Trutnovský festival letos nabídl brilantní směs muziky. Skoro, jakoby někdo nahlédl do mého osobního playlistu. Tak bych vystihla senzaci, kterou ve mně vyvolal. Line-up namixovaný, jako cocktail Long Island Ice Tea. Ondřej Havelka po industriálních Laibach? Po roztančeném swingu australští neukočírovatelní The Rumjacks? Ano! Tak vypadala hlavní stage. Pozadu nezůstal ani undergroundový stan, kterému je potřeba vytknout horší zvuk, ale tělo si šlo i tak svou cestou a tančení se nikdo nevyhnul.
Pátek jsem zahájila skvělým undergroundem a vyrazila na Dřevěné pytlí v jutových uhlích, kde to pánům společně správně „vrže“ a pak už to byla jízda až do pondělí. Než kapela naladí zvuk, nabízí se mnoho možností, jak využít čas. Pokud Vás přepadla žízeň, což na festivalu je žízeň pořád, mohli jste si dát Plzeň, Radegast, točené nealko pivo, cocktail a to i v nealkoholických variantách, posedět v trávě, sdílet spokojenost a atmosféru, který tento festival po několik let svou výjimečností nabízí. Letos jsem hodně času trávila i v čajovém stánku, který měl kvalitní nabídku čajů a na požádání byla k dostání i studená varianta, což po protančeném dni a vedrech přijde vhod. Po zahnání žízně nebo relaxu s šíšou se můžete vrhnout na další kapelu, třeba na Pražský výběr a pak na Tichou dohodu, která zahrála parádní výběr za všechna léta jejich tvorby.
Hare Krishna Krishna Hare
Trutnov bez krišňáků by prostě nefungoval. Nejenže skvěle vaří, ale ještě s nimi můžete v sobotu a v neděli ráno přivítat den a zazpívat si. Můžete je taky potkat ve městě, kde prozpěvují mantry a rozdávají úsměvy na všechny strany. Skvěle to ladí, pokud si k nim odskočíte třeba po Visacím zámku. V areálu vzniklo malé městečko plné orientu. Seženete tu téměř cokoliv od vonný tyčinek, tibetských mís, suvenýry z Nepálu, indie až po originální ruční tvorbu.
Skvostní Laibach
Kapela na kterou jsem se těšila nejvíce. Industriál, burácení, údernost – Laibach. Jejich ženským hlasem je nejen pěvecky, ale i vizuálně úchvatná Marina Martensson. Věnovali nám dvě hodiny parádní show a samozřejmě přídavek. Po letech neztrácejí na síle a kouzlu. O Laibach bych mohla básnit hodiny. Prostor rozhodně musí dostat Ondřej Havelka a Melody Makers. To, co dovedla tahle sestava s účastníky festivalu, byla jednoznačně senzace. Pan Havelka oplývá galantní mluvou a pohyby, je to naprostý elegán, člověk se s ním ztratí v čase. Roztančil naprosto plný kotel lidí, radost byla v ten moment v každém z nás. O to víc stojí za pozastavení nad tím, že následoval právě po Laibach.
Jako další třešinku vnímám partu, která si říká Gang Ala Basta v čele s Michalem Pavlíčkem, který se ne náhodou jmenuje stejně, jako kytarista z Pražského Výběru. Hudba plná síly, nespoutanosti, energie stříkala z každého hudebníka. Setkala sem se s nimi poprvé a jejich styl bych popsala někde na pomezí funku, trip hopu a popu. Rytmus byl nakažlivý a tak hopsal každý, kdo přišel.
Kärtsy Hatakka
Červenovlasý fin, který si občas zarepuje, zavyje. Jeho hlasový projev je rozmanitý a opravdu mě bavil. Waltari jsem znala jen špetku, ale to mi nebránilo, abych si jejich koncert pořádně užila, na nohách jsem vydržela celý koncert, ale šetřila jsem ke konci silami na Asian Dub Foundation, kteří následovali po nich. ADF vznikly, jako skupinka asijských studentů, kteří se potkali v Londýně, a určitě je ze začátku nenapadlo, že jednou budou hrát i na českém Woodstock festivalu. V kapele se obměnilo už mnoho hudebníků, ale pořád stojí za to, vidět je živě. ADF letošní Trutnoff zakončili. Pondělní ráno už hudební program nemělo, přesto některé stánky s občerstvením a městečko, měli otevřeno, protože s Trutnovem je potřeba se rozloučit, než uběhne celý rok, abychom se mohli zase všichni sejít na tomto jedinečném místě.
Fotoreporty: https://worldstars.eu/fotoreporty/t...
https://worldstars.eu/fotoreporty/t...
https://worldstars.eu/fotoreporty/t...
https://worldstars.eu/fotoreporty/t...