Scorpions - poklidná mše pro rockové věřící

Scorpions
O2 Arena
26.5.2022

Němečtí rockeři z Hannoveru to mají v našich končinách celkem snadné, fanouškovská základna je široká a víra v hard rock u značné části hudbymilovných spoluobčanů neotřesitelná. Přesně podle názvu nové desky „Rock Believer“ (Rockový věřící) se v O2 Aréně sešli milovníci tradiční tvrdé muziky evropského střihu, která neurazí, ale po těch letech vývojové stagnace ani nijak výrazně nezaujme.
Klaus Meine oslavil den před koncertem 74. narozeniny a přestože mu můžou i o generaci mladší ročníky vitalitu závidět, ten věk je na celkovém projevu a přednesu skladeb znát. Ale když je člověk jednou rocker, tak netahá na pódium bolístky a snaží se jet show, i kdyby to mělo být na půl plynu. A ono to na půl plynu bylo. Skoro třetinu setlistu tvořily písničky z nového alba, které publikum nemá ještě úplně naposlouchané (a Meine nazkoušené, jak sám přiznal při textovém výpadku při pomalé „Language of My Heart“, což je ovšem kořením každého koncertu a svým způsobem jsou tyhle lapsy vlastně sympatické). Minimálně chytlavé „Seventh Sun“ si ale pozornost určitě zaslouží.
Na krátké výlety kapela zabrousila k albům z přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, „Lovedrive“, „Animal Magnetism“ a „Blackout“, aby polovinu koncertu věnovala klíčovým kouskům „Love at First STING“ a „Crazy World“. Jestli něco Scorpions jde, jsou to pomaláče, neboli též oplodňováky, tedy pomalé kytarové kusy čili rockové balady. Na „Crazy World“ jsou hned dva, „Send Me an Angel“ a především „Wind of Change“, zřejmě největší hit kapely s notoricky známým pískaným motivem. Písnička, reflektující politické změny ve východním evropském bloku koncem osmdesátých let, byla aktuálně upravena pro Ukrajinu, což se nabízelo automaticky. Hlavní koncertní blok kapela ukončila teatrálním „Big City Nights“ z „Love at First STING“. Ještě předtím přišlo povinné sólo na basovou kytaru a bicí, tradiční součást rockových koncertů, v tomto případě nikoliv hudebně objevné, ale dynamické a dobře gradující se zajímavým nápadem forbesu na zadní projekci.
Celý večer utekl velice rychle, kapela odehrála jen nějakých sto minut, a přestože se Klaus Meine snažil publikum rozezpívat, moc často se mu to nedařilo, což je s podivem na hitový potenciál především střední části koncertu. O moc lepší to nebylo ani u přídavku, který se skládal z pouhých dvou písní, z nichž především „Still Loving You“ je léty prověřená klasika. Ale i ta vyzněla včerejšího večera trochu utahaně s plochým, nevýrazným zvukem. Trochu chyběl drajv, nasazení, všechno působilo trochu sterilně. Jako když si pustíte rádio. Kapela byla naštěstí soudná a při skládání setlistu nesáhla do příšerné, tanečně experimentální desky „Eye II Eye“, což je album, na které by zřejmě nejraději zapomněla. Ale promeškala příležitost propustit diváky domů rozpálené, zpocené a vyždímané. Ti se místo toho rozloučili zdvořilým potleskem a rozešli se domů. Rockoví věřící na poklidné čtvrteční mši.

Setlist:
Gas in the Tank
Make It Real
The Zoo
Coast to Coast
Seventh Sun
Peacemaker
Bad Boys Running Wild
The Language of My Heart (Klaus zapomněl část textu)
Send Me an Angel
Wind of Change
Rock Believer
Tease Me Please Me
New Vision (sólo basa a bicí)
Blackout
Big City Nights
Přídavek:
Still Loving You
Rock You Like a Hurricane

Interpret: 
Styl hudby: