Metronome festival, 22.6.2019, den druhý
Praha, Holešovické výstaviště
Cesty do hlubin hudební historie pokračovaly i druhý den pražského festivalu Metronome na holešovickém Výstavišti.
Hip-hopové duo „blackwave“ z belgických Antverp hraje nepříliš nápaditý pop, ovlivněný Princem. Kluci za sebou mají několik lokálních ocenění a album „Mic Check“. Na rozehřátí nicméně ucházející. Na hlavním pódiu roztančil postupně přicházející návštěvníky soubor moderního soulu pod hlavičkou Jungle. V pouštních oblečcích spustili dávní školní přátelé Tom McFarland a Josh Lloyd-Watson s početnou suitou muzikantů po boku neosoulové rytmy s potencí roztančit kohokoli v okruhu sto metrů. Že se tak nestalo je spíše chyba české neochoty tančit mimo dav, o kterém v tuto hodinu nemohlo být ještě ani řeči. Přesto už byl areál slušně zaplněný.
V půl sedmé se většina návštěvníků přesunula k ČT park stage, kde čekal jeden z vrcholů festivalu, britská písničkářka Anna Calvi. Naprosto uvěřitelná, emotivní. Své vystoupení postavila rovnoměrně na dvou svých dosavadních albech, eponymní prvotině a aktuálním „Hunter“. Překvapivě vynechala své druhé album „One Breath“. Annin styl nesedne jistě posluchači středního proudu, ale pro hledajícího je zdrojem muzikantského řemesla nejvyšší kvality a příkladem umělce, který zcela souzní se svou tvorbou a dá do vystoupení srdce, duši i fyzické síly.
Od osmé hodiny se na hlavním pódiu vystřídala plejáda zpěvaček v rámci projektu „Hlasy svobody“. Pojetí a projekce ne nepodobné Pražskému výběru o den dřív – téma svobody, barvy trikolóry a tři generace žen s názorem. Od „zamilované“ Lenky Filipové, přes Načevu, která stále udržuje svou ledničku plnou (a ano, TO slovo tam zazpívala) po Emmu Smetana. Kromě nich během milého, ale ničím překvapivého setu, kterému by slušely komornější místo a čas, vystoupily Lenka Nová, Kaia Brown, nestárnoucí Charlie One, ille, Tereza Černochová, čím dál víc excentričtější Žofie Dares z Mydy Rabycad a Bára Poláková.
Pro mnohé, včetně autora, se stalo vrcholem večera vystoupení skotských Primal Scream. Oslavenec Bobby Gillespie, který 22.6. oslavoval své 57. narozeniny, nastoupil v růžovém obleku a odstartoval otevírákem legendární „Screamadeliky“, tanečním „Movin´On Up“. „Byl jsem slepý, ale už jsem prozřel“, vlnil se náměsíčně pódiem Gillespie, zatímco napravo od něj mydlila rytmiku proklatě sexy basistka Simone Butler, takto nová posila Primal Scream. Přestože je tvorba kapely žánrově zcela roztříštěná a na setlistu byly jak taneční („Loaded“), tak noisové („Kill All Hippies“) věci, country svěženka („country Girl“) i stoneovský Rock („Jailbird“, „Rocks“), provedení bylo naprosto jednotící. Od stařičké „Imperial“, věnované The Stone Roses po legendární „Loaded“, zřejmě největším hitu kapely. Zazněla i v České republice zvlášť propíraná „Swastika Eyes“, kterou rádoby „expert“ Rady pro rozhlasové a televizní vysílání Radek Vogel neváhal označit „podporující fašismus“. Dneska už se kapela i posluchači jeho nekompetenci smějí, ale svého času to byla dost nechutná záležitost. Písničku proto Bobby věnoval „jednomu pražskému rádiu (myšleno Radio Wave)“, které ji tehdy zahrálo a tím aférku odstartovalo. Možná Gillespie občas zazpíval mimo rytmus, možná mu oči až příliš často ujížděly k netušeným obzorům vnitřní krajiny, možná se někdo ušklíbl při jeho radosti, že opět hraje v „Československu“, ale ovace a radost publika nenechávala na pochybách, že vyzáblý chlapík v růžové se svou kapelou přišel, viděl, zvítězil.
Snesl se soumrak a s ním přišel čas nasadit si 3-D brýle, pro plnohodnotný zážitek nezbytnou součást vystoupení německých Kraftwerk. Na jednu stranu jsou to průkopníci žánru a polovina umělců by na Metronomu nejspíš nevystupovala, kdyby jich kdysi nebylo. Na druhou stranu je jejich show brilantně vycizelovaná, technicky dokonalá, naprosto chladná a odosobněná a uvedená slovy „Guten Abend“ – takže vlastně celé Německo v kostce. Pánové oslavují padesátileté výročí a proto je setlist daný – pomyslné best of se zvláštním důrazem na album „Man Machine“, které je v jistém smyslu malým „best of“ samo o sobě. 3´D projekce je vítaným zpestřením a v jistém smyslu také nutností, protože pohled na čtyři chlapíky za pultíkama se nijak neliší od pohledu na libovolné čtyři kasy v hypermarketu. Podívaná proto musí mít těžiště jinde. Je to notoricky známé, je to retro, ale hodně na vlně nostalgie. Těžko soudit, do jaké míry mají Kraftwerk možnost přenést svůj kult na generaci 30 mínus.
Půl hodiny po půlnoci se ještě tančilo na malých pódiích, ale ta velká už se začala demontovat. Počasí i letos naštěstí přálo, i malá sprška ukázala, jak snadno se může prostor zablátit. I to přispělo k tomu, že se letošní ohlédnutí do devadesátek vydařilo.
Setlist Anna Calvi:
Hunter
Indies or Paradise
As a Man
Wish
Rider to the Sea
Suzanne & I
I'll Be Your Man
Desire
Don't Beat the Girl Out of My Boy
Ghost Rider (Suicide cover)
Setlist Primal Scream:
Movin' On Up
Jailbird
Can't Go Back
Miss Lucifer
Kowalski
Velocity Girl
Imperial
Higher Than the Sun
Kill All Hippies
100% or Nothing
Swastika Eyes
Loaded
country Girl
Rocks
Setlist Kraftwerk:
Přivítání
Numbers / Computer World
It's More Fun to Compute / Home Computer
Computer Love
The Man-Machine
Spacelab
The Model
Autobahn
Geiger Counter / Radioactivity
Tour de France / Prologue / Étape 1 / Chrono / Étape 2
Trans-Europe Express / Abzug / Metal on Metal
The Robots
Boing Boom Tschak / Techno pop / Musique Non Stop