prověřeného a zároveň moderního, intelektuálního a zároveň tanečního blues.
Emilíana Torrini
25. 10. 2024
Emilíana Torrini, jedna z nejlepších islandských zpěvaček, se vrací po dlouhých 14 letech do Prahy s novým albem!
Emilíana Torrini přijíždí se svým novým albem Miss Flowers, které vychází 21. června a z něhož jako pilotní singl již zveřejnila píseň „Let's Keep Dancing“. Torrini disponuje ojedinělým pěveckým projevem, za který může její dvojí původ – po otcovi v sobě má italskou výbušnost a lásku k životu, která se odráží v rozverných popěvcích. Po matce je ale také Islanďanka a tak v jejím repertoáru najdeme i melancholické a intimní zpovědi. Hlas Emiliany Torrini okouzlil i novozélandského režiséra Peter Jacksona, který ji nabídl, aby nazpívala píseň „Gollum's Song“ do závěrečných titulků filmu Pán prstenů: Dvě věže. Zařadila se tak po boku Annie Lenox nebo Enyi, které nazpívaly písně k dalším dílům této fantasy ságy. Torrini příležitostně píše i pro jiné interprety – je například spoluautorkou hitu Kylie Minogue Slow, který byl v roce 2003 nominován na cenu Grammy. Největší pozornost ale samozřejmě věnuje svým vlastním nahrávkám, na kterých kombinuje průzračné folkové melodie s elektronikou.
Vinicius Cantuária: Psychedelic Rio
26. 10. 2024
Mistr brazilské bossa novy s příchutí avantgardy, elektroniky a současného jazzu přijíždí s novým projektem psychedelic Rio
Spoluhráč největší brazilské superstar Caetana Velosy se vrací do Prahy, aby se svým triem představil nové album psychedelic Rio (2024). Skladatel, kytarista, perkusista, bubeník a zpěvák Vinicius Cantuária je považován za nástupce Toma Jobima a Caetana Velosy, v jehož kapele působil. Je jednou z nejvýznamnějších postav nové brazilské hudby a naprosto zásadní pro rozšíření tohoto žánru za hranice Brazílie. Tradiční bossa novu často propojuje s elektronikou a postupy současného jazzu. Od roku 1995 žije v New Yorku, kde se stal vůdčí osobností newyorské downtown jazzové scény. Spolupracoval s předními jazzovými a avantgardními umělci jako je Marc Ribot, Bill Frisell, David Byrne, Laurie Anderson nebo Arto Lindsay. V Praze představí zcela nový projekt a stejnojmenné album psychedelic Rio.
WARGASM
26. 10. 2024
Fanouškům Rock For people velmi dobře známé bouřlivé duo WARGASM se vrací do Česka, kde vystoupí 26. října v Rock Café.
Co se stane, když vezmete hudebně zdatného divokého londýnského rockera a irskou hudební rebelku s platinovým hárem, přidáte pár syntezátorů, zvýšíte zkreslení do nekonečna a spálíte pravidla? Stanou se WARGASM. Britské duo Sam Matlock a Milkie Way, které je kolizí thrashových kytar, apokalyptické taneční elektroniky, chytlavých harmonií a nefalšovaného sex-appealu, dokáže jeden večer převrátit vzhůru nohama undergroundový gothic klub a druhý večer postavit na nohy masivní festival pod širým nebem. Proto si vysloužili uznání od časopisů Kerrang!, Revolver, Upset a dalších a nasbírali miliony streamů, i když mají na kontě teprve dvě alba. WARGASM se v tichosti stali jednou z nejúchvatnějších kapel na světě.
Dvojice se dala dohromady v roce 2018 a posléze do svého krvelačného metalového chaosu zapojila syntezátory. Singl „Spit.“ udělal díru do streamovacích služeb s více než 3,7 milionyna Spotify. Vlna nadšených ohlasů se ještě zvýšila, když vypustili singly „RAGE All Over“, „Salma Hayek“ a „Scratchcard Feeling“. NME je zařadilo mezi „100 Acts to Watch in 2021“ a Alternative Press je vyzdvihl na obálce „New Bands To Watch“ in 2021. Na The Heavy Music Awards si odnesli ocenění „Best UK Breakthrough“. Kromě koncertů s Yungbludem a kapelou Creeper ohromili publika na festivalech Reading and Leeds, Download, Bloodstock a v neposlední řadě i Rock For people.
Seasick Steve
29. 10. 2024
Americký bluesman Seasick Steve se vrací po dvou letech do Prahy s novým albem „ A Trip a Stumble a Fall Down Your Knees“ (vychází v červnu 2024) a jak sám říká, je to album, na které je doposud nejvíc pyšný. Svérázný a nezaměnitelný Seasick Steve svými songy vypráví příběhy, které přináší život. Ostatně jeho vlastní patří v hudebním světě mezi ty nejvíc fascinující.
Rodným jménem Steven Gene Wold se narodil v roce 1951. Na kytaru začal hrát už v osmi letech, ve třinácti utekl z domova, aby se toulal po Spojených státech. Živil se jako kovboj, námezdní dělník, přivydělával si jako muzikant i nahrávací technik ve studiích, stal se také hudebním producentem. Když k tomu přidáte bydlení na desítkách míst, cestování, toulání, vlastnoručně vyrobené nástroje a talent, výsledkem je nezapomenutelné blues, kterému naprosto uvěříte a propadnete.
Seasickovo svérázné dřevní country punk blues nese všechny znaky samouctví. Syrový hlas i prstoklad vždy přizpůsoboval vlastnoručně vyrobeným kytarám z krabic od doutníků, plechovek, automobilových poklic nebo násad od krumpáčů – se třemi i jednou strunou. Hraje ale i na běžné kytary, banjo a mistrovsky ovládá slide. Svůj nejslavnější nástroj – The Three-String Trance Wonder – koupil v Mississippi od kamaráda, kterému ve stodole visel jako dekorace.
Slávu mu přineslo vystoupení v televizní show Live On Jools Holland v roce 2006. V domnění, že ho nikdo neposlouchá, odhodil na konci vztekle kytaru, jenže už následující ráno se kolem něj strhla lavina zájmu. Je to jeden z nejpozoruhodnějších průlomů v hudební historii. Američan usazený v Norsku v následujících letech vydával platinová alba, dvakrát získal nominaci na Brit Awards, vystupoval v londýnském Wembley i na největších světových festivalech, jako jsou Glastonbury či Roskilde. Již dvakrát svým strhujícím koncertem okouzlil návštěvníky festivalu Colours of Ostrava a v Praze na svých koncertech v Lucerna Music Baru vytvořil nezapomenutelnou atmosféru. Doprovází ho švédský bubeník Dan Magnusson.
Orchestra Baobab
30. 10. 2024
Největší ikona západoafrické hudby všech dob
Historie Orchestra Baobab sahá až do zlatého období africké hudby, které mělo srovnatelný význam s érou Beatles či Led Zeppelin v západním světě. Žánrově je ale skupina Babobab naprostým unikátem: zatímco Beatles vznikli pod vlivem amerického Rock and rollu, v Senegalu obdobnou roli katalyzátoru sehrála latinskoamerická hudba. Styl skupiny vyzrál do sofistikované esence, která propojila africké kořeny s afrokubánskými rytmy. Po rozpadu se původní nahrávky staly kultovními sběratelskými artikly, o obnovení se zasloužil producent Nick Gold, který podobně inicioval vznik Buena Vista Social Clubu či spolupráci Ali Farky Tourého s Ry Cooderem. Dnes patří Orchestra Babobab k nejdéle fungujícím africkým ansámblům. Na podzim chystá vydání nového alba k padesátiletému výročí kapely.
K bohatosti stylu Orchestra Baobab přispělo i to, že jednotliví členové pocházeli z kulturně odlišných regionů: z jižního pohraničního kraje Casamance, ze severního etnika Toucouleur, a dokonce i z Mali a Toga. Vedle pravidelných koncertů v domovském klubu Baobab v Dakaru hrála skupina i na slavnostních příležitostech a vládních akcích, a na sklonku své dráhy získala pověst nejlepšího ansámblu svého druhu nejen v Senegalu, ale celé Západní Africe. V té době například získala pozvání do Paříže, kde vystoupila poblíž Vítězného oblouku na svatbě dcery francouzského návrháře Pierre Cardina, a stala se tak první africkou skupinou, která pronikla mezi evropské celebrity. Brzy poté ale došlo ke střídání generací a změně hudebního vkusu: na scénu nastupuje Yousou N’Dour, jeho živelný rytmus mbalax hraný na obrovité bubny sabar je pravým opakem sofistikovaného a lehce nostalgického stylu Orchestra Baobab, a skupina se roku 1987 rozchází. Další generace posluchačů jejich hudbu znovuobjevuje prostřednictvím archivních nahrávek, a vzkříšení Orchestra Baobab roku 2001 se stává světovou hudební senzací. Obnovená sestava debutovala v londýnském sále Barbican, její album s hostujícím Ibrahimem Ferrérem produkoval Youssou N’Dour – a roku 2003 získává cenu BBC Radio 3 World Music Award.