Metronome Festival Praha, den první

Metronome Festival Prague
22.6.2018
Den první

Třetí ročník pražského festivalu Metronome začínal zimou, větrem a deštěm. Léto nezačalo ideálně, jako by si příroda všechny slunné a horké dny vybrala předchozí měsíc. Naštěstí se chvíli po zahájení někdo nahoře uklidnil a ty přeháňky až do konce hlavního programu vypnul.
Letošní novinkou je systém plateb, který je bezhotovostní a vázaný na dobíjení – buď online, nebo na místě v hotovosti či kartou. Přestože se pochopitelně upozorňuje na výhody systému, Orwell z toho kouká očima na šťopkách a osobně se mi to nelíbí ani trochu. Nicméně je pravděpodobné, že si na tenhle systém budeme muset na festivalech zvykat.
Celkem čtyři pódia si dělí návštěvníky i žánry. Od Radio Wave New Stage, přes Moon Stage a ČT Park Stage až k hlavnímu a největšímu pódiu, určenému pro headlinery.
Na rozjezd Prago Union a Umakart. Slušně zaplněné sety, festivalová atmosféra se rozjíždí a zdá se, že už ji nic nenaruší. Kapela THIS s Vojtou Kotkem s basovkou na krku nabízí hardrock, který proletí ušima a vyšumí, ale na vyzkoušení hlavní stage akorát. MIDI LIDI trochu potrápily technické problémy v počátku vystoupení, ale ta radost z hraní, optimismus a energie všechno bohatě vynahradily.
První velká hvězda, Tom Odell, je miláček dívčích srdcí. Stačilo se na něj deset minut koukat a dostal jsem chuť na mandlové latté, smoothie a zápis do kurzů pro metrosexuály. Sborový jásot děvčat mu připravil uvítání v podobě malinké beatlemánie - takové malé, holešovické, ale byla tam. Je ale fakt, že Tom je jednak velice skromný a milý chlápek a navíc se nijak mimořádně nerozněžňoval. Pral do holek blues a rockové vyhrávky a musím uznat, že naživo zní skvěle a jeho hlasový rozsah je skutečně obdivuhodný. Pokud od něj znáte jen „Another Love“, budete zřejmě překvapeni. Za mě uznalý potlesk.
Na ČT Park Stage nastoupila po mladičkém, začínajícím Odellovi skutečná legenda. Vím, že to slovo je klišé a fráze, ale tak, jako růže je růží, je John Cale legendou a basta. Na pódiu vystřídal klávesy, housle a kytaru, přičemž jej doprovodná kapela podržela a nestrhávala na sebe pozornost. V hodinovém setu Cale dvakrát sáhnul do stěžejního alba rockové hudby, debutu The Velvet Underground. „I‘m Waiting For My Man“ a „Venus In Furs“ proložil vzpomínkou na Andyho Warhola z desky „Songs For Drella“, skladbou „Style It Takes“. Album napsal společně s Lou Reedem a Drella je zkráceně Dracula a Cinderella (Popelka), což byla Warholova přezdíka. Na Caleovi už je věk s kombinací sex, drogy a rock‘n‘roll znát. Bělovlasý, šourající se, ale charismatický a se sotva znatelným úsměvem přešel do druhé poloviny setu předělávkou „Heartbreak Hotel“ od Elvise. Skvělé vystoupení pro fajnšmekry a pak už hlavní hvězdy prvního dne, Massive Attack.
V naší republice nejsou žádnými koncertními nováčky a popravdě, ani jejich vystoupení se nijak radikálně nemění. Politické proklamace, citáty, vlajky USA a Sýrie, odkazy na zánik kulturního dědictví od dob starověku, to všechno se dá najít v zadních projekcích. Co funguje jednou, nemusí fungovat věčně, nehledě na to, že vyjádřit se k bolestem současného světa cítí zřejmě každý druhý umělec. A publikum na to začíná být docela alergické, co si tak všímám. Ovšem chtít od Massive Attack politickou umírněnost by bylo jako chtít po Tomovi Odellovi plnovous a fajfku, prostě se s jejich angažovaností počítá.
Stejně, jako s hrubou skladbou setlistu. Takže jsme se dočkali tří kousků z „Mezzanine“, tří z „Blue Lines“ plus vyzobávky z dalších alb. Zajímavým zpestřením byla ve dvou skladbách účast Young Fathers, aktuální hudební senzace, která vystoupila v rámci vlastní show už na loňském ročníku. Robert Del Naja aka 3D (o kterém Goldie proflákl, že je to sám Banksy, ale znáte to) dal ve vystoupení prostor i dalším hostům, Horace Andymu, který se mj. zhostil „Angel“ a Deborah Miller v závěrečné a nepostradatelné „Unfinished Sympathy“. MA vynechali „Teardrop, naopak „Voodoo Iny My Blood“ (se šíleným klipem) naznačuje možný směr, kam se bude tvorba kapely zřejmě ubírat. Na svých stránkách kapela naznačuje možné album ještě letos. Ať bude jakékoliv, jejich hlavní poselství o jednotě a soudružném spojenectví na něm zcela jistě zazní.

John Cale setlist:

Dirty Ass rock 'n' Roll
I'm Waiting for the Man (The Velvet Underground song)
Style it Takes
Venus in Furs (The Velvet Underground song)
Heartbreak Hotel (Elvis Presley cover)
Fear Is a Man's Best Friend
Helen of Troy
HatRed
Gun / Pablo Picasso

Massive Attack setlist:

Hymn of the Big Wheel
Risingson
United Snakes
Ritual Spirit
Girl I Love You
Future Proof
Voodoo in My Blood (with Young Fathers)
He Needs Me (with Young Fathers)
Angel
Inertia Creeps
Safe From Harm

Přídavek:
Take It There
Unfinished Sympathy

Přidat komentář