Colours Of Ostrava, 18.7.2018, den první

Sedmnáctý ročník Colours, které se řadí mezi deset nejlepších evropských festivalů, nezačal příliš dobře už několik měsíců předtím než noha prvního návštěvníka vstoupila do areálu. Začátkem února zemřel v Berlíně Jóhann Jóhannsson, jedna z hlavních avizovaných hvězd. půl dne před samotným zahájením se spustil déšť a vítr, červenec se proměnil v září a k dovršení všeho přišla během dne zpráva, že britští indie popaři London Grammar zrušili čtvrteční set z důvodu nemoci. Jejich místo na hlavní stage tak zaujmou Kaleo. Tímto ovšem byla nádrž smůly vyčerpána do dna (doufejme, že až do konce festivalu) a před šestou hodinou se představilo první velké jméno, Future Islands. Američtí vzývatelé synthpopu byli na úvod výbornou volbou - jejich melodické, taneční skladby, odkazující do osmdesátek, uvolnily deštivou náladu v publiku a posloužily jako skvělý warm-up. Zpěvák Samuel Herring nedbal na průtrž, zasahující na okraj pódia a jako správný leader křepčil, tančil, dělal grimasy a jeho snaha se neminula účinkem. Kapela představila svou novinku "The Far Field" a kromě ní čerpala z nahrávek "The Singles" a "In Evening Air".
Vídeňské duo HVOB (Her Voice Over Boys) zaplnilo do posledního místa Electronic stage a svým roztančeným setem udělalo v otevřeném stanu takřka nedýchatelnou náladu, v tom nejlepším slova smyslu. Anna Müller tvoří vysmátý kontrapunkt k zamyšlenému Paulu Wallnerovi. Jejich minimalistické beaty v kombinaci s uchu lahodícím hlasem představují tu vlídnější tvář experimentální elektroniky.
Beth Ditto má ten hlas ještě o tři chrámové sbory lahodnější a tvář vlídnou tak, že bych věřil tomu, že dokáže rozehnat ty těžké mraky nad Ostravou. Bývalá zpěvačka Gossip je kromě toho nesmírně vtipná, ostatně jako většina lidí s boky jako skříň. "De-e-kuji a phrrrr-osim!" chlubila se svou češtinou a dodala, že na ni si nikdo nepřijde, protože je tím nejzkušenějším uživatelem Google translatoru na světě. Kromě sólové tvorby zavzpomínala na domovskou kapelu ve skladbě "Heavy Cross" a do jejího setu dokonale zapadla i předělávka Red Hot Chilli Peppers "Under the Bridge". Hlavní náplň ovšem tvořilo její vlastní hudební dítě, album "Fake Sugar".
George Ezra paří ke jménům, které tvoří hlavní tahouny pelotonu účinkujících. Pro neznalé - je to ten, který má na kontě hit "Budapest", jehož refrén očividně inspirovalo houkání vlaku při výjezdu z tunelu. Ten pochopitelně nesměl chybět, sejně, jako letošní pecka "Paradise". Sám Ezra působí jako klučík, který si megaslávu vůbec nepřipouští a prezentuje se jako sousedovic Fanda, který před chvílí otrhával třešně za vsí. Letošní album "Staying at Tamara's" má nesmírně líbivý potenciál a všechny rádiové předpoklady. Svou roli Ezra splnil na výbornou - superstar pro všechny romantické slečny 15+. Což mu rozhodně nijak neubírá na profesionalitě. Být úspěšným a nehrát úplně bezduché melodie je větší kumšt, než se na první pohled zdá. Kdo nevěří, ať si to zkusí.
Pokud někdo rezignuje na prvoplánovou líbivost, opustí svět technocolor-showbyzu a začne brát muziku vážně, může dopadnou jako "světoobčani" (jak sami sebe nazývají) Dirtmusic. Bývalý člen Caveových Bad Seeds Hugo Race, Chris Eckman z Walkabouts a Chris Brokaw z pamětihodných Codeine kombinují indie rock s etnickými motivy a zní to naprosto skvěle. Dohromady se dali během Desert Festivalu v malijském Timbuktu, kdy si zajamovali s kapelou Tamikrest, tvořenou výlučně místními Tuaregy. Inspirace a hudební kořeny jsou natolik pestré, že se srdce každého milovníka hudby musí zákonitě zkroutit do jednoho velkého uzlu.
Závěrečný set obstaral Pharrell Williams, respektive jeho experimentálnější inkarnace v rámci projektu N.E.R.D. (No One Ever Really Dies - Ve skutečnosti nikdo neumírá). S pěti alby za zády, energetickou nakládačkou a partou tanečníků na pódiu vytvořili hudbu pro masy. Pokud vám přijdou jejich alba mírně akademická, kde forma místy může převyšovat obsah, v živém vystoupení se toto maže. Jak řekl Williams - Vidím tady náctileté, vidím tady dospělé i dávno odrostlé, vidím tady pár lidí kolem osmdesáti. A pokud přijmete fakt, že je to ve znamení "it's only hiphop but I like it" a nestavíte si náročnější cíle, musíte být spokojení.
První den je mrtev, ať žije den nový.

Fotoreport zde: http://www.worldstars.eu/fotoreport...

Pokračování zítra.

Styl hudby: 

Přidat komentář