Colours of Ostrava
19.7.2017
Den 1.
Zřejmě nejsledovanější český festival (přinejmenším z hlediska obsazení) letos překonal zásadní rekord a podařilo se mu vyprodat všechny čtyřdenní vstupenky což je s ohledem na místo konání, dolní oblast Vítkovic, výkon vpravdě úctyhodný. Cenou za úspěch byly větší návaly u vstupu a sáhodlouhé fronty prakticky na cokoli, od občerstvení po wc, nicméně zdaleka ne takového rázu, aby to ovlivnilo atmosféru pospolitosti, mírumilovnosti davu a radosti z hudby.
A že se bylo z čeho radovat.
Po slavnostním zahájení na hlavním pódiu nastoupila prakticky vzápětí Birdy, hypertalentovaná mladičká Britka, která už si i přes svých 21 let stihla vydobýt celosvětové renomé. Její vystoupení, kterým přilákala drtvou většinu návštěvníků festivalu coby první skutečná hvězda, trpělo pouze jediným, nezaviněným neduhem – denním světlem, které nikdy žádnému interpretovi moc nesvědčí. Přesto do něj dala všechno, nejen svou křehkost, ale díky silné kapele za zády i drajv. Skvělý rozjezd.
To její krajané, indie hvězdy Alt-J, už se tmy dočkali. A ještě že tak. Jejich vystoupení, které nelze popsat jinak, než jako čistokrevnou krásu, skvostně doplňovala hra světel, která se promítala na důmyslně vystavěné pódiové konstrukci. Tma a světlo se proplétaly stejně, jako hlasy a nástroje a rozněžnělé páry v kotli pod pódiem. Více, než polovinu skladeb, celých osm, tvořily písně z pět let starého debutu An Awesome Wave, zbylých šest si rozdělila další dvě alba.
Domácí hvězdy Tata Bojs si po tomhle zážitku ostudu rozhodně neutrhly, přestože spíš, než na výlety do historie vsadily na poslední dvě alba, A-B a Ležatou osmičku. Mimochodem, docela by mě zajímalo, jestli skladbu Kamarádky slyšel Sebastian Tellier (mrk, mrk). Zároveň mě pořád nepřestává udivovat nasazení a energie téhle letité hanspaulské party. Mardošovy výskoky jsou pořád nesmírně efektní, zvlášť s ohledem na to, že jsme prakticky vrstevníci a vím bezpečně, že já osobně bych podobnou roznožku ve vzduchu udělal jen jednou. Kluci na podzim chystají miniturné, v jehož rámci přehrají jednu z nejzásadnějších desek české hudební historie, malý klenot Futuretro. Určitě u toho chybět nebudu.
Pokud nepočítáme německé elektropogorockpopové maniaky Digitalism, jejichž set vyšel na dobu hluboké noci, byly poslední hvězdou prvního dne Colours američtí Imagine Dragons. Zato hvězdou z řádu supernov, která vytvořila z diváků kotel, který podle mě předčil množstvím lidí všechny zaměstnance místního dolu Hlubina za celou dobu jeho éry. Den přitom začal pro kapelu smolně – vinou letecké společnosti dorazili Imagine Dragons bez kufrů a kytary, čímž připravili sobě i pořadatelům předmrtvičné stavy, umocněné tím, že zpěvák Dan Reynolds začal mít problémy s hlasivkymi, které se nakonec naštěstí díky místnímu lékaři podařilo rozchodit a američané předvedli show, která (achtung, klišé!) vyrážela dech. Jeden z fanoušků, kterého si zpěvák vzal na podium a pak se spolu nechali unášet na rukou moshpitu, má životní zážitek a desítky tisíc zbylých účastníků ostatně taky: za horké, červencové půlnoci sdílet na místě, které má fascinující genius loci s ostatními fanoušky všechny podstatné hity svých oblíbenců (včetně předělávky Song 2 od Blur a Radioactive jako jako vyvrcholení večera), to je euforie, radost, ostrov míru v neklidné době.
Nezbývá než přát, ať stejná pohoda vládne až do konce festivalu. Zůstaňte naladěni.
Alt-J setlist
3WW
Something Good
Tessellate
Deadcrush
Nara
In Cold Blood
Dissolve Me
Bloodflood
Every Other Freckle
Matilda
Taro
Fitzpleasure
Left Hand Free
Breezeblocks
Tata Bojs setlist
Noční linky
Filmařská
Opakování
Papírovka
Šťastnější
S ní
Kamarádky
Světová
Ztraceni v překladu
Attention aux hommes!
Pěšáci
Návdavek:
Růžová armáda
Fotoreport: http://www.worldstars.eu/fotoreport...