Marilyn Manson - Heaven Upside Down

Návrat mechanického Antikrista z Hollywoodu

Marilyn Manson – Heaven Upside Down
(Loma Vista Recordings/Caroline International)

(Živě Tipsport Aréna, Praha, 19. listopadu)

S novým albem si dala americká parta, vedená stejnojmenným bubákem, tu práci a napínala fanoušky za všechny myslitelné hranice.
Původní název, slovní hříčku "Say10", nahradilo smířlivější „Heaven Upside Down“ a datum vydání na svatého Valentýna se opozdilo o téměř osm měsíců. Samotný Marilyn se obklopil mlčením, občas umístil nějaký náznak na sociální sítě a jinak ticho po pěšině. Všechny spekulace ukončil do jisté míry první singl „We Know Where You Fucking Live“. Rozdusaná, nervní skladba, v oficiálním audiu doplněná záběry z leteckého zaměřovače. Stylově někde kolem alba „HolyWood“ z roku 2000.
Kdo by čekal, že se v podobném duchu ponese celá deska, bude notně překvapený. Po rekapitulačním, třináct let starém „Lest We Forget“ Marilyn hudebně hodně tápal. Následující tři nahrávky byly bez nápadu, až na občasné singlové zajiskření („Heart-shaped Glasses“) se za těch deset let nic památného nestalo. Poslední album, "The Pale Emperor" z roku 2015 už přinesl pestřejší nálady, časopis Rolling Stone ho dokonce vyhlásil nejlepším metalovým albem roku, kdy za sebou nechal jména jako IRON MAIDEN, Faith No More, Slayer nebo Napalm Death.
Letošní, čerstvá novinka Mansonovo poslední dílo v lecčems překonává. Nebojí se vrátit hudebně ke svým kořenům, čerpat z nich, přetavit je k obrazu svému a v moderní podobě je zase vychrlit na posluchače. Už úvodní „Revelation 12“ trochu klame tělem – zní, jako by Al Jourgensen z Ministry měl zvlášť špatný den a chtěl se pomstít světu. Hned následující „Tattoed In Reverse“ překvapí melodičností na úkor tvrdosti, ale nečekejte žádnou popinu, pořád je to víc Manson, než Marilyn. Album zní jako jedna velká metalová rapsodie, melodické pasáže střídají tvrdé, rytmické vypalovačky a Marilyn Manson stojí rozkročený mezi alby Antichrist Superstar, Mechanical Animals a HolyWood. Zvláště chytlavá „Kill4Me“ by bez problémů zapadla do druhé zmiňované desky, kdy byl Manson bezpochyby svou tvorbou nejpřístupnější.
Následující osmiminutová(!) „Saturnalia“ přes svou délku nenudí. Má proměnlivou dynamiku a nápady. Pro mě jeden z vrcholů desky.
Závěrečná třetina je oproti zvyklostem pestrá a bez vaty, „Jesus Crisis“ se sborově vyštěkávaným názvem patrně každému fanouškovi připomene starší „Fight Song“, následující baladická „Blood Honey“ očišťující katarzi nepřinese, jen mírné zklidnění, „Heaven Upside Down“ nás přesune k závěrečné „Threats Of Romance“, která začíná kytarovým riffem, pokračuje klavírovou vyhrávkou a končí naprostým peklem, chaosem, poslední půlminuta vykřičených emocí.
Sám Manson k albu podotýká, že pokud by se pojalo jako film, „Revelation 12“ by bylo úvodem, „Saturnalia“ nosnou hlavní částí a „Heaven Upside Down“ závěrem, přičemž „Threats Of Romance“ by představovala ekvivalent titulků a shrnutí děje.
The „Pale Emperor“ byla výborná deska, „Heaven Upside Down“ ji překonává. Manson se ohlédl, vzal si vše potřebné a vše spojil v jednu ze svých nejlepších nahrávek. V současné době je v rekonvalescenci po nehodě, kdy na něj během vystoupení spadla část koncertní kulisy, ale ćeskou zastávku 19.11. v pražské Tipsport Aréně to podle vyjádření managementu neohrozí.

Hodnocení: 9/10

Seznam skladeb:

1. "Revelation #12"
2. "Tattooed in Reverse"
3. "We Know Where You Fucking Live"
4. "Say10"
5. "Kill4Me"
6. "Saturnalia"
7. "Je$u$ Cri$i$"
8. "Blood Honey"
9. "Heaven Upside Down"
10. "Threats of Romance"

Interpret: