Colours of Ostrava, den 2.

Colours of Ostrava
Den 2.
20.7.2017

Pokud by na druhý den ostravského hudebního festivalu zavítal neinforomovaný mimozemšťan, zřejmě by nabyl dojmu, že žijeme v matriarchátu. Hlavní pódium totiž patřilo ženám, zpěvačkám, které spojuje originalita, profesionalita a velký hlas.
Holčičí maratón odstartovala chvíli po čtvrté tuzemská Aneta Langerová, jejíž výkon bez jakýchkoliv pochyb snese srovnání se zahraničními hvězdami. Bez dýmu, světel, stroboskopů a dalších cingrlátek, za plného denního světla dokázala získat přízeň všech, kterým ke štěstí stačí radost z kvalitní hudby. Nenašel by se snad nikdo, kdo by dnes Anetě předhazoval jistou talentovou soutěž, o jejichž dalších finalistech není v současnosti ani vidu, ani slechu, pokud nejste specialisté na pěvecké muzikálové křoví. Fakt, že se Aneta suverénně vymanila ze škatulky hudebně nesvéprávné vítězky komerční soutěže a stala se svébytnou, autorsky schopnou hvězdou, svědčí nejen o jejím talentu, ale hlavně o odhodlání a touze dělat hudbu dle svého srdce. I tak provařený hit, jako je Voda živá, tak získává punc neotřelého muzikantství. Výsledný dojem umocňuje výborně sehraná kapela, která nemá touhu se předvádět a naplňuje svou doprovodnou roli na výtečnou.
Což lze říct i o muzikantech, doprovázejících pozdně večerní vystoupení američanky Norah Jones, která na Colours předvedla průřez dosavadní tvorbou, takže se diváci dočkali jak věcí najazzlých, tak víc country, přičemž zpěvačka měnila piano za kytaru. Posluchači se dočkali jak skladeb z prvotiny Come Away With Me, tak i novinek z alba Day Breaks, které osmatřicetiletá zpěvačka natočila loni. Pravdou je, že její mix blues, country a jazzu, spíš melancholický a přemýšlivý, než rockově agresivní, oslovil méně příznivců, než by se od hvězdy jejího formátu dalo čekat. Možná by bylo z dramaturgického hlediska vhodnější časově prohodit její vystoupení s jistou Laurou Pergolizzi aka lp.
Ta nastoupila rovněž za denního světla (jako její místní kolegyně Aneta, s níž má mj. společnou sexuální orientaci) a okamžitě si všechny omotala kolem prstu, hlasu a svého ukulele. To, co se ve vlnách valilo celou Ostravou, severní Moravou, směrem na Prahu, Katowice, Trenčín a dál až kdovíkam, bylo její charisma a přirozenost. Vystoupení bylo z větší části postaveno na aktuální, průlomové desce Lost On You, ze které lp odehrála všechny podstatné kusy, v čele samozřejmě s titulním hitem, na který čekalo dobrých třicet tisíc lidí, kteří si jeho refrén s chutí a capella ke konci zazpívali. Kromě něj se dostalo i na další očekávané kusy – Muddy Waters, When We’re High, Suspicion. lp víc sluší menší prostor (návštěvníci březnového koncertu v ROXY by mohli vyprávět) a pozdní hodina, ale i přesto ta magie fungovala. Za mě jednoznačně vrchol dne, chvíle, kdy i otrlý metrákový čtyřicátník jako já má v očích slzy štěstí (pst!).
Mezi vystoupením Anety Langerové a lp se většina návštěvníků přesunula na vedlejší Arcelormittal stage, kde odehráli svůj set kladenští Zrní. Zpěvák a příležitostný flétnista Jan Unger dokáže celé vystoupení utáhnout sám a pro jeho rošťácký výraz mu prominete i občasné intonační zakolísání. Celá kapela je za ta léta vystupování výtečně sehraná, houslista Jan Fišer má ve mně velkého fanouška. Pokud můžeme u tak neotřelého seskupení, jakým Zrní bezesporu je, mluvit o hitech (za sebe říkám – můžeme, ba musíme!), pak tím největším odehraným byl Hýkal. Hra se slovy, která je pro kapelu typická, se tady snoubí s nevšední melodií, která zaujme na první poslech, aby ani na padesátý nenudila a nezevšedněla.
Noční vystoupení UNKLE už bylo pro ty nejvytrvalejší. Konečně se i trochu slitovalo počasí a začalo pršet, což vyprahlé oblasti Dolních Vítkovic jen prospělo. Přestože je starostlivost ze strany pořadatelů vynikající – projíždějící kropicí vozy jsou nesmírně vítaným osvěžením.
Kromě hlavních hvězd si vnímavý milovník hudby najde na menších pódiích hudbu podle svého gusta, i když Toto gusto nebude úplně mainstreamové – namátkou Midi Lidi, Douchka, Ginkgoa a mnoho dalších, kteří atmosféru festivalu doplňují o žánry, které mají možná méně příznivců, ale kvalitou produkce leckdy předčí hlavní tahouny.
I za to patří organizátorům festivalu velký dík.

Fotoreport: http://www.worldstars.eu/fotoreport...

Styl hudby: