Malijský kytarista Habib Koité je jedním znejoblíbenějších a nejvíce uznávaných afrických hudebníků.
Habib pochází ze vznešené rodiny griotů Khassonké, líhní lidových bardů, vtipných a moudrých hudebních bavičů při společenských sešlostech a oslavách. Habib vyrůstal obklopen 17 sourozenci a vytvořil si svůj osobitý styl hry na kytaru, když doprovázel svou matku, griotku. Lásku k hudbě zdědil po svém dědovi, který hrál na kamele n’goni, tradiční čtyřstrunný nástroj lovců z malijského kraje Wassolou. „Nikdo mě neučil zpívat nebo hrát na kytaru,” vysvětlluje Habib „odkoukal jsem to od rodičů a nějak to na mně ulpělo.”
Měl se stát inženýrem, ale na naléhání strýce, který rozpoznal jeho hudební talent, Habib se rozhodl pro studium na National Institute of Arts (INA) v Bamaku v Mali. Za pouhých 6 měsíců, v roce 1978, se stal dirigentem prestižní školní kapely INA Star. Po 4 letech, v roce 1982, absolvoval školu jako nejlepší student. (Byl natolik talentovaný, že mu INA okamžitě nabídla místo pedagoga).
Už za studií měl Habib možnost vystupovat a hrát s řadou uznávaných malijských umělců včetně Kélétigui Diabaté a Toumani Diabaté. Jako zpěvák i kytarista je na nahrávce Toumani Diabaté Shake the World (Sony) z roku 1991 a Kélétigui Diabaté se později stal členem Habibovy kapely.
Habib má osobitý přístup ke hře na kytaru. Je naladěná v pentatonické stupnici a brnká na struny jako na kamele n’goni. Jindy má jeho hudba blíž k blues nebo afrokubánskému stylu, jak se naučil od Khalilou Traoré, veterána legendární afrokubánske kapely Maravillas du Mali. Na rozdíl od griotů je jeho zpěv umírněný a diskrétní s různými kadencemi rytmů a melodií.
Mali má bohaté a různorodé hudební tradice, které mají mnoho regionálních variant a stylů typických pro lokální kultury. Habibovo specifikum je, že propojuje různé styly a vytváří tak novou malijskou koncepci, svědčící o jeho svobodomyslném zájmu o všechny hudební žánry. Převládající styl Habibovy hry je založen na danssa, populárním rytmu z jeho rodného města Keyes. Svou verzi nazývá danssa doso, což je bambarský termín, který spojuje název populárního rytmu s názvem hudby lovců (doso), jedné z nejvlivnějších malijských starodávných hudebních tradic. „Nechal jsem těmito dvěma slovy symbolizovat hudbu všech etnických skupin v Mali. Zajímá mě veškerá hudba světa, ale já dělám hudbu z Mali. U nás máme tolik krásných rytmů a melodií. Mnohé vesnice a komunity mají svou vlastní hudbu. Obvykle hrají malijští muzikanti pouze vlastní etnickou hudbu, ale já, já jsem všude. Mým úkolem je udělat něco ze všech těchto tradic, použít je v mé hudbě.” V roce 1988 založil Habib vlastní skupinu Bamada (přezdívka pro obyvatele Bamaka, zhruba přeloženo „v tlamě krokodýla”) s mladými malijskými hudebníky, s kterými kamarádil od dětství.
V roce 1991 získal Habib první cenu na Voxpole Festivalu v Perpignanu ve Francii, což mu vyneslo dost peněz na financování nahrávky dvou písní. Jedna z nich, Cigarette A Bana (Cigareta je u konce), se stala hitem po celé západní Africe. Po vydání dalšího úspěšného singlu s názvem Nanalé (Vlaštovka) dostal Habib prestižní cenu Discoveries prize od Radia France International (RFI). Toto ocenění umožnilo, že se skupina vydala v létě roku 1994 na své první turné mimo Afriku.
V roce 1994 se Habib setkal se svým manažerem, Belgičanem Michelem De Bockem, ředitelem společnosti Contre-Jour. Společně nahráli první album Muso Ko. Album se rychle dostalo na druhé místo žebříčku evropské World Music. Od té doby patří Habib k evropským festivalovým scénám a šíři svou nakažlivou hudbu a Hi-NRG shows po celém světě.
Habibovo druhé album Ma Ya bylo vydáno v Evropě v roce 1998 za všeobecného aplausu. Drželo se neuvěřitelné tři měsíce na prvním místě World Charts Europe. V rafinovanější úpravě, která odhalila akustičtější, introspektivní vlastnosti Habibovy hudby, vyšlo album Ma Ya v Severní Americe u Putumayo World Music začátkem roku 1999 a prodejem více než 100 000 alb po celém světě se Habib stal jedním z nejúspěšnějších nových osobností v oblasti World music. Kritická a komerční odezva alba Ma Ya byla obrovská. V roce 2001 se Habib Koité a Bamada stali těmi z mála afrických umělců, kteří se objevili v populárním televizním pořadu Late Night with David Letterman. Habibovo umění a silná osobnost získaly fanoušky jako Jackson Browne a Bonnie Raitt, kteří navštívili Habiba v Mali. Oba se zasloužili o podporu Habibovy hudby soukromými akcemi, jejichž cílem bylo přilákat nové publikum a s Habibem i vystupovali. Habib a jeho kapela dokonce hostují na albu Silver Lining Bonnie Raitta z roku 2002, na kterém Bonnie a Habib hrají duet ve společném songu Back Around.
Habib Koite & Bamada vydali třetí album Baro v roce 2001. Nahrávka měla také obrovský úspěch, prodalo se víc než 100 000 kusů a Habibovi přibylo další globální posluchačstvo.
Hlavní důvod k úspěchu byla Habibova četná turné. Habib Koite & Bamada měli od roku 1994 téměř 1500 vystoupení, některá na nejprestižnějších světových koncertních pódiích.
Habib se také zúčastnil mnoha pozoruhodných cest společně s jinými umělci. Na jaře v roce 2000 cestoval po Evropě jako host legendární avantgardní jazzové skupiny Art Ensemble of Chicago. Na podzim téhož roku učinkoval s Oumou Sangare ve Voices of Mali. 2006 & 2007 se zúčastnil projektů Desert Bluess malijskými krajany Tartitem a Afelem Boucoumem a Acoustic Africas jihoafrickým trubadúrem Vusi Mahlaselou a budoucí hvězdou Dobet Gnahoré z Pobřeží Slonoviny.
Překvapující výkony Habiba Koite & Bamady jim získaly přízeň stále rostoucího publika a v roce 2003 vydali Fôly!, dvojité CD živých nahrávek. Oddaní fanoušci čekali dlouho na Habibův návrat do nahrávacího studia.
V roce 2007 byla kapela na cestách a uváděla nové album Afriki, skvělou kombinaci malijských rytmů, setkání tradice a současnosti, s pěknými a intimními melodiemi. Album je nahrané mezi Bamakem, Bruselem a Vermontem (USA) a přemosťuje tyto tři kontinenty.
Rok 2008 byl novým dobrodružstvím pro Habiba a Bamadu; mandinguo opera vytvořená ve spolupráci s Mondomiw a 2500 dětí z jižní Francie, které se naučily některé písně napsané Habibem a přednesly je na krásných místech jako je festivalový palác v Cannes. Pro velký úspěch se představení opakovalo i o rok později.
V roce 2010 byla v Evropě, USA a Africe prezentovaná nová verze projektu Acoustic Africa, na které se podíleli Afel Bocoum (Mali) a Oliver Mtukudzi (Zimbabwe). CD a DVD na živo byla nahrávána během těchto cest.
Na podzim 2011 a v roce 2013 se Habib zúčastnil nizozemského projektu 5 Great Guitars vytvořeného Janem Kuiperem, byla to 2 turné, každé s více než 30 koncerty. V roce 2013 měli s sebou dva slavné brazilské zpěváky v projektu nazvaném African Samba.
Habib nahrál v roce 2012 v Bamaku Brothers in Bamako ve spolupráci s americkým bluesmanem Ericem Bibbem, kterého znal již od roku 1997. Od té doby plánovali, že si jednou spolu zahrají. Díky tomuto albu procestovali spolu v roce 2012 a 2013 Evropu a USA.
Během roku 2013 stačil Habib připravit ze záznamu v Bamaku a Bruselu nový opus Soo. Toto album vyšlo roku 2014 a s ním přijede Habib i do Prahy.
