Britská elektronická dua, a – buďme ještě konkrétnější – představitelé gay popu měli ustláno na růžích nejen ve své domovině, ale dokázali své hudební evangelium šířit celosvětově, ať už se bavíme o Soft Cell, ERASURE, nebo PET SHOP BOYS. Posledně zmínění zasvětili letošní první červencový den své šesté zastávce v České republice.
O2 Universum kapele jejich formátu vysloveně sedne, nejde ani o stadionové bouráky, ani o lokální tancovačku. Její větší sestřička aréna by zřejmě nechávala nějaký ten prázdný prostor, což by byla zbytečná vada na kráse. Takhle působil koncert velmi sevřeně a chtělo by se říct až komorně, což je pro show anglických hvězd, napěchovanou singlovými hity za čtyři desetiletí na první pohled protimluv, ale je pravdou, že diváci i duo vytvořili uzavřený kruh energie ve vlastním, kompaktním vesmíru.
První písně byly scénicky velmi střídmé, Neil Tennant za mikrofonem a Chris Lowe za jednoduchým klávesovým pultíkem působili na pódiu se dvěma pouličními lampami skoro opuštěně, přestože od začátku nasadili nekompromisní vypalovačky, „Suburbia“, „Can You Forgive Her?“, nebo „Opportunities“. Program běžel tak rychle, až by se mohlo zdát, že jde o medley, spojování několika úryvků písní do sebe. S výjimkou historie vzniku písně „Domino Dancing“ taky Neil nesáhl k žádným delším promluvám, maximálně uvedl letopočet vzniku dané skladby a pokračovalo se dál.
Počínaje „Left to My Own Devices“ z alba „Introspective“ se scéna rozšířila nejen vizuálně, ale i o další tři hudebníky, z nichž se nejvýrazněji projevila klávesistka a zpěvačka japonsko-skotského původu Clare Uchima, která si s Neilem střihla duet „What Have I Done to Deserve This?“ Pomalejšími skladbami se šetřilo, ale když už na nějakou došlo, prokázala skladatelské mistrovství PET SHOP BOYS. Složit rychlý, rytmický hit je relativně jednodušší, balada si žádá výraznou melodii a ta jak letité „Jealousy“, odehrané stylově ve žluté barvě, ani fungl nové „A New Bohemia“ nechyběla. Druhá jmenovaná byla jednou ze tří položek z letošního alba „Nonetheless“ a přestože je „Dancing Star“ relativně nudná a „Loneliness“ jsme už od PSB slyšeli v mnoha podobách z jejich starších songů, „Bohemii“ řadím k jejich nejkrásnějším počinům, je to čisté dojetí pro jejich cílovku 45+ s kořeny v sedmdesátých letech. Nejvíce, čtyřmi písněmi, byly zastoupeny rané nahrávky „Please“, „Actually“ a „Behaviour“, skutečné esence britského sofistikovaného popu.
Neil Tennant už nevyzpívá úplně všechno a občas mu to intonačně odskočí, ale jeho nasálně zabarvený hlas je stále bezpečným rozpoznávacím znakem kapely. Hlavně je pořád lyrický a melancholický, schopný předat celou škálu emocí a velice se hodí k často introspektivním textům dvojice.
Na tomto turné PET SHOP BOYS nezklamali ani ty, kteří toužili po vizuálně poutavé show. Pódium bylo osvíceno dynamickými světly, projekcemi a elegantními kulisami, které měnily atmosféru s každou písní. Zejména při hitu „Go West“ se celá scéna rozzářila barevnými světly a publikum bylo vtaženo do oslavného chorálu, který patří mezi neodmyslitelné vrcholy jejich koncertů. Tento výpravný přístup k vizuální stránce vystoupení ukazuje, že PET SHOP BOYS si uvědomují důležitost kompletního zážitku pro své fanoušky, což je udržuje na vrcholu i po tolika letech na scéně.
Navíc, chemie mezi Neilem Tennantem a Chrisem Lowem je stále stejně silná jako kdykoliv předtím. Jejich vzájemné interakce na pódiu, byť někdy subtilní, přinášejí do show prvek autenticity a radosti. PET SHOP BOYS se nesnaží být něčím, čím nejsou, a jejich upřímnost a vášeň pro hudbu je patrná v každém tónu a každém pohybu. Jejich schopnost spojit nostalgii s aktuálností a vytvořit prostor, kde se setkávají různé generace fanoušků, je důkazem jejich trvalého významu a vlivu v hudebním světě. Gradující finále i oba přídavky zanesly diváky zpátky do poloviny osmdesátých let, melancholická „Being Boring“ s tancem pouličních lamp a atmosférou nočního autobusového nádraží udělala sladkobolnou tečku za čtyřicetiletým průřezem aristokratickým mixem melancholie a skvělých melodií. Ty zůstávají, nemá smysl srovnávat vystoupení PSB dnes a před třiceti lety. Jejich posluchači za nimi budou jezdit i nadále, nakolik by se z nich za pár let mohla stát kolotočářská podívaná s matným odleskem bývalé slávy se dá odhadnout, ale není nutno přivolávat. Abychom se možná nemuseli ptát…
… Kam se poděli, les Petites Bon-Bons?
Kdo teď tančí na jejich starou sladkou píseň?
Kéž bych žil svůj život svobodněji a snadněji.
Musím najít novou Bohému.
Setlist:
1. Suburbia
2. Can You Forgive Her?
3. Opportunities (Let's Make Lots of Money)
4. Where the Streets Have NO NAME (I Can't Take My Eyes Off You)
5. Rent
6. I Don't Know What You Want but I Can't Give It Any More
7. So Hard
8. Left to My Own Devices
9. Single-Bilingual / Se a vida é (That's the Way Life Is)
10. Domino Dancing
11. Dancing Star
12. New York City Boy
13. A New Bohemia
14. Jealousy
15. Loneliness
16. Love Comes Quickly
17. Paninaro
18. Always on My Mind (Gwen McCrae cover)
19. Dreamland
20. Heart
21. What Have I Done to Deserve This?
22. It's Alright (Sterling Void cover)
23. Vocal
24. Go West (Village People cover)
25. It's a Sin
Přídavek:
26. West End Girls
27. Being Boring