O2 Aréna, 7.11.2016 20:00
From Gasoline Alley to Another country: Hits 2016
Když jsem do O2 Arény na první český koncert Roda Stewarta odcházel, měl jsem jisté obavy ohledně návštěvnosti. Přece jen, vystoupení zpěváka, který je při vší úctě přece jen už trochu za zenitem, v kombinaci s nijak laciným vstupným tvořilo poněkud znepokojivé kombo.
Žádný průšvih se ale nekonal, hala byla zaplněna více, než z poloviny a díky tomu, že místa byla výlučně k sezení, působil prostor poměrně zaplněným dojmem. Pořadatelé hlásili osm tisíc diváků, což je jistě úctyhodné číslo.
Nesmírně různorodá skladba návštěvníků byla důkazem, že Rod oslovuje nejen nostalgické padesátníky s touhou si zakřepčit, ale i porevoluční květinky, které se nenechaly omámit Slzou a Bieberem.
V rámci turné From Gasoline Alley to Another country: Hits 2016 ve shodě s názvem vsadil zpěvák na osvědčené hity, ať už vlastní, nebo převzaté od kolegů a rozumně nikomu nenutil průřez posledními alby.
ROD STEWART po celou kariéru spíš, než na dechberoucí hlasový projev sází na nezaměnitelnou barvu hlasu a proto i v pokročilém věku nespoléhá na exhibici, ale v dobrém slova smyslu bavičství, čemuž odpovídá jak scéna, tak komunikace s publikem. A koukat bylo opravdu na co.
Přesně v osm hodin večer se za znění melodie ze „Sedmi statečných“ (verze 1960, samozřejmě) na pódiu rozsvítila rudobíle kostkovaná látková krychle, která se brzy srolovala, na pódium naskočili muzikanti, po chvíli i sám Sir ROD STEWART a celá hala byla zpátky v sedmdesátých letech.
Zpěvák se publiku opravdu věnoval - vtipkoval na téma „sboristky a jejich převlékání“, povykládal o fotbale a po písni „Every Beat of My Heart“, kterou doprovázela projekce z jeho pasování na rytíře princem Williamem za hudbu a charitu, upozornil se smíchem, že teď už je SIR.
Celkem během večera zaznělo dvacet skladeb, z toho plná polovina byly věci převzaté, ať už zpěvákem, nebo sboristkami, kterým dal prostor (a sobě oddechový čas) při předělávce „River Deep, Mountain High“, původně od Ika a Tiny Turnerových. Pomyslným mezníkem byl akustický set vsedě, což v podobných případech bývá povel k ošívání při vznešené nudě - to ale tento večer neplatilo s ohledem na nápadité projekce.
Snad každý, kdo zpěvákovo jméno v životě neslyšel, by přesto dokázal rozeznat dobrou třetinu odehraných skladeb, protože co název, to sázka na jistotu – Baby Jane, Maggie Mae, fantastické Sailing a samozřejmě Da Ya Think I´m Sexy?
Inu, takhle – sexy asi ne. Zábavný, profesionální, strhující ano. Což na sedmdesátníka, který v obtažených kalhotách dělá, že hraje na neexistující kytaru a kope fotbalový (a existující) míč do diváků, není vůbec málo. Osobně mi chyběla „Waltzing Matilda“ (jo, i s tím patosem a sladkobolnou melodií), ale jinak jsem byl naprosto spokojený. Nic jsem nečekal a hodně dostal.
A to se počítá.
Setlist:
Having a Party (Sam Cooke cover)
Some Guys Have All the Luck (The Persuaders cover)
Love Is
Tonight's the Night (Gonna Be Alright)
You Wear It Well
Baby Jane
Forever Young
Rhythm of My Heart
Downtown Train (Tom Waits cover)
Reason to Believe (Tim Hardin cover)
Ooh La La (skladba Faces)
The First Cut Is the Deepest (Cat Stevens cover)
You're in My Heart (The Final Acclaim)
I Don't Want to Talk About It (Crazy Horse cover)
Can't Stop Me Now
Maggie May
Sailing (Sutherland Brothers cover)
Stay With Me (skladba Faces)
Přídavek:
Da Ya Think I'm Sexy?