G3 - Joe Satriani, John Petrucci, Uli Jon Roth

Joe Satriani, John Petrucci, Uli Jon Roth
G3
Kongresové centrum Praha, 20.3.2018

Pokud se vám při zmínce o „G3“ vybaví akord, nejste tak úplně daleko od pravdy. O kytarách řeč bude, konkrétně o uskupení stejného názvu, pod kterým není těžké rozšifrovat „tři kytary“. Duchovním tátou dvacetiletého projektu je Joe Satriani, chlapík, který vypadá jako Vin Diesel s tím, že tak trochu hraje navíc na kytaru. Sakra, on hraje geniálně na kytaru! Jeho hudebním vzorem byl Jimi Hendrix a pokud je vaším vzorem Hendrix, nebrečíte s Honzou Nedvědem na pařezu, ale hrajete zubama, nohama a kdo ví, kde se to zastaví. Necháte kytaru řvát, kvílet, skučet, nadávat, hladit, tančit, všechno. Pro někoho samolibá masturbace, pro někoho důvod žasnout.
Do druhé kategorie spadají převážně posluchači, kteří jsou sami hudebně aktivní a umí ocenit finty a techniky, které Satriani předvádí se stejnou lehkostí, jako si vy hážete do nákupního košíku sušenky.
Své letošní turné začal 16.3. v Moskvě, pokračoval přes Polsko a včera dorazil do Prahy. Postupuje tedy jako Rudá armáda s tím, že před sebou nehrne Němce, ale tóny. Jako zbývající kytarové parťáky si tentokrát vybral Uli Jon Rotha, který si brousil bříška prstů ve Scorpions v sedmé dekádě minulého století, tedy v době, kdy odešel Michael Schenker do UFO (I on byl, mimochodem, v minulosti jedním ze členů sestavy G3, stejně, jako například Steve Vai, Eric Johnson, Kenny Wayne Shepherd, Yngwie Malmsteen a a další). Není divu, že svůj set Ulrich sestavil ze skladeb německých štírů, naštěstí z období, než k nim dovál Wind of Change. Skladbu „We'll Burn the Sky“ věnoval loni zemřelému kolegovi Elliottu Rubinsonovi, který podlehl mozkovému nádoru.
Uliho samostatný set trval hodinu, po něm nastoupil G2, John Petrucci, takto duše progresivních metalistů Dream Theater. Hudba převážně instrumentální, s jedním okouzlujícím okamžikem.
„Další skladba má název Happy Song a jak název napovídá, je veselá. Zná ji tady někdo?“
„Jooooooooo!“ volali lidé nadšeně, dokud je Petrucci nezklidnil slovy „To mě těší, ačkoliv je to zvláštní, protože je to naprostá novinka“.
Happy Song Petrucci odehrál poprvé koncem ledna ve Spojených státech a svou náladou se celému setu mírně vymykal díky téměř rozpustilému provedení.
V poslední třetině Joe Satriani sám: lány a lány holé lebky, černé brýle, ležérní krok a pusa od ucha k uchu. Hrál z poslední, značně povedené desky „What Happens Next“, přičemž taková „Cherry Blossoms“ je skvostně vystavěná a vysloveně hitová záležitost. Satriani střídal kytary, hrál naprosto ležérně a s bravurou, ať už během samostatného setu, nebo při posledních třech skladbách, což byly předělávky. V celé hvězdné sestavě toho večera. „Highway Star“ od Deep Purple, „All Along The Watchtower“ od Boba Dylana, avšak úpravou samozřejmě blíž Hendrixovu pojetí a nakonec „Immigrant Song“, Led Zeppelin a závěrečná euforie.
Měl jsem hned chuť znovu oprášit kytaru, ale víte…já vždycky brečel s tím Honzou Nedvědem na pařezu. A i ten „Immigrant Song“ by ode mě zněl jako „Dajána“. O to víc ocením, když je v někom kus toho Hendrixe.

John Petrucci setlist:
Wrath of the Amazons (Rupert Gregson-Williams cover)
Jaws of Life
The Happy Song
Damage Control
Glassy-Eyed Zombies
Glasgow Kiss

Joe Satriani setlist:

Energy
Catbot
Satch Boogie
Cherry Blossoms
Thunder High on the Mountain
Super Funky Badass
Cataclysmic
Circles
Always With Me, Always With You
Summer Song

G3 Jam
Highway Star (Deep Purple song) (with Uli Jon Roth & John Petrucci)
All Along The Watchtower (Jimi Hendrix cover) (with Uli Jon Roth & John Petrucci)
Immigrant Song (Led Zeppelin cover) (with Uli Jon Roth & John Petrucci)

Fotoreport zde: http://www.worldstars.eu/fotoreport...

Interpret: 
Styl hudby: 

Přidat komentář