Aerodrome Festival, den třetí, 30.6.2018

Aerodrome festival
Den třetí
30.6.2018

Třetí a závěrečný den Aerodrome festivalu v Panenském Týnci byl stejně slunečně vlídný, jako den předchozí. Z valné většiny se organizátorům taky podařilo vychytat pár organizačních much, především s dopravou. Do Prahy se nakonec busem zdarma dostal každý, kdo byl dostatečně trpělivý. Ať přednostně s rezervací, nebo nad ránem i bez ní.
Od druhé odpoledne nastoupili jako warm-up Frank Carter, Nothing But Thieves, Eskimo Callboy a Skindred a když se kromě ranních ptáčat začali probouzet i ti, kteří šli zapařit po Laně Del Rey, zahráli jim k tomu irští pop folkaři Kodaline.
Ti svůj set postavili z velké míry na debutu „In A Perfect World“. Dvojice, tvořená Steve Garriganem a Markem Prendergastem si původně říkala 21 Demands, název změnili v roce 2012, kdy zároveň přibrali další spoluhráče. Na Aerodrome se museli mírně potýkat s technologií, ale naštěstí se nejednalo o počáteční útok Skynetu, nýbrž o vcelku banální problém s klávesami. Vše zdárně vyřešeno během pěti minut a Kodaline své klidné vystoupení dohráli už bez dalších obtíží, včetně singlů „High Hopes“ a „All I Want“, která se, mimochodem, objevila i na soundtracku k seriálu „Chirurgové“.
Na vedlejším pódiu se mezitím chystal legendární černý rapper Ice-T vzkřísit ducha Body Count, devadesátkového thrash crossoveru z Kalifornie. Dobrá zpráva je, že Ice-T je pořád naštvaný. Na vládu, na rasisty, na prezidenta, na policajty. A dává to hlasitě najevo. „Cop Killer“ nesměl chybět, jakkoliv je tenhle song oprávněně kontroverzní. Na rozjezd předělávka Slayer a pak už nepřetržitý nářez. Skoro polovina skladeb (pět z dvanácti) pocházela z eponymního debutu. V sestavě působí i Ice-T junior, který nosil po jevišti nejmladší fanynku, tříletou holčičku, kterou jeho táta vytáhl z davu. Nebylo to ostatně naposledy, kdy tvrďáci proměnili festival v dětský den.
Od naštvaného trashrapu se program přesunul do vod, které už roky obléhá Jack White. Transatlantický projekt The Kills tvoří smíšený pár, američanka Alison Moshart aka VV a Brit Jamie Hince aka Hotel. Alison je zároveň spojnicí mezi zmiňovaným Whitem díky spolupůsobení v kapele Dead Weather. Oba předvedli výtečný Garage a nešťastná příhoda, kdy si Jamie před pěti lety přivřel prst levé ruky do dveří u auta, má naštěstí dobrý konec. Přestože se musel de facto učit hrát na kytaru znovu, na výkonu se to nijak neprojevilo. Duo nejčastěji sáhlo do poslední nahrávky „Ash & Ice“, která se probojovala až do britské TOP 20. Z hudby The Kills je jasně poznat, že neřadí mezi své vzory Velvety, Stouny a Clash jen tak z plezíru.
Popáté se českému publiku představili Hollywood Undead, přičemž od jejich poslední zastávky ve Fóru Karlín neuběhlo ještě ani půl roku. Pod brankářskými maskami a la Jason Vorhees a za uměleckými jmény se skrývá pětice muzikantů, kteří mají k nemrtvým zatraceně daleko. Být jejich set delší a později, mohli být jedním z vrcholů dne. „Whatever It Takes“ z aktuální alba „V“ je skvělým otevírákem a jeho sourozenec „California Dreaming“ z našlápnuté show nijak neslevuje. Kromě zmíněné nahrávky sáhli HU do druhého alba „American Tragedy“ a přihodili i předělávku „Du Hast“ od německých Rammstein, kterou zahráli už v únoru, avšak tentokrát v kombinaci s metallikovským „Enter Sandman“. Se svými rodáky Body Count měli kromě Kalifornie společné i to, že si vytáhli na jeviště dítě. Jedenáctiletý prepuboš bez znalosti angličtiny přinutil kapelu pozvat na jeviště i maminku v roli tlumočnice. Řekl, že jeho nejoblíbenějším členem je Charlie Scene, dostal zasvěcenou, fundovanou radu ohledně pití alkoholu a jízda mohla pokračovat až k závěrečné „Hear Me Now“.
Bylo půl desáté večer a na hlavní stage začínal bezesporu vrchol večera, ne-li celého festivalu, vystoupení amerických Nine Inch Nails. Trent Reznor, jeden z nejvlivnějších hudebníků planety, předvedl svůj industriál napříč celými dosavadními třiceti lety na scéně. Před týdnem vydal album „Bad Witch“, závěrečnou část trilogie, nastartované EP „Not the Actual Events“ a „Add Violence“ . Nutně tedy musel sáhnout mezi tyhle nahrávky, kdy zvláště „God Break Down the Door“ je hodně vydařená, ale nebudeme si namlouvat, že většina publika si přála slyšet kousky z „The Downward Spiral“, ikonického, kultovního alba, na které Reznor naštěstí nezanevřel. Stejně, jako na debut „Pretty Hate Machine“, ze kterého vedle povinné „Head Like a Hole“ zazněla překopaná „Sanctified“. Na spolupráci s Davidem Bowiem, pro kterého byli NIN velkou inspirací v období jeho alba „1. Outside“, Trent zavzpomínal ve skvělé „I‘m Afraid of Americans“. Samotný závěr obstarala magická, smutná „Hurt“, kterou jsme si poctivě odzpívali všichni.
Dalším vrcholem měli být Limp Bizkit a pro někoho možná i byli. Těžko říct. Koncert začínal nic dobrého nevěštícím, předtočeným „Purple Rain“ od Prince. Abychom si rozuměli – ta píseň je samozřejmě skvělá, ale kdo usuzoval, že by LB mohli vsadit na předělávky, vyhrál by majlant. „Faith“ od George Michaela, „Heart-Shaped Box“ od Nirvany, „Killing In the Name“ od Rage Against the Machines...do toho sáhodlouhý medley dalších skladeb a nekonečné, úmorné proslovy Freda Dursta. Pokud kapela hrála, znělo to jako zvuková zkouška. Bez náboje, nezáživné – venkovská tancovačka, jen o dost dražší. Jo, taky hráli pár svých věcí. Samozřejmě. A když už se tak stalo, lovilo se – nijak překvapivě – v „Chocolate Starfish and the Hot Dog FlavoRed Water“. Ale celkový dojem je nuda, nuda, šeď, šeď, jak říká klasik.
Třicátník Macklemore je mladý, hraje pro mladé a mladě působí i jeho tvorba, ovšem profesně se mu nedá vytknout nic. I on podlehl nošení na rukou, ne ve smyslu vžité fráze, ale doslova. Závěr obstaraly skladby Can't Hold Us, Downtown a Glorious, pódia potemněla, festival byl u konce.
Až na pár organizačních much (doprava, cashless náramky) se ho pořadatelé zhostili se ctí, nabídka účinkujících byla vysoká a reprezentativní. Doufejme, že tahle akce bude pokračovat i nadále.

Body Count setlist:

Raining Blood / Postmortem (Slayer cover)
Bowels of the Devil
Manslaughter
No Lives Matter
Body Count
Necessary Evil
Drive By
Voodoo
There Goes the Neighborhood (se sólem na bicí)
Black Hoodie
Talk Shit, Get Shot
Cop Killer

Hollywood Undead setlist:

Whatever It Takes
Undead
Been to Hell
California Dreaming
Dead Bite
Renegade
Comin' in Hot
War Child
Enter Sandman / Du Hast
Bullet
Riot
Day of the Dead
Everywhere I Go
Hear Me Now

Nine Inch Nails setlist:

Branches/Bones
Wish
Sanctified
March of the Pigs
Piggy
Less Than
Shit Mirror
Ahead of Ourselves
God Break Down the Door
Copy of A
Reptile
I'm Afraid of Americans (David Bowie cover)
The Great Destroyer
Burning Bright (Field on Fire)
The Hand That Feeds
Head Like a Hole
Hurt

Limp Bizkit setlist:

Purple Rain (Prince song – ze záznamu)
Rollin' (Air Raid Vehicle)
Hot Dog
Nookie (až k druhému refrénu)
Gold Cobra
Faith (George Michael cover)
Covers Medley (South of Heaven / Seek and Destroy / Bombtrack / Cowboys From Hell / Holy Wars... The Punishment Due)
Heart-Shaped Box (Nirvana cover)
My Generation
Killing in the Name (Rage Against the Machine cover)
My Way
Break Stuff
Take a Look Around

Přidat komentář