Phil Collins, 15.6.2019

PHIL COLLINS
25.6.2019, O2 Aréna
Všemu navzdory – to je název typicky osmdesátkového filmu, romantického dobrodružství s dobrým koncem. A je to i název skladby, kterou doyen britského pop rocku PHIL COLLINS nahrál jako podklad k závěrečným titulkům. A dalo by se tak stručně charakterizovat turné s názvem „Still Not Dead Yet“ – Ještě nejsem mrtvej, jehož aktuální podobu výše zmíněný song otevírá.
Bývalý člen legendárních Genesis vyhlásil v roce 2011, po vydání osmého alba „Going Back“ odchod na odpočinek a nebylo o něm drahnou dobu slyšet, ale rockeři nejsou žádný másla. Loňský rok zastihl Collinse znovu na světových pódiích a koncem června navštívil rozpálenou Prahu v nabité O2 Aréně. A opět všemu navzdory. Po operaci zad, o holi, v brýlích bez obrouček přišoural se Mistr na pódium a usadil se do křesílka. Rozkošnou češtinou přečetl z papírku, že bohužel „bude muset sedět, protože má nohu v prdeli“. A směr večera byl udanej, jelo se rozpustile a na plný koule. Byť vsedě.
S podporou báječně šlapající kapely vystřihnul Phil v podstatě best of a jako u každého podobného setlistu bude někomu tu jedna skladba přebývat a dvě další naopak scházet. Nicméně energie, kterou do toho všichni vložili, byla obdivuhodná, vpravdě rocková. I takový provařený popík, jako „Another Day in Paradise“, dostal šťávu, kterou z něj poslech na komerčním rádiu nemá sílu vytřískat. A došlo i na Genesis a tady se Collins očividně dojal. Ty songy hned zní jinak, když ti stáří položí ruku na rameno. Po písni „Who Said I Would“ představil Collins kapelu na jevišti, kterou je ještě jednou nutné pochválit.
Daryl Struermer, od roku 1977 jevištní hráč Genesis, Luis Conte na perkuse, se kterými se podělil o sólo společně s Collinsovým synem Nicholasem na bicí, svérázný basák Leland Sklar s vizáží Gandalfa, Brad Cole na klávesy a dechová a sborová sekce. Nicholas taky tátu doprovodil na piano v odvzlykané „You now What I Mean“, jedné z několika balad, které umí Phil přednést tak, že z nich trčí úlomky zlomeného srdce, ale není to trapné. Sentimentální? Možná. Ale ne patetické. Duet „Separate Lives“ s vokalistkou „Bridgette Bryant“ na pozadí noční, hvězdné oblohy už vizuálem směrem ke kýči sklouzával, ale když ti přinesou šampaňský, nepočítáš bublinky.
Další vzpomínka na Geneseis a „Invisible Touch“. Večer graduje do strhujícího finále, ale tady poprvé Collins není přes sbory příliš slyšet a občas mu ujede falešný tón. Jednou si musí přímo ve skladbě odkašlat. Ale i tady show přebírají sboristi a výsledek je fantastický. Pulsující jeviště, nadšené publikum, spokojený a dojatý Collins a jediný přídavek, „Take Me Home“ s textovými referencemi k Přeletu přes kukaččí hnízdo. Krásný popový večer, příjemně strávený čas.
Jako když se vracíte domů.
Setlist:
Against All Odds (Take a Look at Me Now)
Another Day in Paradise
Hang in Long Enough
Don't Lose My Number
Throwing It All Away (Genesis song)
Follow You Follow Me (Genesis song)
I Missed Again
Who Said I Would (followed by band introduction)
Separate Lives (Stephen Bishop cover)
Drum Trio
Something Happened on the Way to Heaven
You Know What I Mean
In the Air Tonight
You Can't Hurry Love (The Supremes cover)
Dance Into the Light
Invisible Touch (Genesis song)
Easy Lover (Philip Bailey cover)
Sussudio
Přídavek:
Take Me Home

Interpret: 
Styl hudby: 

Přidat komentář