support: Glen Matlock
Malá Sportovní hala v Holešovicích zažila svátek svatého Patricka o měsíc dříve než je ve světě zvykem. Bostonští Dropkick Murphys přijeli s vydatnou náloží irského spiritu, ničím nebržděné energie a rozjuchaných melodií.
Old school punkeři v publiku museli zákonitě zamáčknout slzu, když na pódium jako předskokan přišel Glen Matlock, jo, TEN Glen Matlock ze Sex Pistols. S akustickou kytarou, v ležérním sáčku a v očividně dobrém rozmaru zahrál několik věcí od The Faces, Ambition od souputníka Iggyho Popa a God Save The Queen a Pretty Vacant, protože Sex Pistols, neasi. NO FUTURE! Glen už je starší pán, šedesátka na něm vidět je, ale sám s kytarou umí strhnout víc, než leckterý šraml s desetičlenným obsazením. Což je ovšem dané do velké míry tím, že posloucháte legendu.
Irskou část večírku zahájila z předtočené pásky Sinead O´Connor songem Foggy Dew a v jejím hlase je to všechno – od Guinesse přes banshees, od The Pogues po pouliční bitky. A všechny tyhle ingredience obsahuje i samotná muzika Dropkick Murphys. Pokud má vůbec něco schopnost spojit lidi, rozhodně to není žádný politik, ale muzika.
Američtí Irové už trochu hudebně vyměkli, ne, že by byli bezzubí, ale přece jen producentská práce na posledních albech ulámala ty nejostřejší špičáky, důsledkem je nicméně širší záběr. Žádná deska nedostala vysloveně přednost, ačkoli poslední „11 Short Stories of Pain & Glory“ dostalo se šesti skladbami logicky přece jen větší prostor. Jelo se ze současnosti do minulosti a zpátky, proloženo několika notorickými (v obou významech tohoto slova) fláky, přičemž si troufám tvrdit, že nemusíte fandit Liverpoolu, abyste znali „You‘ ll Never Walk Alone“. V tomto případě samozřejmě zahráno v naspeedovaném rytmu. A taky se vzpomínalo na Johnyho Cashe a blues folsomský věznice v samotném závěru.
A lidi se bavili.
Rozkmitaný kotel, plavba na lese zvednutých rukou, pogo a vřava, punkeři, úředníci, holky z korporátů, které se přišly vyblbnout a ujistit se, že život je jinde. Tlustí kluci s tlustými skly v brýlích a třicetikiloví pravověrní s půlmetrovým čírem. Al Barr v bekovce a s kérkama na všech viditelných místech lítal po pódiu zleva doprava, Tim Brennan střídal kytaru a akordeon a celé to bylo jako večírek v pubu po zavíračce, kdy mají všichni všechno na háku a chtějí se prostě bavit.
Dostal jsi do oka kelímkem s pivem? Přistála ti na zádech holka? Zavýsknul ti někdo do ucha? A vadí ti to? Tak co lezeš na keltskej punk, vole? Jseš tady jedinej namíchnutej. Příště seď doma a pouštěj si na Youtube Hare Krishna.
Jasně, je to klišé, ale punk není mrtvej ani náhodou. Ani omylem. Nikdy. Never. Niemals. Nikogda.
Setlist:
The Foggy Dew (Sinéad O’Connor, ze záznamu)
The Lonesome Boatman
The State of Massachusetts
Famous for Nothing
The Gang's All Here
I Had a Hat (tradicionál)
Rebels with a Cause
Going Out in Style
First Class Loser
Gonna Be a Blackout Tonight
Blood
Time to Go
Johnny, I Hardly Knew Ya
Rose Tattoo
Sunday hardcore Matinee
Paying My Way
Prisoner's Song
The Outcast
Barroom Hero
You'll Never Walk Alone (Rodgers & Hammerstein cover)
Caught in a Jar
The Hardest Mile
I Fought the Law (The Crickets cover)
Out of Our Heads
Přídavek:
The Boys Are Back
Until the Next Time
Skinhead on the MBTA
Přídavek 2:
I'm Shipping Up to Boston
Folsom Prison blues (Johnny Cash cover)
Fotoreport zde: http://www.worldstars.eu/fotoreport...