Když se Phil Anselmo před skladbou „Becoming“ ptal publika, kdo je na Panteře poprvé a zvedl se les rukou, spokojeně pronesl – „Nová krev!“
Což ovšem není nic světoborného, protože sláva texaských groove metalistů pozvolna pohasla s koncem devadesátek, které pomáhali v ranku tvrdé muziky formovat z jiné strany, než grunge party ze Seattlu. Jejich styl převzali následovníci, epigoni a invenční nadšenci jako štafetu z dekády, kdy byl Metal skoro považovaný za sprosté slovo. Není proto divu, že nových fanoušků relativně přibylo hodně, jsou to potomci předchozí generace, která zažila novátorské přístupy na albech „Vulgar Display of Power„ (1992), „Far Beyond Driven“ (1994) a „The Great Southern Trendkill“ a které se celkem logicky staly základem pro aktuální turné, jehož evropská část zahrnula 12.6.2023 i Prahu.
Turné, které je celkem logicky vyhajpované a očekávané se směsí natěšení a obezřetnosti. Za těch dvacet let nečinnosti se stalo hodně zlého, v prosinci 2004 byl přímo při vystoupení projektu Damageplan na pódiu zastřelen kytarista Darrell „Dimebag“ Abbott a v roce 2018 zemřel na kardiomyopatii jeho brácha Vinnie Paul, který hrál v Panteře na bicí. Otázka tedy zněla, jestli bude šňůra, které dali zelenou pozůstalí obou bratrů revivalem polovičního tribute bandu, nebo plnokrevným reunionem s novým nábojem a silou.
Co bych to natahoval, druhá varianta je ta správná. A zásadní měrou se na tomhle výsledku podílí Zakk Wylde (Ozzy Osbourne, BLACK LABEL SOCIETY) na místě kytaristy a Charlie Benante (Anthrax) za bicími. Ani jeden z nich nevnesl do třicet let starých songů nějaké vlastní invence, vše znělo téměř jako za starých časů a nutno říct, že ku prospěchu celého zážitku.
Pantera nastoupila o půl hodiny dříve, než v avizovaných 20:45 ze záznamu zahranou „In Heaven“, píseň Radiator Lady z Mazací hlavy kultovního Davida Lynche. A to byly poslední vlídnější tóny večera, protože se začalo zostra, „New Level“ a „Mouth of War“ z „Vulgar Display of Power“ a suverénní přednes všech muzikantů. Duch bratrů Abbottových se vznášel celou O2 arénou a aby nebylo ani tak žádných pochybností o tom, komu je celá show věnována, měl Benante jejich podobizny na obou kopácích a vzpomínkový prostor dostali i u předtočené „Cemetery Gates“ v půlce vystoupení.
Na Anselmovi se snad věk vůbec nepodepsal, pořád je to ten namakaný týpek s hlubokým hrdelním hlasem, povzbuzující publikum a uvozující skladby proslovy typu „Zaručuju vám, že tuhle písničku slyšelo sto procent z vás…no dobře, 99,999 procent z vás… a slyšeli jste ji 8000x“. A spustí „Walk“, uvozenou riffem, který vyráží špunty z uší a trhá cévky v očních bulvách a který roztančil mosh pit do totálně euforických koleček pod pódiem. Basista Rex Brown, který doplatil na covid a musel předčasně opustit jihoamerickou část šňůry, už byl v pořádku, i on vypadá pořád stejně a očividně si reunion užívá.
Pantera svůj návrat po dvaceti letech zvládá nejen se ctí, ale s takovou vervou, energií a odhodláním, že vedle nich vypadá mdle, staře a strhaně i Ariana Grande. Odehráli víceméně best of, vsadili z velké části na nostalgii, která celkem logicky vládla. Novoty nikdo nečekal, nikdo na ně nepřišel a přestože devadesátky už se nikdy nevrátí, kus jich pod kupolí O2 arény zůstalo.
Dimebag a Vinnie Paul musí mít tam někde radost.
Setlist:
New Level
Mouth for War
Strength Beyond Strength
Becoming
I'm Broken
Suicide Note Pt. II
This Love
Yesterday Don't Mean Shit
5 Minutes Alone
Fucking Hostile
Cemetery Gates (ze záznamu)
Planet Caravan (předělávka Black Sabbath)
Walk
Domination / Hollow
Cowboys From Hell
Přídavek:
War Nerve (Publikum mělo možnost volby mezi "Use My Third Arm" a "War Nerve")