Public Image Ltd.

Public Image Ltd.
Lucerna Music Bar
13.7.2018

Každej, kdo kdy nosil číro, sichrhajcku v uchu, nebo třeba jen obarvený doktorský kalhoty (známka punku vz. ČSSR 1986) musel dříve, nebo později narazit na Sex Pistols a tím pádem na Johnnyho Rottena, občanským jménem Lydona. Jakmile se Pistole rozpadly, pořídil si Lydon Veřejnou podobu s.r.o. a jednoduchý, tříakordový popěvky posunul o dost dál, hudebně i textově. Koneckonců o tom vypráví ve svý druhý autobiografii. A těžko jmenovat všechny, byť jen tuzemský muzikanty, který nějak neovlivnil, v čele s Petrem Hoškem a Fanánkem.
Kapacita LMB byla naplněná po okraj, tj. nějakejch osm set lidí. Kulatý pódium bylo oproti zvyklostem rozšířený do stran a ještě obehnaný zábradlím, což je jev na místní poměry nevídanej, ale vcelku pochopitelnej. „Je tady plno,“ pochvaloval si Lydon po první skladbě, „Warrior“ za alba „9“. „Ne všichni dneska asi uviděj‘, ale zaručuju vám, že všichni uslyšíte. Vítejte u PiL!“
Koncert byl součástí turné „The Public Image Is Rotten“ ke čtyřiceti letům kapely, kam je ovšem nutný započíst sedmnáctiletou pauzu mezi rokama 1992 – 2009. PiL se ovšem nikdy oficiálně nerozpadli a beztak nikdo nepřišel hledat hnidy. Johnny se první dvě skladby trochu hledal, ale nakonec tu zem pod nohama našel a ještě se zvládl neodolatelně křenit. S černejma dioptrickejma brejlema na nose a pultíkem s textama před sebou byl víc punk, než čtyřicet roků zpátky. Od třetího songu „The Body“ už se jelo naplno, žádná symbolická jízda na výpary se nekonala. I klasičtí punkeři byli vyklidněný. Ve vzduchu mávaly rukama pěkný holky a jedinej pokus o pogo se setkal u ostatních s tak nesouhlasnou reakcí, že byl mládenec rád, že nedostal na budku. Což je na jednu stranu smutný, protože punk zkrotl. Což ovšem neznamená, že nemá co říct.
„Death Disco“ s citací tématu Labutě z Čajkovského Labutího jezera je trochu morbída, Lydon vyslyšel přání své matky, aby na její pohřeb složil nějakou disko skladbu. Jí ta skladba nicméně přišla zábavná, přestože ten text je dojemnej.
I když na sebe Rotten strhává celkem přirozeně pozornost, nebylo by tolik co strhávat bez parťáků za zády. Lu Edmonds s vizáží oživlé reklamy na barber shopy a brilantní kytarista, Scott Firth na basu a Bruce Smiths na bicí. Svědomitá, roky jedoucí mašina.
Druhá půlka koncertu, desetiminutová verze „Flowers of Romance“, výbušná a u nás Fanánkem a Sahulou předělaná „This Is Not a Love Song“ a na závěr hymnická „Rise“ se třemi motivy a slogany, který by jinejm vystačily na tři samostatný songy.
Krátká přestávka a přídavek – „Public Image“ z debutu a do jedné skladby spojený cover Leftfield „Open Up“ s relativní novinkou „Shoom“, která zní napůl kousavě, napůl rezignovaně, tak, jak jen FUCK OFF může rezignovaně působit. Protože FUCK OFF je přesně to, co (nejen) podle Lydona svět potřebuje.
Bejt pár metrů od Rottena a křičet na plný koule „Anger Is an Energy“ vydá za deset návštěv u psychologa.
Fakt.
Fuckt.
FUCK OFF.

Warrior
Memories
The Body
The One
Corporate
The Room I Am In
Death Disco
Cruel
I'm Not Satisfied
Flowers of Romance
This Is Not a Love Song
Rise

Přídavek:
Public Image
Open Up (Leftfield cover)
Shoom

Interpret: 
Styl hudby: