Poprvé se spolu na jednom podiu sešli vynikající norští muzikanti Nils Petter Molvær & Daniel Herskedal.
Vynikající společný koncert koncert byl beznedějně vyprodán a tak byl zařazen ještě druhý, ten samý den.
Trumpetista, skladatel a producent Nils Petter Molvær (*18. 9. 1960, ostrov Sula), často přezdívaný jen NPM, přišel na svět v rodině jazzového klarinetisty a saxofonisty Jense Arneho Molværa. Není divu, že se dal také na dráhu jazzového muzikanta. Formální vzdělání ukončil na konzervatoři v Trondheimu. Na scéně se prosadil v 80. letech nejdříve jako člen nu-jazzové skupiny Masqualero, ve které hrály i další zásadní osobnosti skandinávského jazzu jako basista Arild Andersen, klávesista Jon Balke či kytarista Frode Alnæs. Díky decentní, ale mimořádně funkční práci s elektronikou a zvukovými efekty bývá Molvær označován za průkopníka tzv. future jazzu, „futuristicky“ znějícího subžánru, spojujícího s jazzem elektronickou hudbu – např. trip-hopové beaty, funk i volnou improvizaci.
Na samém počátku 90. let se začal Molvær coby sideman objevovat na deskách a koncertech osobností jako norská zpěvačka Sidsel Endersen (spolu s trumpetistou hrál na její desce So I Write z roku 1990 pro label ECM i britský pianista Django Bates) či italská pianistka Rita Marcotulli. Později ho do svých projektů zvali Dhafer Youssef, Lars Danielsson, Bill Laswell, Manu Katché i skladatel Hector Zazou.
Jako kapelník debutoval Molvær albem Khmer (ECM, 1998), které se stalo rovnou jeho asi nejslavnějším a komerčně nejúspěšnějším titulem. Dnes má na kontě desítku originálních, kritikou vysoce ceněných řadových desek, a vedle nich také tituly koncertní či remixové. Mimořádnou pozornost budí i jeho nevšední spolupráce. Například album Nordub (2018) s legendární jamajskou rytmikou Sly & Robbie, se kterou zahrál i u nás v rámci festivalu Colours Of Ostrava.
Ať už Molvær koketoval s elektronikou, jazzrockem, World jazzovou fúzí nebo reggae, jeho hudba vždy měla těžko popsatelnou, kontemplativní, podmanivě nostalgickou atmosféru. Což ho ostatně duchovně a po tvůrčí stránce spojuje s Danielem Herskedalem.
Tubista, hráč na basovou trubku a skladatel Daniel Herskedal (*2. dubna 1982, Molde) začínal klasickou hudbou, ze které si pro svoji autorskou tvorbu vzal mnoho důležitého. Jeho prvním nástrojem byl lesní roh. Zároveň ho ovšem zajímala i severská lidová hudba. A už jako náctiletý se nadchl pro Jazz díky školnímu programu, organizovanému jazzovým klubem Storyville v Molde. Od čtrnácti tu hrával s kapelou Dixi, dokud nenastoupil na Musikkonservatorium v Trondheimu. Vzdělání dokončil v Kodani na Rhytmic Music Conservatory.
Už během studií spolupracoval Herskedal s respektovaným Trondheim Jazz Orchestra a hrál ve studentském ansámblu stoRMCHaser pod taktovkou Djanga Batese (jenž svého někdejšího nadaného žáka, v řadách Norbotten Big Bandu, přizval i na svoji desku Tenacity, 2020). Vlastní představy o zvuku začal Herskedal rozvíjet ve druhé polovině nultých let v triu Listen. Následovala řada profilových alb v různých sestavách (včetně nahrávek s pěveckým sborem či chrámovými varhanami), ale s okamžitě rozpoznatelným, nezaměnitelným soundem, započatá deskou City Stories (2010). Podobně jako Molvær rád vkusně využívá k podkresu i elektronické zvukové efekty, dróny či looper. Vedle sólových titulů se Herskedal podílel také na projektech Maria Neseta nebo Mortena Qvenilda.
V Česku už hrál Herskedal s úspěchem jak sólově, tak v triu s pianistou Eyolfem Dalem a perkusistou Helgem Andreasem Norbakkenem.
