Dave Matthews Band

Dave Matthews Band
Fórum Karlín, Praha, 27.3.2019
Když Homer a Marge Simpsonovi tančili před měsícem na „That Girl Is You“, pomohli díky tomu objevit americké Dave Matthews Band (DMB) pro další generaci posluchačů z řad generace Youtube, kteří se jinak nezajímají ani o žebříčky, ani o nic, co nezaujme do deseti vteřin. A že není tenhle ansámbl s třicetiletou historií nostalgická záležitost výlučně pro pokročilé padesátníky, dokazuje složení natřískaných koncertů.
Dave Matthews, sám pokročilý padesátník, míchá mišmaš stylů od rocku, popu, přes latinu, Jazz a freestyle improvizace s vydatnou podporou muzikantů kolem sebe. Ta muzika je něco nevídanýho, když to někdo fakt umí, ha! Nejde jen technickou dokonalost, ale o tu radost z hraní. Vedle mě stál starší manželský pár z Londýna a osmnáctka z Poznaně a to napojení šlo napříč všemi. A dál, přes Fórum Karlín zepředu až k šatnám. Je celkem jedno, jestli Dave jede songy s pevnou strukturou sloka, sloka, refrén, nebo volně přejde do jamu se sólovými party hudebníků Bandu. Nebo se postaví před publikum sám s kytarou a lehkým podkresem v pozadí. V každé poloze je uvěřitelný a koncert odsýpá. Tři hodiny, mimochodem. Tři hodiny muzikantství bez mašin a počítačů, všechno jen struny, dechy, klávesy, bicí.
Loňské album „Come Tomorrow“ šlo po vydání hned na první příčku Billboardu, v Kanadě bylo druhé. Kromě už zmiňované „That Girl Is You“, která posloužila jako otevírák, z ní kapela zahrála překvapivě už jen tři další kousky. Skoro polovinu koncertu obstarala debutová „Under the Table and Dreaming“, včetně předpřídavkové „Ants Marching“. Komunikace frontmana se zbytkem kapely je někde na úrovni podvědomí a přes astrál, jinak si její bezchybnost neumím vysvětlit. Basista Stefan Lessard je Matthewsův průvodce dekádami prakticky od počátků, společně s bubeníkem Beaufordem. RytMika je tudíž sehraná tak, že si muzikanti nepředávají noty, ale nějaké záhadné molekuly emocí.
Po megahitu „Crush“ z „Before This Crowded Streets“ následovalo představení kapely a první sóla. Znovu musím vyzdvihnout neakademickou virtuozitu, která plyne stejně spontánně, jako bezděky. Máte pocit, že na světě nemůže být nic jednoduššího, než taky takhle mydlit hranou palce na basovou strunu. Je to silný, a pokud má nějaká kapela potenciál burcovat omladinu k vlastní tvorbě jako Velveti a ACDC, je to DMB.
Během vystoupení došlo jen na dvě předělávky, „Time of the Season“ od The Zombies a „Fly LIke an Eagle“ Steve Miller Bandu. Na Dylanovo „All Along the Watchtower“ nedošlo a kupodivu ani na „Space Between“, kterého se celých 180 minut dožadovala slečna za mnou. Kdyby náhodou něco, tak můžu potvrdit do Guinessovy knihy rekordů, že skutečně někdo vydržel křičet tři hodiny „Space Between!“ a neomdlít. Aspoň by to nebylo tak nadarmo.
Můžu tady plkat o relativitě času, ale na rovinu – takhle rychle už mi žádný koncert dlouho neuplynul. A omladina sice nejsem, ale vzal jsem po příchodu domů do ruky kytaru a zkoušel „That Girl Is You?“
Hádejte.

That Girl Is You
What Would You Say
seven
Satellite
Crush
Again and Again
Don't Drink the Water
Seek Up
Here on Out
Dancing Nancies
Warehouse
Time of the Season (The Zombies cover)
Stand Up (For It)
Jimi Thing
Fly Like an Eagle (Steve Miller Band cover)
She
Everyday
Ants Marching
Přídavek:
Sister
Pantala Naga Pampa
Rapunzel

Interpret: 
Styl hudby: 
Místo: 

Přidat komentář