Metronome Festival

Metronome festival
Výstaviště Holešovice
23. – 24.6.2017

Po loňské premiéře s Iggy Popem a The Foals jako hlavními taháky se konec června stal předpokládaným termínem nové tradice městských hudebních festivalů, v tomto případě pod názvem Metronome. Pořadatelům nikdo rozhodně nemůže upřít hudební vkus. Ani letos si s výběrem hlavních tahounů neuřízli žádnou ostudu. Za staré páky nastoupila policejní legenda STING a barvy o generaci mladších představitelů první ligy muzikantů přijeli hájit (nejen) britští miláčci Kasabian. Můžeme se dohadovat, nakolik je rozumné pořádat dvoudenní festival, jehož polovina zabírá pracovní den. Lidi zkrátka chodí do práce a kvůli kvalitním, ale málo známým interpretům, kterým se dostalo cti přehlídku v odpoledních hodinách otevírat, si nikdo dovolenou brát nebude. Ke své vlastní škodě, nutno dodat.
Protože už jedni z prvních interpretů, australští The Last Drinks v čele se zpěvačkou Cash Savage, předvedli vyšťavovací jízdu buší s několika zastávkami v non stop baru, kde pivo teče po stole a na pódiu hraje kyprá sexy zrzka na housle, zatímco podmračená hlavní hvězda zpívá hlasem Evy Olmerové až na krev. To všechno v kulisách rozpáleného šapitó, které dostalo název New Stage a kde dostali prostor neotřelí, o to zajímavější umělci pro opravdové znalce. Hlavní hvězdy dostaly prostor na Metronome Stage, na kterém zahajoval svými křehkými skladbami Thom Artway. Ať už sám s kytarou, nebo v decentním aranžmá s hosty v čele s čím dál vyhledávanější violoncellistkou Terezií Kovalovou odehrál svůj set pro zatím prořídlé publikum. Obě zmíněná pódia doplňovala další tři, ČT Park, Moon a Club, takže možností, kde uspokojit svůj hudební vkus, bylo opravdu dostatek.
První větší srocení diváků vyvolali domácí Monkey Business v červených uniformách a Terezou Černochovou v roli nové zpěvačky. Tereza je sice nesmírně roztomilá, ale na jejím místě mohl být klidně Daniel Landa ve skafandru na koni, protože celý koncert si pro sebe „ukradl“ Matěj Ruppert. Takovou show v kombinaci s fenomenálním hlasovým výkonem neuvidíte každý den. Kromě domovských skladeb věnovali MB celý blok vzpomínce na loni o Vánocích zesnulého George Michaela, ať už provedením jeho sólových skladeb (One More Try), klasiky od Wham! (Everything She Wants) nebo jednorázové spolupráce s Adamskim (Killer), do toho přimíchali Anděla od Karla Kryla (!), v přídavku Matěj jen tak mimochodem vystřihl s klavírním doprovodem Pucciniho Nessun Dorma (!!) a nakonec zase všichni odtančili do zákulisí.
O kus dál bojovala s technikou a diváckou přízní Ewa Farná. Zatímco mikrofon nakonec technici zkrotili, část obecenstva, která očividně přišla na „boky jako skříň, co naplat“ nevěřícně zírala na Ewino koketování s jazzem a k nepoznání překopanou prvotinu Měls mě vůbec rád?, takto v doprovodném podání Davida Dorůžky, vnuka publicisty Lubomíra Dorůžky a držitele ceny Anděl 2008 za nejlepší jazzové album. Nevím, jestli jsem víc litoval Ewu, nebo nešťastná děvčátka, prchající v první přímé konfrontaci s opravdovou hudbou.
Na hlavním pódiu se mezitím připravovalo vystoupení výtečné izraelské herečky a zpěvačky Ester Rada. Ve složení bicí, basa, dva saxofony a zpěv předvedla uhrančivé, rytmické vystoupení, exotiku par excellance, jako by na nás dýchla Sade.
Přestavba pódia, veškerá pozornost a napjaté očekávání patřily prvnímu českému vystoupení britské rockové legendy, slovutného Stinga. Ten loni po hodně dlouhém půstu vydal plnohodnotné album nových skladeb s názvem 57th & 9th, které, pravda, zemskou osou nepohlo, rozhodně ale špatné není. Fakt, že z devatenácti skladeb koncertu zazněly z tohoto alba jen dvě, může znamenat buď to, že Mistr je si sám vědom, že v kontextu celé své kariéry vydal spíš průměrný kus, nebo chtěl při své premiéře nabídnout fanouškům průřez celkovou tvorbou. Ale s ohledem na to, že s prakticky totožným setlistem objíždí prakticky všechna současná vystoupení, kloním se spíše k první variantě.
Ale rozhodně nebylo proč litovat. Dovolte malou osobní vzpomínku. Bylo mi nějakých čtrnáct let, když Supraphon vydal s velkou slávou v licenci (a o tři roky později oproti civilizovanému světu) album Ghost In the Machine jakýchsi The Police. Seděli jsme se spolužákem Urbancem u gramofonu a pořád si to pouštěli dokola. Naprosto přesně si vybavuju ten pocit, když jsem poprvé slyšel Spirits In the Material World. Když jsem tu skladbu slyšel živě v roce 2017, věděl jsem, jak se cítila moje máma, když mi letos říkala, jak byla na vánočním večírku Semaforu a „nikdy bych nevěřila, že si jednou zazpívám Purpuru společně se Suchým“. Polovinu Stingova koncertu tvořily písně The Police a dočkali jsem se i bonusu Ashes to Ashes Davida Bowieho. Jako doprovodné hudebníky si Mr. Sumner vybral novou krev plus jednu vlastní – jeho syn Joe ho doprovází vokály a kytarou. Stingův koncert, jakkoliv plný hitů a energie a charismatu, který vstřeluje z pódia až někam přes Vltavu, je i silně společenskou událostí. Je to nádherný muzikantský zážitek, okamžik, kdy stařičká Roxanne přechází do o pouhých sedm let (!) starší Ain´t No Sunshine Billa Witherse je fascinující a elektrizující poslech.
Druhý festivalový den přinesl kromě domácích nováčků (Lenny) i matadorů (David Koller) i hiphopovou senzaci z Edinburghu, Young Fathers (všichni se jmenují stejně, jako jejich otcové). Ačkoli mluvit v jejich případě o hiphopu je trochu/hodně zavádějící. Je to zvláštní mix popu, blues, zmiňovaného hiphopu, to celé v živelném balení, natolik živelném, že jsem v davu viděl nad hlavou i francouzské hole. Nevím, nakolik se pro ten večer staly z Výstaviště Lurdy, ale moc bych se nedivil. Zpěvák a tanečník Kayus Bankole se snad vsázel s Ruppertem, kdo bude na jevišti větší šotek. Zasloužené ovace.
Na stage ČT Park jste se mohli krásně vyklidnit u Alice Phoebe Lou, mladičké blondýnky z JAR, tak něžné a jemné, že jste se báli kýchnout, aby neuleTěla někam na Vlašim. Sama, jen s kytarou, vyprávěla příběhy. O tom, jaké to je nemít domov, co pro ni znamená jeden druh stromu, který roste v její vlasti, jaké to je být mladou dívkou a muset odrážet vilné nabídky, každou píseň uvedla jednoduchou, srozumitelnou angličtinou a hrou na kytaru a melodikou působila jako mladičký Leonard Cohen v holčičím vydání. Moc krásné pohlazení, pokud někde na její vystoupení narazíte a nemáte potřebu na koncertě krvácet z uší, můžu vřele doporučit.
A konečně Kasabian. Opravdový tanec, opravdové nadšení diváků, nespoutaný kotel od první noty. Muzikanti sami sebe neberou až tak vážně, což potvrdí každý, kdo viděl zejména poslední videoklipy. Eez-eh, bez mrknutí oka přecházející v hitovku Duft punk Around the World, průřez celou dosavadní tvorbou, nasazení, které i ze slabších položek dělá energetickou nálož. Poprvé za celý festival – STING promine – se návštěvníci skutečně odvázali. Za sebe můžu říct jen jedno – chyběla mi Where Did All the Love Go? Což je ovšem jen malý, drobný kaz pro někoho, kdo by mocí mermo chtěl hledat nějakou hnidu, navíc ryze subjektivní. Jinak nechybělo nic podstatného, Vlad the Impaler, juchanda Fire, L.S.F. a pro Čechy zvlášť významná Club Foot s odkazem na Jana Palacha.
Říká se, že v nejlepším se má přestat, ale nemůžu se zbavit pocitu, že dramaturgii by slušelo trochu prohodit a prostříhat, protože teprve po koncertě Kasabian to vypadalo, že mejdan se konečně rozjel a může začít ta pravá zábava. Protože STING je génius, ale Kasabian šašci. A s kým byste raději řádili po nocích? Doufám, že pořadatele neodradila trochu větší upjatost publika a nijak ohromující, přesto solidní návštěvnost a příští rok, koncem června, v Praze znovu přivítáme génie i šašky.
Optimálně geniální šašky. Těch není v muzice nikdy dost.

STING setlist:

Synchronicity II (The Police)
If I Ever Lose My Faith in You
Spirits in the Material World (The Police)
Englishman in New York
Every Little Thing She Does Is Magic (The Police)
She's Too Good for Me
Fields of Gold
Petrol Head
Shape of My Heart
Message in a Bottle (The Police)
Ashes to Ashes (David Bowie cover)
50,000
Walking on the Moon (The Police)
So Lonely (The Police)
Desert Rose
Roxanne / Ain't no Sunshine (The Police/Bill Withers cover)
Přídavek:
Next to You (The Police)
Every Breath You Take (The Police)
Přídavek 2:
Fragile

Young Fathers setlist:

Intro na bicí
Queen is Dead
FeaSTING
War
Get Up
Sister
Rain or Shine
Old Rock n Roll
Get Started
Only God Knows
Low
Rumbling
I Heard
Shame

Kasabian setlist:

Ill Ray (The King)
Bumblebeee
Eez-Eh (s vložkou "Around The World" od Daft punk)
Underdog
Shoot the Runner
You're in Love With a Psycho
I.D.
Club Foot (věnováno Janu Palachovi)
Re‐Wired
Treat
Switchblade Smiles
Empire
Bless This Acid House
Stevie (věnováno Manchesteru)
L.S.F. (Lost Souls Forever)
Přídavek:
Comeback Kid
Vlad the Impaler
Fire

Fotoreporty zde: http://www.worldstars.eu/fotoreport...
http://www.worldstars.eu/fotoreport...

Styl hudby: