Nick Cave
Skeleton Tree Tour
O2 Aréna
26.10.2017
Bolest a krása v jednom ryzím akordu. Nick Cave přijel představit svůj poslední opus Skeleton Tree. Dílo temné, naplněné stejnou měrou zoufalstvím, jako nadějí. Snaha o smíření s osudem a především se sebou samým. Smrt dítěte je naprosto zásadní stresový faktor, se kterým se musela vyrovnat řada hudebníků. Zatímco Eric Clapton přetavil bolest v celosvětový hit, Cave se obrátil do sebe a k Bohu. Mluví v paralelách, tiše, ale naléhavě. Hudební provedení je úsporné a Cave vyvolal v řadě posluchačů otázku, jestli bude i v budoucnu tím bouřlivákem, který dokázal vykřičet „Baby, I´m On Fire“ nebo „Papa Won´t Leave You, Henry“, nemluvě o projektu Grinderman.
Určité zklidnění se proto dalo v dramaturgii celého večera předpokládat, nic ovšem nemohlo být vzdálenějšího pravdě. Nick se po úvodní trojici skladeb ze Skeleton Tree urval z uzdy u Higgs Boson blues, kde se jeho charisma a práce s publikem projevily naplno. Nebojí se nechat na sebe sáhnout, je to opravdová postava, ne legenda z cukru. Při verších „Can you feel my heartbeat?“ si skutečně nechá fanynkou sáhnout na hruď, aby dodal důraz slovům šílené noční můry, apokalyptickým vizím v textu. Následný návrat o několik desetiletí, k prapůvodním počátkům ve „From Her To Eternity“ a „Tupelo“, s kakofonií přeboosterované kytary a bicích nenechal nikoho na pochybách, že starý Nick je zpátky. Má smysl pro drama a teatrální gesta, umí pohybem ruky publikum zklidnit i rozbouřit.
Přesto je u mnoha posluchačů zapsán jako lyrik, což po příběhu dívky z ulice Jubilee, který je všechno, jen ne konejšivý, dokázal skladbami „The Ship Song“ a „Into My Arms“, sám za klavírem, s rudou růží položenou na jeho desce. Po návratu k aktuálnímu albu v podobě songů „Girl In Amber" a „I Need You“ zařadil Nick další svůj morytát, „red Right Hand“ z kritiky i fanoušky milovaného alba „Let Love In“. Pak akusticky uvozená, pomalu, ale důrazně gradující, starodávná „Mercy Seat“. Tenhle lament kriminálníka před popravou na elektrickém křesle, spojený se zpovědí, už kdysi definoval Caveovy přednosti – důraz na výpověď, byť (nebo právě proto) by byla z říše stínů a zákoutí, kam nikdy nedopadne sluneční světlo.
Jeden z nejsilnějších okamžiků večerů přišel vzápětí. Virtuální duet s dánskou sopranistkou Else Torp o odcházení, loučení a beznaději "Distant Sky" dokázal vehnat slzy do očí nejen mně, ale i mnoha lidem okolo, samotného Cavea nevyjímaje. Pokud jsem mohl zaznamenat, les mobilů nad hlavami publika spontánně poklesl a tohle gesto úcty a pochopení nedojímá o nic méně. Závěrečná „Skeleton Tree“ uzavřela hlavní blok, přídavky otevřela notoricky známá „The Weeping Song“, kde Nick odzpíval part otce i syna, sestoupil mezi obecenstvo a ze skladby udělal nekonečný, orgasmický zážitek.
Motiv zločinu, trestu, pokání a odpuštění nastínil Nick v rozsahu celého alba Murder Ballads, na kterém se nachází i jeho, širší veřejnosti nejznámější, hit „Where The Wild Roses Grow“, který ovšem do letošního setu moudře nezařadil, místo něj jsme se dočkali o poznání špinavějšího songu „Stagger Lee“, během kterého si pozval k sobě na pódium pár desítek vyvolených z publika, aby s jejich pomocí předvedl v rychlosti choreograficky nastudovaný příběh o pistolníkovi, barmanovi, děvce a jejím muži. Závěrečná „Push The Sky Away“ vrací zpět naději, krásu, čistotu. Publikum na pódiu pomáhá protagonistovi odstrkovat oblohu, navrací klid, mír a ztišení. Končí koncert, který byl stejně energický, jako emotivní, který donutí křičet i plakat i zastavit se v němém úžasu nad nádherou hudby. Dočkali jsem se několika výletů do Nickovy diskografie, hlavní důraz ovšem hudebník se svou doprovodnou kapelou Bad Seeds položil na poslední album „Skeleton Tree“, které (až na jednu skladbu) odehrál celé. Svůj smysl to má, je to album koncepční, těžko se z něj vytrhávají dvě, tři skladby, které by jej reprezentovaly v celé šíři.
Velký dík patří aktuální sestavě The Bad Seeds, která je dobře promazaným, věčně mladým strojem, pracujícím bez zadrhnutí. Nick se na svůj ansámbl může spolehnout. A my na jeho umění skladatele, zpěvaka a performera taky. Tragicky poznamenaný, ale stále přesvědčivý, neskládá ruce do klína. A to je to největší Umění.
Setlist:
Intro (Three Seasons in Wyoming)
Anthrocene
Jesus Alone
Magneto
Higgs Boson blues
From Her to Eternity
Tupelo
Jubilee Street
The Ship Song
Into My Arms
Girl in Amber
I Need You
red Right Hand
The Mercy Seat
Distant Sky
Skeleton Tree
Přídavek:
The Weeping Song
Stagger Lee (publikum na jevišti)
Push the Sky Away (publikum na jevišti)