Herbie Hancock
Fórum Karlín
Festival Struny podzimu
29.11.2017
Je docela smutné zjistit, že se při zadání slova „Hancock“ do vyhledávače objeví odkazy na stejnojmenný, nijak světoborný futuristický film, zatímco stejnojmenný jazzman Herbie předjímal budoucnost, přinejmenším tu hudební, už v rámci spolupráce s Milesem Davisem v šedesátých letech.
Osobně jsem k jeho tvorbě přičichnul o dvacet let později díky skladbě „Rockit“, která se objevila na potají zkopírovaném výběru break dance songůna ušmudlané kazetě Emgeton. Jméno mi neříkalo vůbec nic, ale uznale jsem z pozice čtrnáctiletého všeználka konstatoval, že ten chlápek je teda zatraceně moderní a nic podobného jsem neslyšel. Z „Rockit“ je dnes uznávaná klasika, kterou ale Hancock při své další návštěvě Prahy nezahrál, ostatně, do pojetí večera by se tahle pecka nehodila. Mistr zahrál rozsáhlejší kompozice, převážně ze sedmdesátek.
Před dvěma lety to nevyšlo, Herbie koncert tehdy na poslední chvíli odvolal, ale letos už to klaplo. Hancocka ve Fóru Karlín doprovázel James Genus na basu, Vinnieho Colaiutu na bicí vystřídal v podzimní části turné Trevor Lawrence. Jr. a kvarteto na jevišti doplnil multifunkční talent Terrace Martin, hráč na altsaxofon, klávesy a instrumentální výkony doplňující zpěvem přes vocoder.
Po úvodní ouvertuře a představení hudebníků uvedl band skladbu „Actual Proof“ z roku 1974 a alba „Thrust“. Terrace Martin se rozezpíval přes vocoder v následující „Come Running to Me“ a přes „Secret Source“ se večer dostal k hlasitě aplaudované „Cantaloupe Island“. Ta patří k tomu fascinujícímu typu skladeb, které zná naprosto každý, ale nikdo nedokáže říct, odkud. I když je fakt, že zvláště mladší ročníky (čti v tomto případě „čtyřicátníci“) by spíš jmenovali sdružení US3, které před dvaceti lety bodovalo se singlem „Cantaloop“, ve které je „Cantaloupe Island“ vysamplovaná až na dřeň.
Všichni čtyři hudebníci si vzájemně nahrávali a sloužili celku a to včetně samotného Herbieho, na kterém není blížící se osmdesátka znát ani náhodou a který vsedě obsluhoval křídlo i baterii syntezátorů, aby v přidané „Chameleon“ z roku 1973 povstal a se zavěšenými klávesami předstoupil mezi ostatní hudebníky.
Krásné a důstojné završení festivalu Struny podzimu. Doufejme, že příští ročník bude stejně pestrý a vydařený.