Banjo, harfa a bicí v podání amerického virtuoza na Bély Flecka, Edmara Castañedy z Kolumbie a Antonio Sáncheze z Mexica nadchlo ve vyprodaném sále Archa+.
Osobitá, přitom soudržná nadžánrová fúze jazzu, soudobé hudby, progresivního bluegrassu, latiny či ingrediencí World music různých kontinentů, bezesporu patří k tomu nejoriginálnějšímu, co lze na současné scéně slyšet. Trio instrumentálních hvězd nadchlo zdejší publikum už v červenci 2025 a pro veliký zájem dorazili do Prahy i letos.
Stylotvorný americký virtuóz Béla Fleck, jenž přesvědčil publikum i kolegy - hudebníky, že banjo navzdory jistým zvukovým omezením může obstát jako vrcholný sólový nástroj v moderním jazzu i artificiální hudbě, je soundem svého aktuálního tria nadšen. Jak by ne. Vždyť se mu v době, když už bylo zdánlivě vyzkoušeno vše, podařilo spolu s kolumbijským harfeníkem Edmarem Castañedou a mexickým, v USA působícím bubeníkem Antoniem Sánchezem vytvořit nový zvukový vesmír.
Béla Fleck (*10. 7. 1958, New York) patří k největším současným inovátorům nejen v technice hry na banjo, ale v přístupu k hudbě vůbec. Poté, co byl přizván do legendární kapely New Grass Revival, získal pověst vrcholného interpreta progresivního bluegrassu. Chtěl ovšem jít v průzkumu nových hudebních cest ještě dál, a v roce 1988 založil spolu s jazzovým basistou Victorem Wootenem kapelu Flecktones, dnes již také legendární. Tím ovšem jeho výboje zdaleka nekončily. Vydal se do západní Afriky za tamními kořeny banja jako hudebního nástroje, vycházejícího z kůží potažené „loutny“ ngoni, a samozřejmě i za dávnými základy afroamerické hudby. Svoji objevitelskou cestu Fleck zaznamenal na albu Tales From The Acoustic Planet, Vol. 3: Africa Sessions. Na objednávku Nashvillského symfonického orchestru zkomponoval Fleck spolu s basistou Edgarem Meyerem koncert The Melody Of Rhythm, ke kterému přizval také indického perkusistu Zakira Hussaina. Později se stejným orchestrem premiéroval Concerto for Banjo. K Fleckovým nedávným majstrštykům patří i banjové uchopení Gershwinovy Rhapsody In Blue.
Edmar Castañeda (*31. 3. 1978, Bogotá), jehož latinskoamerická „harfa z plání“ zastává v triu roli harmonického a zároveň basového, a samozřejmě i sólového nástroje, se začal věnovat hudbě pod vedením otce, harfeníka, zpěváka a pedagoga Pavelida Castañedy. V počátcích koncertní dráhy se věnoval lidové muzice Kolumbie a Venezuely stejně jako jazzu. V polovině 90. let přesídlil do New Yorku, kde studoval jazzovou trubku, nicméně posléze se zase pokorně vrátil k harfě, nástroji v jazzu relativně neobvyklému. Vedl vlastní trio a má za sebou spolupráci s mexickou písničkářkou Lilou Downs i řadou jazzových hvězd jako Wynton Marsalis, John Patitucci, Paquito D’Rivera nebo John Scofield. Naše publikum ho může znát z koncertů s Martou Töpferovou nebo virtuózem na foukací harmoniku Grégoirem Magretem.
Antonio Sánchez (*1. 11. 1971, Ciudad de México) patří k nejžádanějším jazzovým bubeníkům. Po absolvování Národní mexické konzervatoře pokračoval ve studiu na Bostonské Berklee College Of Music a v USA se mu podařilo prosadit nejprve hraním s Paquitem D’Riverou, a poté díky členství v mimořádně populární Pat Metheny Group. Jako spoluhráče si ho vybrali i Michael Brecker, Gary Burton nebo Chick Corea. Vydal zatím jedenáct vlastních alb (včetně dvou titulů scénické hudby), na které coby kapelník přizval mimo jiné saxofonisty Donnyho McCaslina či Miguela Zenóna, amerického rockového písničkáře Davea Matthewse či mexickou zpěvačku Silvanu Estrada.
