Colours of Ostrava, den čtvrtý - 16.7.2022
Jestliže předevčírem divákům dešťové přeháňky během produkce příliš nevadily, poslední den festivalu Colours of Ostrava 2022 na vrtochy počasí doplatily nepříliš známé tváře. Přičemž ale nizozemští Chef’Special dovedli přetavit odliv publika během průtrže do strhující podoby závěru vystoupení. Bylo znát, že předskakování Twenty One Pilots v roce 2016 pro ně muselo být poměrně formativní – práce s publikem je pro kapelu, respektive jejího frontmana Joshuu Noleta stěžejním prvkem. Nolet umí ovládat dav gesty i slovy, energie poletuje od něj k divákům a zase nazpátek a ti, kteří utekli před deštěm pod střechy stánků, se po svém návratu spontánně připojili, sedali si do dřepu a vyskakovali u skladeb „Amigo“, „Biggest Monkey“, nebo „Carnivore“. Ke konci setu se vyčasilo (pravda, ne nadlouho) a když na Liberty Stage nastoupila temperamentní Řekyně Marina Satti, bylo sice chladno, ale pláštěnky mohly zůstat v batůžcích. Marina předvedla v pětičlenné, smíšené sestavě vzácně slýchaný pěvecký souzvuk, hudbu, která jako by se vynořila zničehonic na Olympu cestou ze severských lesů. Základ vystoupení tvořila měsíc stará novinka „Yenna“, zpěvaččino debutové album a v živém provedení působilo jako mystérium zasvěcení do tajného středomořského kultu. Milovníci World music si můžou udělat u jejího jména velký vykřičník.
O několik vykřičníků více si ale zaslouží ukrajinsko-kanadský projekt Balaklava Blues, jehož základ tvoří manželská dvojice Mark a Marichka Marczykovi. Aktuální geopolitická situace, bolest srdce i duše, chvíle naděje, střídané beznadějí, strach i láska – to všechno vykřičené do světa hlasem, který určitě leckomu připomněl hlasem i rozsahem Lisu Gerrard. Uhrančivě krásné melodie, naroubované na nekompromisní beaty a hned zase ztišené do posmutnělého klavírního motivu s obrazy mobilizace lidí a jejich proměnu ve vojáky. Ukrajinský konflikt stručně a bez obalu, s emocemi, které nedá žádné zpravodajství.
Tradičnější pojetí návratu k hudebním kořenům předvedly sestry Lovellovy z Nashvillu v Tennessee, dobré duše kapely Larkin Poe, jejíž oldschool jižanský Rock přivábil pravověrné rockery napříč generačním spektrem. Holky skupinu nazvaly podle svého prapradědečka, Larkina Huskyho Poea, bratrance geniálního Edgara Allana. Přijely především představit svou čtvrtou desku „Self Made Man“ z loňského roku, ale předvedly průřez celou dosavadní tvorbou. Jejich muzikální všestrannost je stejně okouzlující, jako energická a Meganina nevšední hra na lapsteel kytaru vzbuzuje oprávněně uznalý potlesk.
Závěr večera a celého festivalu patřil Martinu Garrixovi, nizozemskému DJ, jehož osm let starému hitu „Animals“ bouřlivě tleskala celá roztančená Dolní oblast Vítkovic. Bombastická světelná show, basy, při nichž vibrují plomby v zubech a jeden remix notoricky známých melodií za druhým. Spíš než o koncertu se dá mluvit o DJ setu, ale diváci, vyčerpaní čtyřdenním hudebním maratónem, už na Umění rezignovali a prostě se bavili.
A bavit se po suchých letech lockdownu, to je zatraceně velký bonus. Na viděnou na Colours of Ostrava 19. - 22.7.2023.