Suzi Quatro

Suzi Quatro
Velký sál Lucerny
Je tomu už více, než šedesát let, co detroitská rodačka Suti Quatro dostala od svého táty první basovou kytaru Fender a více než čtyřicet let, co už jako interpretka hitů z prvních příček hitparád navštívila tehdy komunistické Československo. Pochopitelně to bylo jako zjevení – české publikum hltalo cokoliv, co nepocházelo ze zemí Varšavské smlouvy, a západní rockerka se dočkala nadšeného přijetí.
Za těch čtyřicet let je všechno jinak, komunismus padl, republika se rozdělila, hudba posunula do úplně jiných dimenzí a Suzi? Ta si jede pořád to svoje. Bylo by taky trochu divné, kdyby začala experimentovat s elektronikou a podbízet se porevolučním květinám. Pořád natáčí alba, po tom posledním je pojmenováno i současné turné, se kterým Suzi projíždí kromě České republiky Německo, Rakousko, Dánsko a Švédsko. „No Control Tour“ ale na přehrání aktuální nahrávky nesází – zpěvačka si je velice dobře vědoma toho, že těžiště jejích hitů je bezpečně usazeno v sedmdesátkách a nemá potřebu prát do publika současnou tvorbu pod záminkou představení nějakého vývoje. Kromě stejnojmenné skladby ještě jako úvod druhého setu zahrála „Macho Man“ a v první polovině „Heavy Duty“. Jako první část přídavku zazněla úplná novinka, teprve popáté zahraná „Heart on the Line“, skvěle vygradovaná balada, začínající akustickou kytarou a končící naplno zaplněným hudebním ansámblem.
K němu sluší podotknout, že kromě představování kapely a jednoho rockového medley s citacemi The Queen a Deep Purple drží důsledně linii přesné hudební podpory bez zbytečného exhibování. S kytaristou v roli Chrise Normana zazpívala „Stumblin´In“ a celý zbytek večera už byl jen ohlédnutím do víceméně vzdálené minulosti. Jako všichni rockeři, i Suzi zní naživo mnohem dravěji, než z desek, je živelná a během koncertu víc a víc komunikovala s publikem. Zatímco první čtyři skladby zazpívala fakticky bez přestávky a mluveného slova, v druhé polovině už vtipkovala, oznámila, že dostala čestného doktora hudebních věd a bude se o ní natáčet životopisný film. To všechno proložené známými skladbami z dob, kdy byli návštěvníci v pubertě.
Suzi předvedla svou hlasovou ekvilibristiku (přestože ke konci už některé výšky tahala z paty, ale pořád s přehledem), pořád umí skládat neotřelé melodie, svou basu drží proklatě nízko, ale hlavním motorem je nostalgie. A kdo říká, že to je negativní pocit?

Fotoreport z koncertu zde: http://worldstars.eu/fotoreporty/su...

Interpret: 
Styl hudby: 
Místo: