Ivan & The Parazol. Nasadit tuhle maďarskou jízdu před hlavní hvězdu večera byl opravdu husarský kousek. Mladá, budapešťská, právě vycházející hvězda zatím zářila především na domácích festivalech a v klubech, ale ani u nás doma nehrála poprvé, a doufám, že ne naposledy. Už během prvních tónů si kapela získala publikum Lucerna Baru, jak za všechny později shrnula slečna v druhé řadě: „Ty vado, předkapely jsou většinou slabší, ale tohle je teda nářez!“ A měla pravdu. Ivan, Máté, Bálint, István a János jako by přicestovali v čase z šedesátých let. Ať už kvůli účesům, oblečení, pohybu, zvuku, stylového loga na kopáku nebo klasickým rifům a aranžím. Ale proč ne? Přesně takhle má vypadat a znít Rock’n’roll. Skvěle zahraný, skvěle zazpívaný a skvěle prožitý. Jak na pódiu, tak pod ním. Chlapci, díky za koňskou dávku energie!
Podstatně ostřílenější hoši z Los Angeles, Rival Sons, nastoupili na scénu za doprovodu ústřední melodie westernu Hodný, zlý a ošklivý. Kdo ví, proč si vybrali právě skladbu E. Morriconeho, jemuž bylo inspirací vytí kojota, ale určitá stylizace do éry divokého západu je zřejmá. Plnovous do pasu, švihácký knír, šedý oblek a kožené šle, koně (myšleno boty) nebo kamenné tváře hráčů pokeru. Jen místo biče a pistolí vzali do rukou kytary a paličky, Jay rozvibroval hlasivky, a společně předvedli nefalšovaný a drsný hardRock a blues Rock. Po úvodních Hollow Bones a Tied Up z posledního alba Hollow Bones (2016), a Electric Man a Secret z Great Western Valkyrie (2014) si Jay zul koně a od pódia byli odvoláni fotografové. Škoda. Zpěvákovy černě nalakované nehty by se jistě na fotkách líbily. Rival Sons pokračovali dalšími kousky ze všech svých pěti alb, které stihli vydat v letech 2008-2016, a na kterých si udržují vysokou kvalitu. Po klidnějších Where I‘ve Been a nádherně vystavěné Face Of Light se měnily sestavy, kdy osiřelí Jay s kytaristou Scottem střídavě dali vyniknout svým „nástrojům“, v Torture dostali prostor i diváci, tři minuty si sólově vystřihl také bubeník Mike. Při Open My Eyes a Hollow Bones part.2 tančili už i diváci na ochozech, a především závěrečná Keep On Swinging z HEAD DOWN (2012) strhla k odvážným tanečním kreacím i ty poslední váhající. Přesto se mi zdálo, že k naprosté spokojenosti „tomu prostě něco chybělo.“ Výrazy ve tvářích zpěváka Jaye a basáka Davida byly celý koncert až příliš pokerově kamenné, celkově působila kapela strnulým dojmem, zkrátka to nemělo drajv a šťávu. Kdybych se měl někdy rozhodovat, na kterou kapelu se půjdu podívat naživo, vyhráli by Ivan & The Parazol. To ale nic nemění na tom, že na další studiovku
Rival Sons se prostě těším!
Text Pavel Strnad
Fotoreport zde: http://www.worldstars.eu/fotoreport...