Druhý den Colours byl stejně deštivý, jako ten první, ale jsou věci, které nikdo neovlivní a za nic nemůže a tohle je jedna z nich. Horší už byla omluva London Grammar, kteří se ze zdravotních důvodů omluvili a vysoupení odřekli. Jelikož se jednalo o jedny z hlavních taháků festivalu, roztrpčení mnoha návštěvníků bylo sice pochopitelné, ale tyhle věci se zkrátka stávají. Relativně v poměru k počtu účinkujících je podobná nepříjemnost pravděpodobná a zbývající program má potenciál vše vynahradit, pokud tedy nejste skaní fanoušek.
Opravdová průtrž si dávala na čas, ale vypočítané to měla perfektně - pořádně se rozpršelo uprostřed setu nizozemských Kensington, kteří hrábli do strun skutečně od podlahy a nenechali se nevlídným počasím nijak vyvést z míry. Zatím vydali čtyři alba a libují si v jednoslovných názvech. Svá díla pojmenovali "Borders", "Vultures", "Rivals" a "Control". Poslední jmenované, rok výroby 2016, je i základem pro jejich vystoupení. Zpěvák Eloi Youssef, který se nijak netají svou velkou náklonností k Nicku Caveovi, dal do vystoupení všechno. Skutečně. Kensington by víc slušela pokročilejší denní (spíše tedy noční hodina) a možná komornější pódium, ale znáte tu o bitvě a generálovi...
Birminghamský rodák Jacob Banks sází na přitažlivou směs R&B, hiphopu a soulu. Běžný posluchač v České republice se nejspíš k jeho tvorbě dostal prostřednictvím seriálu "Kravaťáci", ve kterém zaznělo několik jeho skladeb. Jeho vystoupení bylo přesunuto na čas, který původně patřil Auroře a řekl bych, že pro hledače dobré hudby to bylo jen ku prospěchu. V podvečer je areál zaplněnější a Jacobovy (nikoli prvoplánově) líbivé songy zapadly přesně tam, kam měly. "Unholy War" a " Chainsmoking" z posledního EP "The Boy Who Cried Freedom" jsou vysloveně letní a je jen škoda, že Jacob na své první dlouhohrající album teprve čeká.
Na hlavní stage mezitím dorazili v USA domestikovaní Islanďané Kaleo. Tak především je na co se koukat. V davu zaslechnutá poznámka "Vždyť vypadá jako mladší Leoš Mareš" není nakonec tak od věci, jakkoliv pobaví. JJ Julius Son vypadá ve skutečnosti jako reinkarnace Elvise v podobě Adonise s kytarou a okamžitě mu pomysleně padlo k nohám do bláta několik set až tisíc nových fanynek. Islandského chladu není v jejich hudbě moc, vlastně skoro žádný. Což je ovšem pokrok, protože vždycky tomu tak nebylo. Už loni na podzim se představili v pražské Lucerně s téměř totožným setlistem, postaveným na skladbách z aktuálního alba A/B (v duchu vidím zvednuté obočí Tata Bojs), ovšem na Colours jako by přijela jiná kapela. Energičtější, dravější, s věším elánem. Jejich směs blues a rocku si o takové podání vysloveně říká, připočtěme k dokonalosti propracovaný vizuál a výsledkem je jeden z vrcholů čvrtečního dne.
Norská elfka Aurora má déšť ráda. Sama to publiku oznámila s tím, že se omlouvá, že ho přivezla s sebou. Hláskem tenkým a něžným, kterým dokonale odzbrojí, dokud mluví. Jakmile začne zpívat, sednou si na zadek všichni. Nové album "Infections of a Different Kind" je na obzoru a podle velké porce ochutnávky v čele se singlem "Queendom" to bude ještě větší událost, než prvotina "All My Demons Greetings Me As a Friend". Aurora je bezprostřední, obklopená tanečnicemi a sama brilantní tanečnicí rozehrává na pódiu úchvatnou kombinaci elektronicky pulsujících rytmů, aby vzápětí další skladbu odvzlykala pouze s kytarovým doprovodem. Její hlas není tak dramaticky rozsáhlý, jako ten, kterým vládne Beth Ditto, ale hodně se mu blíží a jako bonus připočtěme výraz a autenticitu. Pokud Kaleo cestu k vrcholu zametli, Aurora si nasadila korunku a druhý den Colours završila. Jistě, ještě je tady Mura Masa, respektive "Mura Masa" s malými písmeny.
Občanským jménem Alex Crossan je velebený jako producentská hvězda, vizionář a inovátor a skutečně je možné ho takhle brát. Umí zkombinovat hiphop, dance music, elektroniku a hodně dalších prvků do velice elegantní podoby, která potěší nejedno ucho napříč generacemi, ale Kaleo a Aurora jsou přesvědčivější. K čemu je ti elegance, když ti chybí srdce. A čaroděj ze Země Oz, který by ho přičaroval, není nablízku. Což není na škodu. Jak všichni víme (a především Aurora je toho slyšitelným důkazem), žádného podvodného kouzelníka k tomu nikdo nepotřebuje.
Předpověď hlásí protrhávání oblačnosti a zdá se, že třetí den festivalu bude slunečný a tak letní, jak jen může v červenci být.
Fotoreport z druhého dne si prohlédněte zde: http://www.worldstars.eu/fotoreport...
Pokračování zíra.