Def Leppard, Whitesnake 17.6.2019

Def Leppard, WHITESNAKE
O2 Aréna, 17.6.2019
Staří (lep)pardálové se vracejí. Pokud by si někdo myslel, že svoje místo na slunci už mají zajištěný jen představitelé nejnovější vlny progresivní muziky, byl by překvapenej, jak moc na frak jim dokážou dát staří dobří rockeři a melodie, na kterých vyrostly dvě až tři generace posluchačů. Možná teatrální, ale bezpochyby na první signální mířící fláky, který tím, jak si naprosto nehrajou na umění, vytváří pro něj samostatnou kategorii.
Především poctivost. Ta párplovská autenticita, která z WHITESNAKE nedělá jen odnož téhle legendy, jejíž jméno vyskočí v mysli nejen kvůli Coverdaleovi. Ne nadarmo taky jejich set začínal „My Generation“ od The Who. Obě kapely – jak WHITESNAKE, tak Def Leppard – jsou určitým hudebním manifestem doby, čtyřicet let zvěstování geniálních riffů a nápaditých melodií. Pokud si pustíte „Is This Love?“, dojde vám, jak je aktuálně přebujelé R&B se svými kudrlinkami a sázkou na rytmus melodicky pozadu a jak moc dělá skladbu přitažlivá melodie. A jakou moc má starý, dobrý ploužák.
WHITESNAKE jeli bez proslovů a bez sebemenší pauzy hodinový blok vlasatého metalu, vůbec se s tím nemazali a v duchu hesla „chtěli jste Hard Rock – tady je Hard Rock“ nažhavili nadšenou O2 Arénu ještě o dvě éčkové struny víc, než nedávno před nimi Slipknot. I zvuk byl tentokrát čitelnější, průzračný sicene, ale k rocku trochu (i té zvukové) špíny patří. Kapela se čtyřikrát podívala třicet let zpátky na eponymní album “WHITESNAKE“, dva kousky zazněly z letošní novinky „ Flesh & Blood“. Půl hodiny na přestavbu pódia a halu rozzářily světelné efekty příchozích Def Leppard.
Obří televizní obrazovka v projekci první skladby „Rocket“, pódiu dominující sada bicích, obsluhovaných hrdinou večera Rickem Allenem a zleva doprava pobíhající Joe Elliot, očividně ve vrcholné hlasové i fyzické formě a v dobrém rozmaru. Zdatně mu sekundoval jeho dlouholetý kytarový parťák Rick Savage. Souhra mezi těmi dvěmi je na hranici magie. Průběh večera byl klasický rockový. Sóla, kytary, pomaláče, odpaly do vesmíru. Krásná verze „Two Steps Behind“, Třetina koncertu průřez legendární „Hysterií“, kterou zaznamenali nejen rockoví fanoušci. Hymnická „Let´s Get Rocked“, od Davida Essexe přejatá „Rock On“. A elegantní, bezchybné a svým způsobem dojemné sólo na bicí Ricka Allena, chlápka, kterého v hraní nezastavila ani ztráta paže. Opravdový Rock´n´roll. Rozpálená hala, pot a nářez.
Léto zkrátka rocku přeje. A tomu nestárnoucímu zvlášť.

Setlist WHITESNAKE:
My Generation (The Who song – ze záznamu)
Bad Boys
Slide It In
Love Ain't No Stranger
Hey You (You Make Me Rock)
Slow an' Easy
Kytarový duel
Shut Up & Kiss Me
Bicí sólo
Is This Love
Give Me All Your Love
Here I Go Again
Přídavek:
Still of the Night
We Wish You Well (ze záznamu)

Setlist Def Leppard:
Rocket
Animal
Let It Go
Foolin'
When Love and Hate Collide
Let's Get Rocked
Armageddon It
Rock On (David Essex cover)
Two Steps Behind
Man Enough
Love Bites
Bringin' on the Heartbreak
Switch 625
Hysteria
Pour Some Sugar on Me
Přídavek:
Rock of Ages
Photograph

Fotoreport Davida Webra zde: http://www.worldstars.eu/fotoreport...

Styl hudby: 

Přidat komentář