Co nás čeká v listopadu

Walid Ben Selim - Here and Now
Walid Ben Selim a Marie-Marguerite Cano přizvou publikum k tichému rozjímání
Smírné prolínání spirituálních cest východu a západu, třeba tak bychom mohli označit setkání marockého zpěváka Walida Ben Selima a francouzské harfenice Marie-Marguerite Cano. Zpívanou súfijskou poesií, rozprostřenou na klasicizujícím hudebním koberci, promění duo 1. listopadu 2023 pražský klub Letka v místo kontemplace.
Duchovní poesie dávných súfijských básníků, pokorných, tolerantních a láskyplných mystiků orientu, má nejen nadčasovou, ale také celoplanetární platnost. Snadno se tak může stát i základem soudobého, široce sdělného písňového cyklu. Zvláště v podání tak citlivých hudebníků jako jsou Walid Ben Selim a Marie-Marguerite Cano.
Walid Ben Selim není „jen“ technicky brilantním pěvcem. On především rozumí všemu, co zpívá. Sám sebe označuje za „zpěváka – humanistu, milovníka poesie a skladatele mnoha různých forem“. I svůj životopis začíná básnicky: „Narodil jsem se jednoho zářijového večera roku 1984 v Casablance, ve staré medíně, mezi obchodním přístavem a rybím trhem…“
Na výchovu talentovaného chlapce dohlížela chápavá matka, právnička, věnující se práci pro chudé a tzv. sociálním kausám. Brzy poznala, že Walidova láska k muzice není jenom dětským okouzlením, ale známkou ohromného potenciálu, a zapsala teprve šestiletého chlapce na Casablanskou konzervatoř. Nespletla se. Koncem 90. let se Walid stal jedním ze zakladatelů a hybatelů hnutí mladých umělců Nayda (což v marocké arabštině znamená „stoupat vzhůru“, ale také „jít na večírek“), které po letech potlačování svobodného uměleckého projevu a jeho světských aspektů představovalo v Maroku doslova revoluci. V hudbě to znamenalo vycházet z kořenů, ale svobodně a nekonzervativně oživovat tradiční žánry Maghrebu fúzováním s globálními vlivy.
V roce 2002 odešel Walid z Maroka do Francie, aby se věnoval dalším studiím. Jeho cesta za poznáním tu však zdaleka nekončila. V roce 2010 dostal pozvánku ke tvůrčímu pobytu od Gowri Art Institute v indickém státě Kérala. Právě zde objevil verše dávných básníků jako Abú al-Alá al-Ma’arrí (žil na přelomu 10. a 11. století a svými nadčasovými verši kritizoval náboženský dogmatismus, volal po sociální spravedlnosti a také jako vegan horoval za práva zvířat) a Al-Halládž (súfijský mistr z přelomu 9. a 10. století původem z íránského Farsu, považovaný ta prvního súfijského mučedníka) a naprosto jim propadl. Pod dojmem svých indických zkušeností pak ve Francii založil projekt N3rdistan, kombinující etnickou hudbu s elektronikou a poesií. S N3rdistan vydal v roce 2019 eponymní album a odehrál více než dvě stovky představení po celém světě, včetně prestižních jazzových a World music festivalů. Paralelně začal komponovat také hudbu k filmům a filmových dokumentům. Koncertoval například s Opéra Orchestre National Montpellier či Miami Symphony.
Možná nejlépe ale vynikne Walidův hlas a ponor do poesie (vedle veršů starých súfijských mistrů se věnuje také zhudebněným básním moderního palestinského spisovatele Mahmouda Darwishe, 1942-2008) při komorních produkcích jen s doprovodem harfy.
Francouzská harfenice Marie-Marguerite Cano, známá také doprovodem pěvkyně Marie Trezanini nebo z klasického ansámblu Trio Canopée, je pro Walida ideální citlivou partnerkou. Už jako jedenáctiletá získala cenu v Národním konkursu, pořádaném Francouzským rozhlasem. Absolvovala Conservatoire à rayonnement régional de Montpellier. Vedle hudebního vzdělání má ovšem universitní diplom z klinické psychologie a psychoanalýzy, což ji předurčilo také ke studiu muzikoterapie. Před praxí psycholožky ale nakonec dala přednost první lásce, hudbě.

Rəhman Məmmədli
Hudební novotvary s fascinujícím zvukem i autentickým prožitkem vznikají kolizí moderních nástrojů s lokálními styly. Příkladem je pouštní blues ze Sahary, právě tak jako kytarová subkultura z Ázerbájdžánu. Tři generace virtuózních hráčů transponovaly jemná glissanda i mikrotonální ozdoby místní tradice na hmatník elektrické kytary. Rəhman Məmmədli se narodil v konfliktním regionu Karabach, čerpal jak z klasiky mugham, tak i z odkazu lidových bardů ashiq. Vytvořil unikátní kytarovou techniku, v níž je melodická linka ukryta pod několika vrstvami ornamentů. Výsledkem jsou zvukové hlavolamy, spřízněné s psychedelickými kytarami Kalifornie 60. let. Díky precizně vybroušenému stylu si Məmmədli vysloužil přezdívku "muž se zpívajícími prsty".
Průkopníkem elektrické kytary v Ázerbajdžánu byl Rafiq Hüseynov, známý jako Rəmiş. Ten hrál nejprve na loutnu tar, která je na Západě daleko známější svým vzhledem než jménem. Její ozvučná deska připomíná ležatou osmičku a je rozšířená i v Arménii a Izraeli. Od ní pak přešel na elektrickou kytaru, což byla pravděpodobně československá značka Jolana, tehdy snadno dostupná v zemích Východního bloku. Trik byl v tom, že Rəmiş hrál na kytaru stejně jako před tím na tar, adaptoval na ni specifika východního nástroje. Vynalezl vlastní ladění, upravené pro místní tónové řady mugham, a vytvořil hráčskou techniku výrazně odlišnou od evropské či americké školy. Jeho hudba upoutala o generaci mladšího, dnes už nežijícího Rüstəma Quliyeva, který pocházel stejně jako Rəmiş či současný hráč Məmmədli z Karabachu. Quliyev rovněž pamatoval éru Sovětského svazu, s kytarou se setkal během vojenské služby v Rusku. Jeho hudba vycházela na kazetách a vstřebávala široké spektrum vlivů, od Bollywoodu, pop songů z tehdy ještě liberálního Afganistánu, až po andaluské flamenco. Z archivních kazetových nahrávek pak vznikla roku 2020 kompilace Azerbaijani Gitara, která poprvé představila kytarovou subkulturu Ázerbájdžánu západnímu publiku. Odkaz Quliyeva pak rozvíjí třetí, současná generace. Jejím nejvýznamnějším reprezentantem je Rəhman Məmmədli, který k nám přijíždí jako kultovní talent na počátku své mezinárodní dráhy. Zajímavé je, jak jeho kytarové nahrávky zapadají do moderního kontextu. Slyšíme v nich ozvěny zvukově spřízněných stylů, jako je surfová kytara, turecká psychedelie, anebo balkánsko-izraelské fuze skupin Boom Pam či Balkan Beat Box.

Angelique Kidjo
Legendární africká zpěvačka čerstvě oceněná prestižní Polar Music Prize představuje vlastní osobité pojetí kultovního alba kapely Talking Heads.

Angelique Kidjo svým hlasem plným radosti, impozantní pódiovou prezentací a chytlavou směsí afrobeatu, jazzu, R&B a funku ohromila publikum po celém světě. A nejen publikum, ale i odbornou hudební veřejnost. Letos získala prestižní cenu Polar, kterou obohatila svoji dosavadní sbírku pěti Grammy. V roce 2021 ji časopis Time zařadil mezi 100 nejvlivnějších lidí světa a vyjádřil tím Kidjo uznání nejen za sílu hudby, ale také za její práci vyslankyně dobré vůle UNICEF a bojovnice za práva žen v Africe. Uznáním nešetří ani její kolegové. Když skladatel Philip Glass v roce 2019 premiéroval svou 12. symfonii, trval na tom, aby se pozice sólistky ujala právě Kidjo. Rodačka z Beninu je zkrátka v kurzu.
Na koncertě Prague Sounds představí Kidjo jeden ze svých nejambicióznějších a nejzajímavějších projektů. Skladbou za skladbou provede posluchače svými předělávkami alba Remain in Light od kapely Talking Heads, které vyšlo v roce 1980. Kidjo vydala svou verzi alba v roce 2018, produkoval ji Jeff Bhasker (známý mj. spoluprací s umělci jako Kanye West či Drake) a podílel se na ní legendární afrobeatový bubeník Tony Allen. Její volba převzít album od newyorské kapely z tehdejší art-rockové nové vlny není ani zdaleka tak podivná, jak by se na první pohled mohlo zdát. Na původním albu Remain in Light (produkovaném Brianem Enem) byli David Byrne a jeho kolegové při tvorbě písní jako Born Under Punches, Once in a Lifetime nebo Houses in Motion silně ovlivněni africkými polyrytmy, stejně jako tvorbou nigerijského zpěváka jménem Fela Kuti. Samotná Kidjo vzpomíná, že když album slyšela poprvé, pomyslela si: „Možná je to Rock'n'roll, ale je v tom něco afrického... a je v tom něco, co mi převrací hlavu vzhůru nohama.“
Kidjo se za album Remain in Light dočkala uznání kritiky nejen díky tomu, že z originálu vybrala a rozšířila jeho africkými prvky inspirované skladby, ale také za to, že se dokázala vžít do Byrneových někdy až primitivních textů a vrhnout na ně nové světlo. Kidjo a Byrne jsou dlouholetými přáteli a vzájemnými obdivovateli. Byrne se ostatně ke Kidjo připojil na pódiu v newyorské Carnegie Hall, aby na oslavu alba zazpíval Once in a Lifetime. Zdá se tak příhodné, že přibližně po čtyřiceti letech našlo album Remain in Light v interpretaci Angelique Kidjo nový život.

Jazz Dock festival Jazz on5
Náš tradiční podzimní festival Jazz on5 zahájí vynikající klavírista a skladatel James Francies se svým triem, které se poprvé představí v ČR. Francies patří mezi současné velké talenty a nové tváře americké jazzové scény a je obdivován pro svůj explozivní styl hraní na klavír i syntezátory, barevné harmonické textury a hudbu plnou dramatických změn a rychlých běhů. To vše doplňují energické bicí Damiona Reida a virtuózní kytara mika Morena. Od svého debutového alba Flight, které nadchlo posluchače i odborníky v roce 2018, Francies rozšířil osobní zkoumání zvuku a kompozice ve své hudbě, a při vydávání svého druhého alba u Blue Note Purest Form již vstupuje do skutečně intimních komnat svého umění. Zvukem svého klavíru dokáže interpretovat lásku, smutek, křehkost i statečnost. Franciesův projev zde rozkvétá napříč pomyslnými hranicemi žánrů a stylů a fascinuje důmyslnými melodiemi, harmoniemi i dynamikou. Během své kariéry již stihl spolupracovat s mnohými významnými osobnostmi, jako jsou Childish Gambino, Pat Metheny, Mark Ronson, The Roots, Yebba, Chris Potter, Common, Eric Harland, Marcus Miller, DJ Dahi nebo Ms. Lauryn Hill.
Malted Milk je sedmičlenná francouzská hudební skupina založená v roce 1998. Jejich hudba kombinuje klasické bluesové melodie s moderními prvky, propojuje je s funkem a soulem, čímž vytváří jedinečné a dynamické hudební spojení.
Vydali již několik úspěšných alb, z nichž nejznámější jsou Sweet soul blues, Easy Baby a Get Some. Kromě toho skupina také spolupracovala s různými hudebníky, jako je například americká zpěvačka Toni Green, s níž vydali společné album Malted Milk & Toni Green. Za více než dvacet let existence mají Malted Milk za sebou bohaté koncertní zkušenosti a vystupovali na mnoha festivalových scénách po celé Evropě. Stali se jednou z nejvýznamnějších blues-funkových skupin v Evropě zejména díky svému unikátnímu zvuku a jedinečnými živými vystoupeními s obrovskou energií! Jejich neobyčejné propojení tradiční bluesové hudby s moderními prvky přineslo žánru zcela novou dimenzi!
Gerald Clark nahrál již pět úspěšných alb, na nichž spolupracoval s předními jihoafrickými hudebníky. Album s názvem Black Water získalo velký mezinárodní ohlas a videoklip ke stejnojmenné písni byl nominován na evropskou cenu MTV. Se svou hudbou účinkoval na koncertech v šestnácti zemích světa. Clarkovou inspirací je dobrodružství, vášeň získaná na vlnách při surfování, nebo během jízdy na koni po jižní Africe. Jeho nejnovější album Afrocoustic je směsicí blues, country, rocku a Folk rocku s kořeny v tradiční jihoafrické hudbě. Byl nominován na cenu SAMA (South African Music Awards) za nejlepší živá vystoupení a nekomerční multižánrovou hudbu. Ať už jste fanouškem blues, country, rocku nebo jazzu, hudba Geralda Clarka se vám bude líbit.
Skvělého varhaníka z New Yorku Briana Charetta známe zejména z jeho projektu Sextette a také z jeho spoluprací s mnoha světovými osobnostmi (Joni Mitchell, Chaka Khan, PAUL SIMON, Cyndi Lauper, Oz Noy, Vinnie Colaiuta, John Patitucci). Tentokrát zahraje s projektem SCS Super Trio společně s tenorsaxofonistou Ondřejem Štveráčkem a bubeníkem Danielem Šoltisem. Tato kapela za posledních 10 let odehrála mnoho festivalů a koncertů v České republice a získala si velkou pozornost na naší jazzové scéně. Představí originální hudbu, která v sobě spojuje funk, Jazz, breakbeats a elektronické zvuky. Tito špičkoví hudebníci se nebojí experimentovat a hrají na nejvyšší instrumentální úrovni s velkým invenčním vkladem a osobitým přístupem.
Jedni z nejlepších saxofonistů české jazzové scény vzdají hold velikánovi světového jazzu Waynu Shorterovi.
Vystoupí několik sestav, která zahrají skladby Wayna Shortera z různých období jeho tvorby. Wayne Shorter (25. srpna 1933, Newark, New Jersey – 2. března 2023) byl saxofonista a skladatel, často označovaný za jednoho z nejdůležitějších amerických jazzových hudebníků své generace. Byl držitelem několika cen Grammy a pod svým jménem nahrál více než 20 sólových alb a na mnoha dalších se podílel jako spoluhráč. Koncem padesátých let byl členem Art Blakey’s Jazz Messengers, v šedesátých letech byl saxofonistou druhého kvintetu Milese Davise, v sedmdesátých letech byl jedním z leaderů jazzrockové kapely Weather Report. Nejen že byl, podobně jako Miles Davis, přítomen u všech velkých vývojových změn jazzu, ale byl také jedním z nejvýznamnějších hybatelů těchto změn. Zanechal za sebou obrovský kompoziční a interpretační odkaz a právem se řadí mezi největší legendy světového jazzu.
V rámci jednoho večera budete moci vidět a slyšet tři významné postavy tuzemské hudební scény, které se výrazným způsobem zapsaly do vývoje jazzu v ČR. Každý umělec vystoupí se svojí aktuální sestavou a odehraje přibližně padesátiminutový set, ve kterém představí současnou tvorbu i skladby z dřívějších alb. Nenechte si ujít výjimečnou příležitost vidět tyto legendární hudební osobnosti pospolu na podiu Jazz Docku!
Emil Viklický Trio – legenda českého jazzového klavíru. V 70. letech hrál v orchestru SHQ Karla Velebného a v Super Quartetu s Jiřím Stivínem. V letech 1977–1978 studoval Jazz na Berklee College v USA a poté již koncertoval až do dnes po celém světě s mnoha významnými hudebními osobnostmi. Vydal mnoho alb a patří k nejrespektovanějším pianistům české jazzové scény. Emil Viklický – p; Josef Fečo – b; Jiří Stivín jr. – dr.
Jana Koubková Quartet – nejvýraznější česká jazzová zpěvačka posledních dekád. Poslední vydané album A tak si jdu se skládá z dvanácti skladeb, ve kterých se snoubí Jazz, scat, blues, šanson, bigbeat i rap. Od roku 1975, kdy se Jana Koubková stala členkou Jazz Sanatoria Luďka Hulana, vystřídala různé zajímavé formace jako Horký dech s M. Pavlíčkem a J. Hrubešem, JazzHalf Sextet V. Kotrubenka, Hot Tety, Jazz Q M. Kratochvíla, České klarinetové kvarteto, Vitouš Trio nebo duo s japonskou pianistkou Aki Takase. Jana Koubková – voc; Ondřej Kabrna – p; Vítek Švec – kontrabas; Jan Červenka – dr.
Jiří Stivín & Co – Jiří Stivín je multiinstrumentalista a skladatel, který se zapsal do několika dekád dějin české jazzové a klasické hudby. Vydal nespočet alb a spolupracoval s mnoha hudebníky s celého světa. Jeho hudební projev charakterizuje nespoutanost, improvizace, časté přecházení mezi jednotlivými hudebními styly.
Dvojnásobný držitel ceny Grammy Kurt Elling je zpěvák proslulý jedinečnou interpretační kombinací robustního swingu a poetického sdělení. Během posledních dvaceti let si zajistil pevné místo mezi nejpřednějšími světovými jazzovými zpěváky. Jeho hlas je okamžitě rozpoznatelný a „zahřeje“ posluchače bohatým barytonem, který se s bravurní technikou pohybuje v celém svém čtyřoktávovém rozsahu. Elling je také virtuózní improvizátor a přesvědčivý vypravěč příběhů. List The Guardian jej nazval „Frankem Sinatrou se superschopnostmi“ a „jedním z největších jazzových zpěváků všech dob“. V minulosti Kurt Elling spolupracoval a nahrával s celou řadou světových jazzových hvězd: Branfordem Marsalisem, Danilo Perezem, Stefonem Harrisem, Fredem Herschem, Jamesem Morrisonem nebo Charlie Hunterem. Často také vystupoval s předními bigbandy, jako například Clayton/Hamilton Orchestra, The National Youth Orchestra, The Bob Mintzer Big Band, The BBC Concert Symphony, The Metropole Orchestra, WDR Orchestra a také Jazz Dock Orchestra!
Zatímco mnozí mužští jazzoví zpěváci se v této fázi své kariéry drží osvědčených postupů, zdá se, že Elling je s postupem času stále ambicióznější a experimentálnější, což dokazuje i jeho nová ohromující deska SuperBlue: The Iridescent Spree. Na albu, které navazuje na pozoruhodnou desku SuperBlue z roku 2021, Elling opět spojil síly s producentem a kytaristou Charliem Hunterem a multiinstrumentálním duem bubeníka Coreyho Fonvilla a baskytaristy a klávesisty DJ Harrisona a vytvořil kaleidoskopickou kolekci nových písní a překvapivých coververzí.
V návaznosti na svůj debut z roku 2017 se Kennedy Administration na albu Second Term posouvají o další kvalitativní stupeň výš. Tuto brooklynskou groovovou kapelu definuje zejména dynamický vokál charismatické soulové divy Kennedy a talent klávesisty, skladatele a producenta, původem z České Republiky, Ondřeje Pivce. Na svém druhém albu společně přináší neodolatelnou směs soulu, funku, jazzu i rocku. Kennedyová původně pochází z Michiganu a začínala zpívat v kostele gospelovou hudbu. Slyšela a vstřebávala všechny vlivy od Anity Baker, přes Ellu Fitzgerald, Sade, Michaela Jacksona, Davea Matthewse, až po Prince. Rozjela svoji profesionální kariéru a od doby, kdy se přestěhovala na východ, spolupracovala mimo jiné s Dee Dee Bridgewater, Christianem McBridem, Ghost Notes, Rayem Angrym, Jamem Genusem, Markem Whitfieldem, Christinou Aguilerou, Terri Lyne Carrington a mnoha dalšími. Její vizitkou je hlas, který v sobě spojuje všechny tyto velké vlivy a má vlastní osobitý charakter. Na své cestě potkala dalšího newyorského přistěhovalce Ondreje Pivce, který je u nás dobře znám a v současné době působí především jako koncertní a nahrávací spoluhráč zpěváka a držitele Grammy Gregoryho Portera. Společně založili Kennedy Administration a za dobu své existence již koncertovali na mnoha pódiích a festivalech po celém světě.
Vrcholem festivalu Jazz on5 bude koncert legendárního amerického kytaristy Johna Scofielda s jeho triem. Jeho nové album Uncle John’s Band vychází v září 2023 u ECM Records!
Jak ve světě, tak u nás je John Scofield považován za jeden z pilířů světového jazzu, pokračovatele odkazu Milese Davise a velkého inovátora hry na elektrickou kytaru. Vydal nespočet alb, odehrál tisíce koncertů, z nichž mnoho také již v ČR, a svůj hudební obzor rozšířil od původního fusion přes postmoderní Jazz až po neofunk a acid Jazz s pořádnou dávkou elektroniky. Přes všechny experimenty se rád vrací ke klasickému jazzovému triu s kontrabasem a bicími a tentokrát vyráží na turné s fenomenální rytmickou sekcí: s bubeníkem Billem Stewartem a kontrabasistou Vicentem Archerem. V této sestavě vydávají v září 2023 u prestižního labelu ECM nové album Uncle John’s Band se zbrusu novou hudbou z pera hlavního protagonisty. Sám Scofield k tomu říká: "Celkově jde prostě jen o nový balík skladeb, ke kterým nepřistupujeme jako ke cover verzím, ale jako k předmětu improvizace. Je to výzva. Nespoléháte se tolik na aranže jako spíš na intuitivní způsob, jakým spolu hrajeme a komunikujeme. Jsme tři muzikanti se zvláštní synergií, která se mezi námi rozvíjí."

Henry Now – Chris Cutler, Fred Frith, Tim Hodgkinson, John Greaves
Henry Now volně navazují na Henry Cow, nejodvážnější kapelu hnutí Rock In Opposition, která zásadně ovlivnila tehdejší i tuzemskou alternativní scénu scénu a ve své době sdílela pódia s ranými Pink Floyd, Soft Machine či Cpt. Beefheartem. I když nepřímo ovlivnili mnoho hudebníků na obou stranách Atlantiku, jen málokdo se odvážil přímo napodobit jejich tvorbu, která dalece přesahovala kategorii hudební progrese. Z nekonečného výčtu jmen, se kterými členové Henry Now spolupracovali, vybíráme: The Residents, Bill Laswell, Robert Wyatt, Brian Eno, Iva Bittová, John Zorn, Laurie Anderson, Daevid Allen, Ensemble Modern nebo David Thomas.
70. léta se do historie otiskla jako zlaté období experimentálního rocku, který hluboce ovlivnil následující generace. Hudebně nejodvážnější sestavou éry byli Henry Cow. Sestavou prošly dvě desítky špičkových hráčů. Ti nejvýznamnější, bubeník Chris Cutler, baskytarista Jon Greaves, multiinstrumentalisté Fred Frith a Tim Hodgkinson se setkávají v obnovené sestavě Henry Now. Není to rutinní revival, ale počin, který daleko přesahuje formát uměleckého návratu. Hudba Henry Cow byla věčně proměnlivá a neopakovatelná, nová sestava nabízí neopakovatelnost v současné dimenzi, obohacené o půl století hudebního vývoje. Henry Now propojují rockovou progresi, novou hudbu i improvizaci na bázi permanentního vývoje, jako věčný pohyb, který stále odmítá vžitá klišé a pravidla: “Nebudeme opakovat naše staré skladby, jsme otevřeni novým ponorům do neznámých zvukových pastvin. Zůstáváme věrni zásadám, které byly za vším, co jsme dělali v minulosti.”
Henry Cow založili roku 1968 Fred Frith a Tim Hodgkinson na univerzitě v Cambridge. Sestava se průběžně obměňovala, filozofií skupiny ale zůstával odstup vůči komerci i hudebnímu mainstreamu a neustálé hledání nových směrů. Kritik Myles Boisen píše: “Jejich zvuk byl tak proměnlivý a zpochybňující veškeré zvyklosti, že jen málo hudebníků se odvážilo je napodobit, i když mnohé na obou stranách Atlantiku inspirovali spontánností, složitými strukturami, myšlenkou i humorem, který daleko přesáhl kategorii hudební progrese.” Na jednom z prvních koncertů hráli Henry Cow jako předkapela Pink Floyd v Cambridgi v červnu 1968. O 4 měsíce později sestavu rozšířil baskytarista Andy Powell, student hudby na elitní londýnské univerzitě King’s College. Jeho profesorem byl skladatel Roger Smalley, který silně ovlivnil další vývoj skupiny tím, že muzikanty propojil s nahrávkami Soft Machine, Captaina Beefhearta a Franka Zappy. O šest let později pak Henry Cow koncertovali v Evropě na turné společně s Captainem Beefheartem. V on-line encyklopedii All About Jazz popisuje John Kelman jejich tvorbu: “Henry Cow přinesli nový druh soudobé komorní hudby. Jednou ze složek byla spontánnost, instrumentace vytvářela zvukové vrstvy, které kolidovaly s konvencí a tradicí.”

Beth Hart
Beth Hart, jedna z nejlepších současných bluesrockových zpěvaček, držitelka cen blues Music Awards a nominace na Grammy, se po několika tuzemských vyprodaných koncertech vrátí 10. listopadu 2023 do pražského O2 universa.
Beth Hart vydala letos v únoru své zatím poslední album A Tribute To Led Zeppelin, na kterém osobitými zpracováními slavných hitů vzdala poctu kapele Led Zeppelin. Velký ohlas vzbudila také její předchozí studiová deska z roku 2019 nazvaná War In My Mind.
Beth Hart je považována za jednu z nejtalentovanějších zpěvaček své generace. Vyprodala turné po celém světě včetně koncertů ve slavných sálech jako Ryman Auditorium Nashvillu, Royal Albert Hall v Londýně nebo Ziggo Dome v Amsterdamu. Na vrchol bluesové hitparády Billboardu se dostala šestkrát, za své desky získala dvakrát platinovou desku a její alba se v Evropě dostaly několikrát do Top 10.
Vstupenky na pražský koncert jsou k dispozici v předprodejní síti Ticketmaster.
Koncert pořádá v rámci série Prague International Bluenight agentura Liver Music.

Steve Coleman
Legendární altsaxofonista a skladatel, jeden z nejvlivnějších umělců světa moderního jazzu.
"Steve Coleman je dle mého stejně důležitý jako John Coltrane," tvrdí jazzový pianista Vijay Iyer. Během své padesát let trvající dráhy Steve Coleman detailně zmapoval cesty jazzové improvizace, její vztah k africkým kořenům i filozofickým konceptům. Ovlivnil dvě generace jazzmanů a byl jedním z iniciátorů hnutí M-base, které vzniklo v 80. letech v Brooklynu a vedle hudby zahrnuje i tanec a poesii. I když laické veřejnosti jeho zásluhy unikají, mezi jazzmany a odborníky se těší nejvyššímu respektu. Svá alba nabízí bezplatně ke stažení, velké úsilí věnoval jazzové osvětě, jeho týdenní workshopy v Jazz Gallery v New Yorku v letech 2004-2013 vstoupily do historie. Svůj muzikantský život strávil hledáním nových cest, které obohatily hudební svět. Jeho myšlenky, kdysi považované za nekonvenční a nepřístupné, se staly páteří současného jazzu. V Praze s ním vystoupí špičkoví spoluhráči, kanadský basista Rich Brown a americký bubeník Sean Rickman.
Coleman vyrůstal v Chicagu v černošské Jižní čtvrti, odkud je mimochodem i Barrack Obama. Od třinácti hrál na saxofon a díky svému otci objevil Charlie Parkera. Když v Chicagu slyšel na koncertech newyorské jazzmany, učinil životní rozhodnutí. Odjel stopem do New Yorku, kde za pár měsíců získal první lukrativní nabídky od jazzových velikánů. Nejprve od bigbandu Thad Jones-Mel Lewis, poté od Cecila Taylora. Vedle toho si přivydělával s pouliční kapelou, z níž se později vyvinul ansámbl Steve Coleman & Five Elements, který byl laboratoří nových cest a metod. Coleman je uplatnil v hnutí M-Base, spolu se svými poznatky z cest do Afriky i na Kubu. Od 80. let svým vizionářstvím ovlivňoval desítky umělců, patří k nim Cassandra Wilson, Geri Allen, Dave Holland, Vijay Iyer a další.
Roku 1993 se Coleman vydal poprvé do Ghany, aby studoval vztah hudby a řeči. K jeho cílům patřila vesnice Yendi, kde zkoumal dodnes používanou komunikační metodu vytvářenou bubny. O rok později se setkal s filozofem Thomasem Goodwinem, specializovaným na antickou egyptskou civilizaci. Další cesty směřovaly ke studiu etnika Yoruba v Nigérii i spirituálních nauk jako je voodoo na Haiti, santeria na Kubě a candomblé v Brazílii. Roku 1996 se usadil s deseti hudebníky a tanečníky na Kubě, roku 1998 odjel do jižní indie, kde se účastnil výměnných muzikologických workshopů. Když se roku 2011 setkal s freejazzovým průkopníkem Milfordem Gravesem, inspirovalo ho to k metodě totálně spontánní kompozice ve stavu na kraji transu, což zachycuje album Functional Arrhythmias.

Halestorm
AMERIČTÍ ROCKEŘI Halestorm SI DO PRAHY VEZMOU VELMI SPECIÁLNÍ HOSTY
Držitelé Grammy za nejlepší metalové album, američtí Halestorm, se vrací do Prahy! Kapela kolem sourozeneckého dua Lzzy a Arejaye Hale vydala vloni páté studiové album s názvem Back from the Dead, které nejen že skvěle zní, ale které má podle Lzzy hlavně předat posluchačům víru, že nejsou sami a že všechny překážky překonají. To všechno je zabalené do hardrockových a heavymetalových melodií a zpívané Lzzyným silným rockovým hlasem. V drsných skladbách nejde textům nevěřit, těm jemným, které na desce nechybí, pak člověk zcela propadne. Halestorm prostě ví, co fanouškům nabídnout. A nejlíp to ví na pódiu.
Tam je podpoří během listopadového koncertu další velké jméno americké rockové scény Black Veil Brides. Zpěvák Andy Biersack umí na pódiu zazářit, svým projevem dokáže fanoušky naprosto strhnout a věnuje jim prostor, aby zpívali v maximální možné míře s kapelou. Glam Metal, Heavy Metal, Rock, screamo, charismatický zpěvák - Black Veil Brides mají prostě všechno a nebojí se to použít.
Dorazte na koncert a užijte si tuhle dvojitou porci rockové muziky.

GoGo Penguin
GoGo Penguin se vrací do Prahy s novým albem Everything Is Going To Be OK (duben 2023, Sony Music XXIM). Nové album se zrodilo v těžkém období plném osobních otřesů a ztrát. Kapela využila nabídky uchýlit se do nahrávacího studia a najít zde útočiště. Výsledný projekt čerpá svou sílu ze společného porozumění a empatie. Přes naše těžkosti společně vyjdeme silnější: Everything Is Going To Be OK.
“Radiohead britského jazzu”, ale inspirují se napříč žánry, zaslechneme ozvěny trip hopu, jazzu, elektronické, rockové i klasické hudby. GoGo Penguin za jedenáct let existence vydali osm alb. Příznivé recenze získalo již jejich debutové album Fanfares (2012) a jejich druhé album v2.0 (2014) bylo zařazeno do užšího výběru cen Mercury Prize v kategorii album roku (společně po boku s nahrávkami Damona Albarna, Young Fathers nebo Jungle). V únoru 2022 GoGo Penguin vydali další album, které nahráli v nové sestavě (s bubeníkem Jonem Scottem).
Za silné inspirační zdroje hudby GoGo Penguin bývají považováni Aphex Twin, Squarepusher, Massive Attack, Esbjörn Svensson Trio nebo Briana Eno. Z moderní klasické hudby jsou inspirováni tvorbou skladatelů Dmitrije Šostakoviče a Clauda Debussyho, ale i soudobým skladatelem minimalistické hudby Philipem Glassem.
GoGo Penguin: Chris Illingworth (piano), Nick Blacka (bass) & Jon Scott (drums) (& Joe Reiser, sound production)

REA GARVEY
REA GARVEY SE VRACÍ DO MALÝCH KLUBŮ S "ROOTS TOUR"
A OHLAŠUJE SVÉ NOVÉ ALBUM ÄRA.
V listopadu 2023 se REA GARVEY vrací na pódia, aby představil své ""Roots Tour"", které ho zavede zpět do malých
klubů, které jsou pro něj velmi speciální. Turné předznamená vydání jeho nového alba a vezme fanoušky
na nezapomenutelnou hudební cestu.
Po letech vystupování ve velkých arénách a na festivalech se nyní REA GARVEY rozhodl vrátit ke svým hudebním
kořenům a opět vystupovat v intimitě, kterou přinášejí malé kluby.
Zveřejnění termínů turné se zároveň kryje s vydáním jeho nového singlu "Free like the Ocean", který představí své
fanouškovské komunitě jako první singl z nového alba. "Free like the Ocean" se vám dostane pod kůži a je první
jiskrou alba plného kouzel.
"Roots Tour" je dějištěm jedinečných koncertů, na nichž REA GARVEY posune svou vášeň a hluboké porozumění
hudbě na novou úroveň. Jeho fanoušci se mohou těšit na emotivní a dojemné turné.
Zajistěte si vstupenky již nyní a ponořte se do světa Rea Garveyho na "Roots Tour".
Koncertní zážitek, který si nesmíte nechat ujít a na který budete navždy vzpomínat!

Laurie Anderson with Sexmob
Vizionářka hudebně-vizuální avantgardy představí v Praze průřez svojí tvorbou, od mistrovského debutu Big Science (1982) až po současnost. Nový, stylově vybroušený tvar dodá její hudbě renomovaná newyorská skupina Sexmob. Očekávejte fascinující divadelní nápady, příběhy balancující na hraně paradoxu i ostře nápaditá aranžmá. Zatímco ve 20. století stála avantgarda i popularita proti sobě, Laurie Anderson to jako jediná změnila. Patří do společenství podobně smýšlejících, ale v tvorbě rozdílných skladatelů jako Phil Glass, Steve Reich, John Cage, Brian Eno či Lou Reed.
Svojí všestranností představuje Laurie Anderson renesančního umělce, transplantovaného do umělecké komunity New Yorku. Studovala sochařství a hru na housle, pracovala s jazykem, technologií a vizuálními prostředky. Píše knihy, hudbu k filmům, pracuje jako režisérka, fotografka a její příběhy dokážou v několika větách obsáhnout nadčasové filozofické paradoxy. Na současném turné přidává hříčky s publikem. Vybídne diváky, ať 10 vteřin křičí ve stylu Yoko Ono jako protest proti čemukoli co si vyberou. Jako poklonu svému už nežijícímu manželovi Lou Reedovi si nevybrala žádný masově známý song, ale skladbu z alba Lulu, které Reed natočil s Metallicou. Zazní s hutným doprovodem pětice Sexmob, kterou vede trumpetista Steven Bernstein. Ten hrál od roku 1990 s Lounge Lizards, pravidelně vystupoval v legendárním klubu Knitting Factory. Jako aranžér či spoluhráč patří k nejvyhledávanějším, spolupracoval s umělci jako Antony And The Johnsons, Leonard Cohen, Lou Reed, Marianne Faithfull, Bill Frisell, Medeski, Martin & Wood.
Laurie Anderson je v uměleckém světě první, komu vesmírná agentura NASA udělila statut “artist-in-residence”, což ji pak roku 2004 inspirovalo k sólovému turné The End of the Moon. Její první hit O Superman připomíná známou historku, jak byli začínající Beatles odmítnuti značkou Decca. Nezávislý vydavatel Bob George získal grant na nahrávky produkované výtvarníky, a tak roku 1981 nechal singl O Superman vylisovat v nákladu 1 000 kopií, zájemcům jej posílal poštou. Nahrávku nabízel renomovaným vydavatelům včetně Richarda Bransona z Virgin, všichni odmítli. V Londýně singl najednou začal hrát DJ John Peel, jeden z té menšiny, která fandí neobvyklýmvěcem. Přidali se další DJové, přišla objednávka vylisovat dalších 80 000 kopií. “Byla jsem performerka, pop mě nezajímal,” vzpomíná Laurie Anderson. “Když nahrávka v Británii pronikla na 2. Místo hitparády, kolegové z uměleckého světa mi říkali, že jsem se dala na komerci. Nakonec se ho ve světě prodalo skoro milion. O pár měsíců později tomu už neříkali komerce, ale crossing over. Z idiota jsem se stala vizionářkou.”
Skutečně nešlo o laciný popěvek, píseň má detailně prokomponovanou strukturu, která reagovala na světové dění. “V roce 1979 zaútočili íránští studenti na americkou ambasádu v Teheránu. Amerika vyrazila s helikoptérami, aby dostala rukojmí ven, což se nepovedlo. Ta píseň je o selhání technologie. V té době jsem slyšela nádhernou árii z 19. století od francouzského skladatele Julese Masseneta, která začínala: „Ó suveréne…“ Byla to modliTBA k autoritě, kterou jsem posunula do současnosti: „Ó Supermane…“

Ben Poole
Kytarista a zpěvák Ben Poole je novým příslibem britské bluesové školy, jeden z nejlepších, jaký se v Evropě v posledních letech objevil. Dokonce ani jeho hrdinové, se kterými měl tu čest hrát na jednom pódiu (Jeff Beck, Gary Moore a John Mayall), nešetří pochvalami. Zdá se, že tento ani ne třicetiletý mladík má opravdu velmi slušně našlápnuto. Jeho nahrávky svědčí o tom, že máme co do činění s budoucností evropské blues-rockové scény. Například nejprodávanější evropský kytarový časopis “Total Guitar” Bena označil za “kytaristu, kterého stojí za to sledovat”. Jeho jméno se objevilo v anketě British blues Awards poprvé již v roce 2012 a o rok později reprezentoval Spojené království v soutěži “European blues Challenge” v Berlíně, kde skončil jako třetí…
Na svém kontě má tři nosiče. První “Everything I Want” vyšel již v roce 2010 a produkoval ho známý kytarista Bernie Tormé. Jako druhý vyšlo CD s názvem “Let's Go Upstairs”, na jehož produkci se podílel slavný Isaac Nossel (Jack Bruce, Denny Laine aj.). Třetí nosič vyšel v roce 2016 a obsahuje nahrávky pořízené v průběhu koncertu v londýnské Royal Albert Hall. Všechna tři alba svědčí o tom, že máme co do činění se zajímavým skladatelem, vyzrálým instrumentalistou a soulově a bluesově procítěným zpěvákem.