Arcade Fire

Arcade Fire
O2 Aréna, 15.6.2018

Nikdy bych nevěřil, že může být vystoupení v pražské O2 Aréně komorní, ale stalo se. Ačkoliv ne z úplně příjemných důvodů. Nedokážu pochopit, že místo, které dvakrát vyprodal Leoš Mareš (!), zeje při vystoupení největší indie senzace za posledních bůhvíkolik let z poloviny prázdnotou. Kdo nepřišel, ať se chytí za nos – jeho škoda, dobře mu tak, sám se vytrestal. Přišel o vynikající show s pozitivně naladěnými muzikanty bez hvězdných manýr. Což je ovšem jen bonus k písničkám, které jsou jednoduše geniální a geniálně jednoduché. Věc, která kanadské Arcade Fire charakterizuje už patnáct let.
Jako předkapela se představili srbští Repetitor, kteří tímto udělali za tři měsíce pokrok od vystoupení v Café v lese a dnes zahrají v brněnském Kabinetu múz opět komorní vystoupení. V rodném jazyce zpívané songy jsou ničím nevybočující post-grunge skladby, plné vzteku a agresivity. Zpěvák Boris přechází od drmolených vět přes extatické výkřiky až skoro k fistuli, bubenice Milena víceméně strojově odvádí svou práci, ovšem jednoznačně nejzajímavějším členem je baskytaristka Ana-Marija. S obrovskou hřívou vlasů a záklony do mostu během hry je nesmírně sexy, když pomineme její hru. Skvěle se na to kouká, hudba sama o sobě může po nějaké chvíli začít nudit, ale je fakt, že v Aréně se sešlo hodně tolerantní a natěšené publikum.
Chvíli po deváté hodině se modře rozzářila obří diskokoule, podvěšená u stropu haly, série světelných „reklam“ v duchu devadesátých let se změnila na pseudoreportáž z příchodu členů Arcade Fire v duchu boxerského zápasu, která je doprovodila ze zákulisí halou až na pódium, zatímco reprodukovaná Beethovenova „Osudová“ se během noisového běsnění proměnila na „Everything Now“ z aktuální desky. Ze všech muzikantů zářila radost a nadšení, což platí především o manželech-zakladatelích Winu Butlerovi a Regine Chassagne, kteří nešetřili úsměvy a neváhali podat ruku každému, kolem koho procházeli. Ta radost a bezstarostnost byly hodně nakažlivé i díky jisté vynucené intimitě, zmiňované v úvodu. Všichni k sobě měli poměrně blízko a ošizeno nezůstalo ani publikum vzadu. Jak Regine, tak Win postupně během vystoupení odzpívali po jedné skladbě mezi diváky uprostřed haly. A všechny ty skladby, přes na první poslech jistou nesourodost, spojovala jednotná linie zpěvu všechno zdánlivě roztříštěné do kompaktního celku. Od elektronické „Electric Blue“ po indie honky-tonky „The Suburbs“.
Kromě nových věcí, včetně skvěle gradované „Put Your Money On Me“ se dostalo na všechna alba z diskografie. Kapela zahrála z „předměstské“ desky poprvé v rámci „Infinite Content Tour“ skladbu „Month of May“ a dokonce po celých deseti letech „Surf City Eastern Bloc“, B-stranu singlu „No Cars Go“ z „Neon Bible“, který ostatně zazněl taky. Ze stejné nahrávky pochází song „My Body Is a Cage“, smutné přemýšlení o těle, limitovaném úrazem. Pozvolna se rozjíždějící skladbu doprovázely světelné mříže symbolické klece, fanoušci se na chvíli zklidnili a bylo vidět, že všichni ví, o čem skladby jsou a kdy je vhodné mávat mobily a kdy je lepší nechat se dojmout (ostatně ne naposledy během večera).
Arcade Fire spojují několik prvků – rock, disco, ostřejší kytary s tanečním spodkem. Důkazem budiž „Reflektor“, geniální věc ze stejnojmenného alba, na které si studiově zahostoval sám David Bowie. Následovala „Afterlife“ ze stejné nahrávky a hlavní set ukončil „Creature Comfort“ z „Everything Now“.
Přídavek odstartovala druhá slzopudná skladba večera, melancholická „We Don’t Deserve Love“. Regine ji odťukala na flašky od alkoholu, postavené na stolku v čele pódia, zatímco nad ní běžel text o rozpadlém vztahu. Pokud by nezpívala, jistě by se uživila jako herečka, což kromě této etudy na téma „nezasloužíme si lásku“ s hlavou v dlaních dokázala během koncertu ještě mnohokrát. Aby ta melancholie byla umocněná, použili Arcade Fire ještě motiv svého krajana Leonarda Cohena, aby vše očistně opět přešlo do refrénu „Everything Now“ a na závěr „Wake Up“, s nosnou melodií zpívanou všemi v hale, během které postupně odešli všichni hudebníci, jako poslední saxofonista a popěvek se ještě chvíli ozýval ze zákulisí.
Ta atmosféra byla tak skvělá, že jsem slyšel lidi si pohvizdovat a broukat „Wake Up“ ještě v metru, což jsem nezaznamenal už zatraceně dlouho.
Tohle se opravdu povedlo. Skvělá show, bezchybné instrumentální výkony, čistý zpěv, kapela samý úsměv a pomrkávání, jedna špičková melodie střídá druhou. Arcade Fire si lásku publika zaslouží, o tom žádná.
O Leošovi to říct nemůžu.

Setlist:
A Fifth of Beethoven (Walter Murphy song – ze záznamu)
Everything Now (Continued) (instrumentální verze – ze záznamu)
Everything Now
Neighborhood #3 (Power Out) (s úryvkem I Give You Power)
Rebellion (Lies)
No Cars Go
Electric Blue
Put Your Money on Me
My Body Is a Cage
Intervention
Surf City (Eastern Bloc) (poprvé od roku 2008)
Month of May (debut na turné)
Neighborhood #1 (Tunnels)
The Suburbs
The Suburbs (Continued)
Ready to Start (Damian Taylor Remix outro)
Sprawl II (Mountains Beyond Mountains)
Reflektor
Afterlife
Creature Comfort

Přídavek:
We Don't Deserve Love (s fragmentem Bird on the Wire Leonarda Cohena)
Everything Now (Continued)
Wake Up

Interpret: 
Styl hudby: 

Přidat komentář