V pondělí 26. června čekala návštěvníky O2 Universa směs blues rocku a texaského boogie okořeněných špetkou jižanského rocku v podání Billyho F. Gibbonse a jeho BFG’s, kteří u nás hráli poprvé v rámci svého evropského turné The Big One, Part 1.
Od osmi hráli Flamengo Reunion Session. Dva původní členy Flamenga, Pavla Fořta na kytaru a Vladimíra “Gumu“ Kulhánka na baskytaru, doplnili tři “mladíci“. Ti mladíci nejsou žádní začátečníci, to vůbec ne, jsou to zkušení a známí muzikanti… ale Jiřímu “Zelí“ Zelenkovi, který hrál na bicí a zpíval doprovodné vokály, a saxofonistovi a flétnistovi Vladimírovi “Boryš“ Seckému byly tři roky, když vzniklo původní Flamengo. A Honzovi Holečkovi, který zpíval a hrál na Hammondy, ještě tři roky do narození zbývaly. Začali intrem, které přešlo v Rám příštích obrazů. Poté zazněla I Am the Walrus z dílny Lennon-McCartney. Údělem předkapely je omezený čas, tak ještě zazněly Doky, vlaky, hlad a boty, Stále dál, a nakonec Kuře v hodinkách. Byla radost vidět osmasedmdesátiletého Vladimíra “Gumu“ Kulhánka na pódiu, jak plný energie tvrdí muziku. Asi má ta cyklistika něco do sebe… začnu o tom přemýšlet.
Co bude následovat, bylo jasné. Na pódiu byly za plexisklem bicí a od nich vpravo i vlevo tři stacky Magnatone Fifty-nine M80 Billy Gibbons Edition. S úderem deváté měli všichni možnost zjistit, jak tyto bedny osazené čtyřmi dvanáctipalcovými reproduktory hrají. Pro připomenutí bylo ohlášeno, s kým bude mít publikum tu čest, a pak už s tóny Got Me Under Pressure od ZZ Top začala hodina dvacet nekompromisní jižanské muziky. Za bicími neseděl Matt Sorum, který s BFG’s hraje, ale John Douglas, který je jak výborným bubeníkem, tak také malířem. Dělá nejen portréty (většinou) kolegů ze showbusinessu, ale také zkrášluje nástroje. Zrovna ZZ Top pomaloval kytary i bicí k jejich padesátému turné. Ukazoval, proč hraje s Aerosmith, byl to motor, který se ani na chvilku nezadrhnul. Prostě šlapal a šlapal. Před ním stálo duo kytaristů Austin Hanks a Billy F. Gibbons. A jak je v případě BFG zvykem, byla to show se vším všudy. Pracovní kombinézy pískové barvy, boty s červenými tkaničkami, na hlavách stetsony a černé brýle, jeden s modrým šátkem, druhý s červeným, skateboardy s králíčkem Playboyem a lahve plzeňského kolem bicích jako dekorace. Stejný design kytar, tanečky a úkroky, stálé ukazování na sebe prsty (nebo imaginární tasení koltů?) umocněné tím, že Austin Hanks hraje v obráceném gardu. Podobnost se ZZ Top není čistě náhodná, jen ten plnovous A. Hanksovi chyběl. Ano, byl to cirkus, jak jsme od BFG zvyklí, ale také plno výborné muziky. Austin Hanks hraje na kytaru, a nikoliv na baskytaru, což je vyřešeno nástrojem, na který hraje. Oba měli kytary Newman kosmické barvy Midnight Blue Metallic s červenými prvky, vyrobené podle návrhu Billyho Gibbonse s názvem Terraced Top. Tento návrh musel být trochu upraven, ale to nejdůležitější zůstalo, modře a zeleně svítící snímač A Little Thunder, který po přepnutí hraje basové tóny. Tím je absence baskytary vyřešena, ale přece jen basa je basa.
BFG’s hráli písně ze sólových desek Billyho Gibbonse a zazněly třeba skladby More-More-More, Missin‘ Yo‘ Kissin‘, zcela nová The Devil Is red nebo cover Treat Her Right z prvního alba Perfectamundo. Také zazněla Foxy Lady od Jimiho Hendrixe, což lze brát jako poctu i vzpomínku na tuto legendu elektrické kytary, kterému dělal BFG předskokana coby člen Moving Sidewalks a se kterým se přátelil. A samozřejmě zazněly i písně z repertoáru ZZ Top. Již zmíněná úvodní Got Me Under Pressure, jediná pomalá píseň večera Blue Jean blues, upravené Francine a Gimme All Your Lovin‘, hitovka Sharp Dressed Man a závěrečná La Grange, kdy už stála i většina sedících diváků. Tou byl velmi šalamounsky vyřešen i přídavek. Dvakrát, po krátké pauze vyplněné potleskem, BFG opět rozjel nosný rif a přidali sloku a sólo. Pak už jen úklona, odchod, rozsvítilo se a začala hrát reprodukovaná hudba… bylo jasné, že už se nevrátí. Byl to příjemný večer, vyplněný muzikou, sóly a kytarovým zvukem, která jsou od tohoto Texasana očekávána, chraplavým zpěvem, místy přecházejícím až v mluvené slovo a show, která sice není tak velkolepá a ironická jako v dřívějších dobách ZZ Top, ale zklamáním určitě nebyla. Jen je škoda, že nebyl “plný dům“ a dost míst bylo volných.
Fotoreport zde: https://worldstars.eu/fotoreporty/b...