Michal Prokop, 22.12.2017

Michal Prokop
Forum Karlín
22.12.2017

Přesně na den padesát let po finále 1. Československého Beat Festivalu, na kterém byl Michal Prokop vyhlášen nejlepším zpěvákem, se dotyčný představil v pražském Foru Karlín, aby v rámci vánočního hudebního večírku provedl posluchače celou svou hudební kariérou.
Po úvodním slovu nestora české hudební kritiky Jiřího Černého, který na filmové projekci dosadil souvislosti, začal koncert třemi bluesovými skladbami tak, jak je Prokop uvedl tehdy, v roce 1967. V následující „Poprvé naposledy“ z roku 2006 naznačil, že večer bude na přeskáčku, z desetiletí do desetiletí, což ovšem s ohledem na jednotící aranžmá a vyrovnanou kvalitu nebude na škodu.
Vzpomínky na ty, co odešli, v čele s nepřekonatelným Petrem Skoumalem a přesahy do živočišného rytmu „Hotelu u přístavu“ v duetu s Markétou Foukalovou, která se jinak postarala s Terezou Kopáčkovou o ženské sbory.
Stabilní jistotou je legendární houslista Jan Hrubý, přes počáteční zápas s technikou stále bravurní, stejně, jako Luboš Andršt, spoluautor mnoha Prokopových skladeb. Zaznělo všechno, co by znalec Framus Five čekal, „Bitva o Karlův most“, „Kolej Yesterday“, „Cokoli“, z novějších „Virtuální realita“,„Zloději času“, „Stodolní“ a vůbec poslední skladba Petra Skoumala, „Kartáček na zuby“.
V „blues o spolykaných slovech“ se k Prokopovi přidal Ondřej Ruml, ze kterého se stal svébytný soulman, což dokázal i v samostatně provedené „Hit the Road, Jack“ Raye Charlese, odzpívané na vlastní pusu pomocí looperu.
Sám Prokop si vzpomněl na své naprosté začátky a první koncert vůbec předělávkou skladby „Boom Boom Boom“ Johna Lee Hookera, vygradované na maximum celou kapelou, zvláště Lubošem Andrštem.
V přídavku došlo na vyklidněný bar, jménem Krásný ztráty, Město ER a „Noc je můj den“ a dvouhodinové vzpomínání pomalu skončilo. Jako afterparty k prvnímu albu „blues In Soul“, jak byl ostatně koncert pojatý, to nebylo po padesáti letech špatné. Vlastně vynikající. Prokop možná během posledních let párkrát zakolísal, ale je zpátky a ve formě. Poslední, pět let staré album „Sto roků na cestě“ zatím čeká na následovníka. Je fakt, že dvojice Skoumal – Šrut už se nikdy nesejde a nad další tvorbou tak visí otazníky. Genialita se nedá naklonovat. Ale padesát let muziky, která „...je lepkavá a černá jako Ostrava“, se nikam nevytratí.
„Kdo tohle pozná, tomu už je to jasný“.

Fotoreport: http://www.worldstars.eu/fotoreport...

Styl hudby: 
Místo: 

Přidat komentář