Iron Maiden

Iron Maiden
LETIŠTĚ LETŇANY
20.6.2018

Po organizačně i výkonem nepříliš vyvedeném Ozzym se na letišti Letňany představili přesně po týdnu další rockoví veteráni, britští Iron Maiden.
Organizátoři si tentokrát smršť výtek za nezvládnuté fronty u vstupu vzali k srdci a všechno probíhalo hladce. I počasí se vyvedlo, bylo dokonce vedro, což má taky svoje nevýhody – jakmile desítky tisíc rockerů zvednou paže, aby začaly hrozit, slabší povahy zezelenají. Jediná skutečná výtka tak putuje na adresu „posílených spojů“, což zjevně představovaly zhasnuté busy s označením, že vůz jede do garáže.
Všechno ostatní se ovšem povedlo a znovu se nemůžu ubránit srovnání s Osbournem, který z tohoto souboje vychází na hlavu poražený svým utahaným výkonem.
Rozehřívačku obstaraly dvě předkapely. The Raven Age jsou představiteli melodického rocku, kteří dokážou zahrát velice obstojně přesně to, co se od první předkapely čeká – nepříliš nápadité songy, zato s velkým nasazením. Na kytaru hraje George Harris, syn basáka Iron Maiden Steva Harrise, což logicky vysvětluje i účast kapely na šňůře. Koncertní materiál čerpá z doposud jediného alba, loňského „Darkness Will Rise“.
To následující Killswitch Engage už jsou otrkanější, svůj set spustili předělávkou „(You Gotta) Fight For Your Right (To Party)“ od Beastie Boys a ve stejně našlapaném duchu se neslo celé vystoupení. Svůj set kapela rozděluje vcelku spravedlivě mezi svá dosavadní alba, přičemž po třech kouscích zahrála z posledního, dva roky starého počinu „Incarnate“ a ze zřejmě svého nejúspěšnějšího alba „The End of Heartache“ z roku 2004.
Iron Maiden začali svou show za světla, čtvrt hodiny po osmé. Byla to jejich třináctá zastávka v rámci „Legacy of the Beast“ turné, které začalo 26. května v estonském Tallinu. Jak už bývá zvykem, úvod vystoupení obstaraly přednatočené nahrávky, v tomto konkrétním případě od Harrisových oblíbenců UFO skladba „Doctor Doctor“, následovaná slavným proslovem Winstona Churchilla „We shall fight on the beaches“. Na scéně se pak vynořil Spitfire z druhé světové, Bruce Dickinson v leteckém postroji včetně kukly a celá Železná panna za zvuků první skladby, „Aces High“ z klasického alba „Powerslave“.
Prakticky od první noty zpívalo celé publikum, hned po druhé „Where Eagles Dare“ přišel druhý kousek z „Powerslave“, refrénový zabiják „Two Minutes to Midnight“. Do té doby skvěle šlapající show na chvíli zadrhla politickým proslovem Dickinsona, což je věc, na kterou jsou Češi zjevně alergičtí. Jakkoliv se asi shodneme na tom, že novodobé formy nacismu jsou na vzestupu (příčiny nechme v tuto chvíli stranou) a že umělci mají svaté právo se vyjadřovat k politice, řečnit déle, než minutu, přináší jen mrzení.
Po „The Clansman“ přišel v setlistu na řadu „The Trooper“ a souboj Dickinsona s Eddiem, v tuto chvíli válečně ustrojeným maskotem kapely. Iron Maiden ví, jak udělat monstrdivadlo pro masy. Musím vyzdvihnout Dickinsonovu fyzičku, za sebe můžu říct, že - ač podstatně mladší – bych na jeho místě v půlce druhé skladby odpadl v křečích a bez dechu na zem. Spolehlivá mašina Harris/Murray mu poskytuje spolehlivé zázemí a zadní projekce velkolepé kulisy. Bruce poráží Eddieho tyčí s českou vlajkou (nasazenou vzhůru nohama) a „The Trooper“ uzavírá první téma koncertu, válku, aby se pódium změnilo v improvizovanou katedrálu.
Těžiště setlistu spadá do osmdesátek, kromě zmiňovaného „Powerslave“ především reprezentovaného alby „The Number of the Beast“ a „Piece of Mind“. Z něj pocházející „Flight of Icarus“ je doprovázený pyrotechnikou. Dickinson po vzoru Rammstein chrlí z plamenometu dvoumetrové ohnivé jazyky, zatímco v pozadí se vznáší postava Ikara.
Blížíce se finále už zastřel soumrak a těžko říct, jestli v tuto chvíli příhodně zahraná „Fear of the Dark“ vyšla náhodně, nebo ne, ale každopádně to patřilo ke kouzlu celého vystoupení. Na závěr „The Number of the Beast“ a „Iron Maiden“ z prvotiny.
Přídavek obsahoval tři skladby z nejzásadnějších – „The Evil That Men Do“, „Hallowed Be Thy Name“ a „Run To the Hills“.
Dickinson už možná hlasem trochu nestačil, ale naprosto nikomu to nevadilo a věřím, že skalní fanoušci to ani nezaznamenali, protože když máš někoho rád, tak na něm zbytečně nehledáš hnidy.
Iron Maiden potvrdili opět pověst skvělé koncertní kapely s výtečně sestaveným setlistem a vymazlenou podívanou. Divákům na rozloučenou a ke zmírnění frustrace z „posílených spojů“ hrálo ze záznamu „Always Look On the Bright Side of Life“ od Monty Python. Velice povedený večer, zvládnutý reparát po Ozzym a profesionální generálka před červencovými THE ROLLING STONES.

Setlist:
Doctor Doctor (UFO song – ze záznamu)
Churchillův proslov

Aces High
Where Eagles Dare
2 Minutes to Midnight
The Clansman
The Trooper
Revelations
For the Greater Good of God
The Wicker Man
Sign of the Cross
Flight of Icarus
Fear of the Dark
The Number of the Beast
Iron Maiden

Přídavek:
The Evil That Men Do
Hallowed Be Thy Name
Run to the Hills

Always Look on the Bright Side of Life (Monty Python song – ze záznamu)

Interpret: 
Styl hudby: 

Přidat komentář