The Rolling Stones, 4.7.2018

THE ROLLING STONES
LETIŠTĚ LETŇANY
4.7.2018

Začátek letošních prázdnin je pro rockového fanouška z říše snů. Tři dny po fenomenálních Pearl Jam v O2 Aréně přijela na letňanské letiště ta nejikoničtější rocková legenda, Stouni. Když jsme s kamarádama zavedli řeč na muziku, dost často jsme si ujasňovali preference - The Beatles, nebo THE ROLLING STONES? Líbivější a popovější strana rocku, nebo ta jeho temnější a drsnější tvář? Bylo to tak napůl, ale ukazuje se, že prevíti vydrží dýl.
Pošesté před českým publikem a pořád mimo dosah času. Předskakující švýcarští Gotthard byli opravdu jen do počtu, pardon. Produkce ve stylu „co se Bon Jovi nevešlo na desku z roku 1987“ jen dokázala, že rockové kořeny vedou mnohem hlouběji a ač mladší, než hlavní hvězdy, působili jako parta šprtů vedle třídních sígrů.
Pražský výběr si určitě splnil velký sen, ostatně Michael Kocáb se přátelstvím se Stouny díky spojitosti s Václavem Havlem nijak netají. Kapela to nezapomněla připomenout na celoplošné obrazovce s archívními záběry, ale výsledek vyzněl dost rozpačitě. Stejně, jako duet s Ivou Pazderkovou v Tatrmanovi. Devět skladeb z obou zásadních desek, na pódiu Artur Ropotámo a Zubatá. Pražský výběr byl milý, ale postradatelný bonus.
Čtvrt hodiny před devátou hodinou se více než padesát tisíc lidí dočkalo. Stouni po patnácti letech v Praze a ve velkém stylu. Předposlední zastávka No Filter turné byla avízovaná jako největší, po Praze kapela míří ještě do Varšavy. Pódium vysoké jako činžák a kultovní logo, vyplazené do okolí.
Těm chlapům je už hodně přes sedmdesát, ale tam, kde já bych padl v křečích na zem, obklopený užaslýma, bezmocnýma doktorama, oni jedou jako křeček v bubnu. Zvláště kondice Micka Jaggera se vzpírá přírodě – věčné přebíhání ze strany na stranu třicetimetrového pódia s občasným vyběhnutím na osmdesátimetrovou rampu do publika je popřením biologických poznatků o lidském druhu.
Dvouhodinová show začala zostra od první noty, „Street Fighting Man“ z „Beggars Banquet“. Přivítání v češtině, která zní z Jaggerových proslulých rtů velice roztomile. Hned v následující skladbě shrnutí celého večera – je to jenom rock’n’roll, ale mám to rád. Protože hudba Stounů nic jiného není, pořád je to ten samej rock’n’roll, kterej drtil už Elvis, jen prohnaný efektama a přitvrzený na max. blues si podává ruce s country a ve vzduchu je cítit závan heavy metalu. Doyeni rockové hudby a kmotři současných trendů před „Under My Thumb“, kterou si diváci vyžádali v anketě, zpívají „Pec nám spadla“. Fakt. Někde v dálce jako bych slyšel smích Ivana Mládka. Další skladbou je „ta, co o nás napsal Bob Dylan“.
Začíná padat soumrak a letňanské letiště šílí nadšením u „Paint It Black“. Z obřích panelů se culí Charlie Watts, nejúspornější bubeník na světě. Další klasika, „Honky Tonk Woman“ a Jagger představuje kapelu. Kromě něj, Richardse, Wooda a Wattse ji na turné tvoří šest doprovodných muzikantů v čele s dokonalým Darrylem Jonesem na basovou kytaru, který dokáže přinejmenším rovnocenně nahradit Billa Wymana. Ženské party zpívá Sasha Allen, která vynikla zvláště v přídavkovém duetu „Gimme Shelter“.
Následují dva songy zpívané Richardsem, „You Got the Silver“ a „Before They Make Me Run“. OK, Keith zpívá mírně falešně, ale s elánem a nikomu to nevadí. Na plošinách po straně začínají sršet růžové jiskry, nebe už je fialově černé. Na obrazovkách explodují ohně, Mick kroutí bokama a zpívá, o tom, jak procházel lidskou historií od ukřižování Ježíše až po vraždu Kennedyho. „Každej policajt je zločinec a všichni hříšníci jsou svatí. Říkej mi zkrátka Lucifer,“ vyzývá dav, který mu odpovídá notoricky známým houkáním.
Po „Miss You“ a „Midnight Rumbler“ přichází závěrečné tři songy, „Start Me Up“, „Jumpin' Jack Flash“ a „Brown Sugar“. V podstatě encyklopedické skladby, definující rock. Po krátkém vytleskávání přidávají Stouni „Gimme Shelter“ a samotný závěr obstarává „(I Can't Get No) Satisfaction", jak jinak. K nebi vystřelují ohňostroje, legendární riff se opakuje pořád dokola, čtveřice se objímá a uklání. Bez ohledu na text poslední pecky jsou spokojení všichni. Do okolí září nápis „Uvidíme se brzy“ a já bych tomu věřil. Vždyť říkám, že prevíti vydrží dýl.
„Víš, jakou udělali komouši chybu?“ vysvětloval po cestě na napráskané metro nějaký kluk za mnou kámošovi. „Že nedali lidem nebe. Ani to rockový.“
Svatá pravda.

Pražský výběr setlist:

Hrabě X
Olda je přítel můj
Na václavským Václaváku
Pražákům, těm je hej
Snaživec
S.O.S.
Tatrman (s Ivou Pazderkovou)
Zubatá
Proč jen já

THE ROLLING STONES setlist:

Street Fighting Man
It's Only rock 'n' Roll (But I Like It)
Tumbling Dice
Ride 'Em on Down (Jimmy Reed cover)
Under My Thumb (podle výsledků diváckého hlasování)
Like a Rolling Stone (Bob Dylan cover)
You Can't Always Get What You Want
Paint It Black
Honky Tonk Women (následné představení kapely)
You Got the Silver (zpěv Keith Richards)
Before They Make Me Run (zpěv Keith Richards)
Sympathy for the Devil
Miss You
Midnight Rambler
Start Me Up
Jumpin' Jack Flash
Brown Sugar

Přídavek:
Gimme Shelter
(I Can't Get No) Satisfaction

Interpret: 
Styl hudby: 

Přidat komentář