Mew
Lucerna Music Bar
27.11.2017
Jedenáct let trvalo dostat znovu do našich luhů dánské melancholiky Mew. Oproti roku 2006, kdy vystoupili v Paláci Akropolis, zvolil tentokrát pořadatel Lucerna Music Bar. Což znamená stejné množství potu, ale komornější provedení.
Zvolit jako předkapelu Piano Mikoláše Růžičky byl mimořádně povedený tah, který oceňovali po koncertě i mnozí návštěvníci během debat v nekonečné frontě na šatnu. Piano jsou s Mew spjati stylově, vizuálně, hudebním pojetím. Z dva roky starého počinu Theia odehráli Piano dvě třetiny setu, doplněné o dvě novinky. Debutové album zůstalo netknuté, což je škoda, jakkoliv chápu, že čas byl přísně vyměřený. Ale kluci dělali, co mohli, skvěle vygradovaná „Strymoon“ budiž důkazem.
Mew nastoupili naprosto uvolněně a v pohodě. Přestože aktuální turné jedou k novince „Visuals“, rozdělili skladby z ní početně rovnoměrně s fenomenální „Frengers“ z roku 2003, pokud nepočítám přídavkový mash-up „Nothingness And No Regrets“ z letoška. I po téměř patnácti letech jsou skladby z „Frengers“ suverénně nejvytleskávanější a nejvíc se u nich řádilo. Světelné nasvícení převládalo převážně modré a červené – velmi atmosférické, ale šílené na focení. V pozadí se promítaly koláže a obrazy, graficky spojené s „Visuals“, projev muzikantů dával většinu času jasně najevo zařazení do škatulky shoegazer, ačkoliv nijak ortodoxně. Zpěvák Jonas Bjerre není typem roztleskávače na první dobrou, spíš neustále skrývá obličej za dlaněmi, obalujícími mikrofon. Zároveň nepůsobí jako někdo, kdo se právě porval se životem a z tohoto boje vylezl poražený. Házel do publika úsměvy a ochotně podával ruku prvním řadám.
Mew hráli osmdesát minut, ale uteklo to jako u dobrého filmu, kde nechybí drama, romantika, akční scény, zasněné chvíle a uslzený závěr. No jistě. „Comforting Sounds“, jedna z těch písniček, které člověk poslouchá a říká si „jak je možný, že tohle mě nikdy nenapadlo složit“? I provedení bylo úchvatné, na pozadí černého, hvězdného nebe začal kytarista Mads Wegner vybrnkávat úvodní riff, Jonas se přidal se zpěvem a samozřejmě celá kapela v okamžiku, kdy se uprostřed devítiminutového songu všechno zlomí do výbušné, srdceryvné melodie, pompézního soundu se smyčci a Jonasovým falzetem ve finále. Tady jasně slyším styčné plochy s M83 (Don't Save Us From The Flames). To jsou ty okamžiky, kdy se cizí lidé líbají, kdy máte chuť brečet štěstím...a tak. Že jsem patetický? No jasně. Protože krása bez patosu je jako ryba bez ploutví. Je to zajímavý, ale něco tomu chybí. A daleko se to nedostane.
Piano setlist:
Theia
Family
Ghost
Come Undone
Boy
Strymoon
Mew setlist:
In a Better Place
Special
The Zookeeper's Boy
Satellites
Candy Pieces All Smeared Out
Introducing Palace Players
Snow Brigade
Twist Quest
Start
Water Slides
Apocalypso / Saviours Of Jazz Ballet
Carry Me to Safety
Přídavek:
Nothingness And No Regrets / Seasons
Am I Wry? No
156
Comforting Sounds
