Peter, Bjorn and John
Lucerna Music Bar 19.10.2018
Pod videem k „Young Folks“ na Youtube, který má milión zhlédnutí, je v prvním komentáři napsáno: „Tohle video má tak málo zhlédnutí jen proto, že nikdo neví, jak se ta písnička jmenuje“.
Největší hit na prvním komorním vystoupení švédských Peter, Bjorn and John zazněl pochopitelně taky. Ale především trio představilo novou desku „Darker Days“, která právě toho dne oficiálně vyšla. To pískání v jejich největším hitu je sice fajn, ale je fakt dobrý říct, že mají mnohem lepší písničky. I novinka je jich plná. „Living a Dream“ je skvělá na rozjaření publika a sborový zpěv, ke kterýmu taky kytarista Peter Morén vyzýval. Logicky ale ještě nemůže bejt zažitá. Takže vyzněla trochu do ztracena, jako jedna z mála výjimek.
Mimochodem, ti kluci mi šíleně evokujou Tata Bojs. Zjevem i pohybama, Morén poskakuje jako naspeedovaný Mardoša a Björn Yttling svým ležérním zjevem připomíná Caise. John Eriksson prostě bubnuje a jeho kapelní projev spočívá spíš v kompozici, než v show. Ta je, mimochodem, dost energická a i tak fádní kus, jako „Amsterdam“, vyznívá rozjuchaně a energicky. Jeden z těch koncertů, kdy odcházíte a máte chuť založit kapelu. Nebo aspoň vypadat mladě a dobře.
Zajímavý je, že „Young Folks“ vlastně vyznívá v jejich setu docela rušivě. Ta písnička je natolik jiná, až to mlátí boltce. Jako kdyby Cocteau Twins najednou zahráli něco od Rihanny. Ale bylo to první číslo přídavku a koncert končil vazbením a zboostrovanejma kytarama – indie možná, pop asi, Rock určitě. Kdo stihl naposlouchat „Darker Days“, byl v dobrým slova smyslu o pár taktů napřed, kapela ostatně půlku desky týdny dopředu pustila na Youtube.
Žádná předkapela, žádný cavyky, devadesát minut melodických nápadů. Jen ten absentující merch chyběl. Když vydávám desku, měl bych ji vozit s sebou. Ale bavíme se o muzice, ne o byznysu. A ta by probrala i mrtvýho. Dívej se, Klusi, kam se máš vracet. Kluci ti svítí na cestu.