Toto 27.2.2018

toto
Forum Karlín
27.2.2018

Čtyřicáté výročí své existenci oslavují američtí toto okružní jízdou napříč celým světem, aby v první řadě zavzpomínali a v řadě druhé představili k této příležitosti vydanou výběrovku „40 Trips Around the Sun“. Na ní najde to podstatné především posluchač, který se s jejich tvorbou chce seznámit v kostce. Ale „Africa“ a „Rosanna“ patří přesně k těm písničkám, které všichni znají a skoro nikdo neví, kdo to hraje. V karlínském Fóru se jich diváci samozřejmě dočkali, ale jejich dílo je mnohem rozmanitější.
Předkapelou se nikdo nezatěžoval, samotná show zabrala 140 minut a byla rozdělena na tři dramaturgické části. Úvodní a závěrečná byly striktně rockové, prostřední pasáž pak akustická. Tady se naplno projevilo nepříliš dobré nazvučení prostoru. Zatímco tvrdší skladby se občas slily do hlukové koule, akustické provedení bylo čisté. Během něj toto zařadili i první ze dvou předělávek, vzpomínku na Michaela Jacksona „Human Nature“ z jeho nejslavnějšího alba „Thriller“. Svou logiku to má, Steve Porcaro, klávesista a zakládající člen toto, je autorem hudby. Společně s ním se na pódiu z původní sestavy ukázal druhý klávesista David Paich a samozřejmě duše souboru, hyperaktivní zpěvák a kytarista Steve Lukather. Ten si k závěru vystoupení připomněl nedožité pětasedmdesáté narozeniny George Harrisona skvělou verzí „While My Guitar Gently Weeps“ s exhibičním sólem ke konci a uvedl, že George byl kdysi jeho velkým kytarovým vzorem. Přestože tenhle song toto zařazují do setlistu v průběhu celého turné, dva dny po Beatlově výročí dodaly provedení emotivnější rozměr.
Steve ovšem doplňoval zpěvem druhého frontmana Josepha Williamse, který pro mnoho fanoušků představuje díky své nezaměnitelné image „čepička & sluneční brýle“ hlavní tvář skupiny. A je fakt, že oba si vystoupení hodně užívali.
Základní čtveřici doplňují na turné Warren Ham na dechové nástroje, basista Shem von Schroeck, bubeník s vizáží Davea Grohla Shannon Forrest a na perkuse Lenny Castro. Ten si svůj hvězdný moment užil v sólu během největšího hitu „Africa“. Mimochodem, pokazit nástup o půl verše oproti instrumentálnímu doprovodu v samotném úvodu k největší pecce kariéry možná zamrzí, ale! Publikum kapelu podpořilo a spontánním zpěvem vrátilo Josepha do kolejí a navíc se sympaticky ukázalo, že i špičkoví hudebníci jsou jenom lidi a ne stroje. Konec už zpívala celá hala a osobně mě překvapila účast množství mladých lidí, kteří tvorbu kapely znají a zaskočila je zřejmě jen prostřední část s instrumentálními pasážemi a mírně akademickými exhibicemi.
Závěrečný přídavek obstarala pouze vyklidněná „The Road Goes On“. A v duchu jejích veršů toto překračují hory a jedou dál. Bez pompézních světel, jen s muzikantstvím v krvi. Budiž požehnány nejen deště v Africe, ale i jejich umění. Nebýt zmiňovaného nešťastného nazvučení, mohl být ten večer ještě o dvě trsátka lepší. Nicméně sedm mikrofonů z deseti si ten večer zasloužil
Setlist:

Alone
Hold the Line
Lovers in the Night
Spanish Sea
I Will Remember
English Eyes
Jake to the Bone
Lea
Rosanna

Acoustic Storytellers:
Miss Sun
Georgy Porgy
Human Nature (Michael Jackson cover)
Holyanna
No Love
Mushanga
Stop Loving You

Girl Goodbye
Angela
Lion
Dune (Desert Theme)
While My Guitar Gently Weeps (The Beatles cover)
Stranger in Town
Make Believe
Africa

Přídavek:
The Road Goes On

Fotoreport zde: http://www.worldstars.eu/fotoreport...

Interpret: 
Styl hudby: 
Místo: 

Přidat komentář