Placebo

Beznadějně vyprodané Fórum Karlín přivítalo v úterý britské legendy v rámci jejich turné „20 years of Placebo“. Středně velký prostor jejich show vysloveně sluší – udržuje určitou komornost a zároveň nenutí diváky těsnat se na malém prostoru. Ideální by byl open air, jak mohou potvrdit pamětníci jejich vystoupení na United Islands před deseti lety.
Považuju za vhodné zmínit předskokany – The Joy Formidable jsou nedoceněnou skupinou, která je přesto schopná sázet jeden chytlavý hit za druhým v podání nesmírně sympatické frontmanky Ritzy Brian, která si krátké, pětipísňové vystoupení vysloveně užívala. Tuhle kapelu bych moc rád viděl samostatně, znám ji ze čtyř dosavadních nahrávek a naživo dokáže rozjet energickou a zábavnou show, což ostatně ocenili i nedočkaví fanoušci hlavních hvězd večera vřelým přijetím.
The Joy Formidable dohráli v půl deváté a po nezbytné (a naštěstí ne dlouhé) přestavbě pódia přišel čas na miláčky dívčích srdcí, Placebo.
Že bude setlist poněkud netradiční, naznačil samotný úvod, během kterého bez účasti hudebníků, pouze za reprodukovaného studiového zvuku odezněl jeden z největších hitů kapely, „Every You, Every Me“. To celé za doprovodu stručného chronologického průletu historií kapely s jednotlivými mezníky na zadní projekci.
A v tom spočívalo pro někoho možná zklamání, ale věřím, že pro drtivou část návštěvníků karlínské haly potěšení – Placebo až na pár výjimek odehráli koncert bez prověřených hitů, vsadili na rovnoměrné rozložení celé své dosavadní tvorby do průběhu celého večera, přičemž větší důraz položili na svou eponymní prvotinu, ze které zaznělo pět skladeb.
Zpěvák Brian Molko ochotně komunikoval s publikem, připravil si několik proslovů, vyfakoval brexit a vyzval k tomu i návštěvníky, kterým druhým dechem doporučil vykašlat se na tu elektroniku nad hlavou a před závěrečným, tanečně laděným blokem rozdělil mezi jednotlivé sekce haly choreografii. Byl vtipný, přirozený a fanoušci mu zobali z ruky.
Pro mě – a řekl bych, že i pro kapelu – nejúchvatnější moment večera nastal v melancholičtější části vystoupení, v okamžiku, kdy Molko dozpíval skladbu „I Know“. Spontánní sedmiminutový (!!!) aplaus zanechal viditelně dojatou kapelu v tichu, se svěšenýma rukama, zatímco celá hala znovu a znovu v dalších vlnách tleskala.
Je radost vidět hudební vystoupení s tak přátelskou atmosférou, která se přelévá z pódia do jeviště a zase se vrací pozitivně nabitá zpátky ke kapele v zacykleném proudu energie. Kapela ví, kdy zvolnit, kdy naopak diváky vybičovat až k hranici extáze, švédský basista Stefan Olsdal občas svůj nástroj odložil, aby usedl k elektrickému pianu a když se vrátil zpátky k baskytaře, bavil publikum lascivně přehrávanými pózami (jako muž, který se jiných mužů štítí, musím říct, že táhlé, dunivě vibrující přejíždění prstem po basové struně na nástroji, vytrčeném do předních řad, považuju za jedno z nejsmyslnějších gest, jaké jsem kdy na živém vystoupení viděl).
Ve skladbě „Without You I´ m Nothing“ Placebo vzpomněli na v lednu zesnulého Davida Bowieho, jehož stylizovaný portrét běžel v pozadí.
Po roztančeném závěru kapela přidala ještě předělávku letitého hitu Kate Bush „Running Up That Hill“, které se mohutným křikem dožadovala po celé vystoupení slečna vedle mě a konečně tak dostala příležitost zmlknout. A s posledním tónem zmlklo pro tento večer i Fórum Karlín.
Cestou ven jsem potkal Jirku Buriana z Republic of Two a shodli jsme se, že jsme viděli zřejmě nejlepší koncert Placebo za hodně dlouhou dobu. Svou pestrostí nesázením na prvoplánové hity, k čemuž by dvacetiletá rekapitulace každou jinou kapelu svedla.
Všechno nejlepší do dalších dvaceti let, kluci!

The Joy Formidable setlist:

The Greatest Light Is the Greatest Shade
Little Blimp
Passerby
The Last Thing on My Mind
Whirring

Placebo setlist:

Every You Every Me (Videoprojekce bez kapely)
Pure Morning
Loud Like Love
Jesus' Son
Soulmates
Special Needs
Lazarus
Too Many Friends
Twenty Years
I Know
Devil in the Details
Space Monkey
Exit Wounds
Protect Me from What I Want
Without You I'm Nothing
36 Degrees (pomalá verze)
Lady of the Flowers
For What It's Worth
Slave to the Wage
Special K
Song to Say Goodbye
The Bitter End

Přídavek:
Teenage Angst (pomalá verze)
Nancy Boy
Infra-red

Přídavek 2:
Running Up That Hill (A Deal with God) (Kate Bush cover)

Interpret: 
Místo: