Fever Ray 26.2.2018

Fever Ray
Support: Tami T
Forum Karlín, 26.2.2018

Karin Elisabeth Dreijer udělala od své poslední desky několik životních a uměleckých rozhodnutí. Od debutu z roku 2009. který nesl jen její jméno, se rozvedla, přidala příjmení Andersson a v hudbě na naléhavosti a agresivitě. Značku „Fever Ray“ založila jako svoje alter ego, které nemá s Karin a jejím osobním životem nic společného. Jako Szandor LaVey si oholila hlavu a zařadila se do queer komunity, která se z principu vymezuje z klasické heteronormativní společnosti. Svoje zaměření dala najevo už výběrem předskokanky.
V Berlíně usazená Švédka Tami Tamaki, která si později zkrátila pseudonym na Tami T, se věnuje hudbě od svých osmnácti let. Dnes téměř třicetiletá dáma využívá k hudební produkci nejrůznější žánry, od vyslovených experimentů po líbivé popové melodie. Dokáže pracovat s vocoderem, looperem a sama si vyrábí nejrůznější hudební nástroje, důkazem budiž její perleťový strap-on, který používá jako bicí. Každý student psychologie se dvěma semestry by měl v tomto okamžiku určitě spoustu otázek a psychoanalytika bych Tami dělat nechtěl, ale je fakt, že publikum zaujmout umí a jako warm up se skvěle osvědčila. Ani její texty nejsou z těch, které by si na naší scéně osvojila Slza – „Říkali mi, že láska umí zaslepit, ale já tvrdím, že tě akorát znechutí“. Během svého půlhodinového setu zahrála všechny své podstatné skladby, často s už velice provokativními názvy – „Eat Me, When I Bleed“, „I Never Loved This Hard This Fast Before“ nebo opravdu skvělou, vyloženě hitovou „Strong Hands“.
Samotná Karina AKA Fever Ray aka „taková jedna ta zpěvačka z Röyksopp“ AKA sesterská část sourozeneckého dua The Knife si pozvala na pódium čtyři kolegyně, hudebnice stylizované tu do alfa samce na steroidech, tu do ďáblice, tu do ohnivé latinské tanečnice. Pódiová prezentace se nese v duchu klipů k posledním singlům z nové desky „Plunge“, které se odehrávají v BDSM klubu, mají svéráznou, šokující estetiku a všechny ženy na pódiu přehrávají smyslné sexuální akty v rozličných pózách a kombinacích. Sama Karin vypráví, že posledních několik let strávila na seznamovací aplikaci Tinder, kde si našla hned několik protějšků, přičemž hlavní (a vlastně jedinou) podmínkou bylo to, aby sami sebe zaškatulkovali do kolonky „žena“. Což o sobě v dnešní době může prohlásit vlastně kdekdo. Karin povýšila feminismus na umění, vyjadřuje se k němu v textech i v rozhovorech. Sama říká, že v okamžiku, kdy se žena stane matkou, společnost by ji nejraději uřezala ruce a nohy a toto torzo následně umístila doprostřed kuchyně, aby se staralo.
Ovšem málokdy je feminismus tak zábavný. Byť jen pouhých osmdesát minut, včetně dvou skladeb v přídavku – „If I Had A Heart“ z debutu a „Mama‘ s Hand“ z novinky. Po úvodní „An Itch“ následovala oslava nočních klubů „A Part Of Us“, ve které se Fever Ray vyznává z bezpečí, které pro ni a její queer přátele všech možných i nemožných pohlaví představují noční kluby jim určené – útočiště, kde nikdo neřeší nikoho. Karin se věnovala výlučně své sólové tvorbě. K The Knife, natož k Röyksopp se vůbec neobrátila, tato část její umělecké kariéry je zřejmě definitivně uzavřena (The Knife stagnují od roku 2014, Röyksopp se rozloučili stylově albem s vtipným názvem „Neočekávaný konec“) a Fever Ray kope už jen sama za sebe. Vlastně za Karin. A za každé alter ego, ve které se zrovna promění. Ať už je to blonďatá, éterická banshee z počátku své kariéry, podivný Abe Sapien z aktuálních klipů na pokračování, nebo mrtvolně nalíčená noční můra z letošních pódií.
Devět let je dlouhá doba a Fever Ray příliš zábavná na to, abychom na její další nahrávku čekali do roku 2026. Pokud ji v té době ještě vůbec poznáme, ale upřímně, její vizuální vyjádření jí přejme. Je jí 42 a vypadá o deset let míň. A i kdyby za dalších deset let působila jako příslušník úplně jiného živočišného druhu, live and let live.
Vystoupení sice krátké, ale, řečeno s klasikem, „bylo to krásné a bylo toho dost“. Pro oči i pro uši. Návrat do karlínských ulic byl jako přistání z výletu na planetu, kde je všechno opojné a exotické a pozitivní, ale doma je doma. Ten průlet jinou dimenzí za to každopádně stál vrchovatě.

Setlist:

An Itch
A Part of Us
When I Grow Up
Mustn’t Hurry
This country
Falling
Wanna Sip
I'm Not Done
Red Trails
Concrete Walls
To the Moon and Back
Triangle Walks
IDK About You
Keep the Streets Empty for Me

Přídavek:
If I Had a Heart
Mama’s Hand

Interpret: 
Styl hudby: 
Místo: 

Přidat komentář