Beth Hart
Fire on the Floor Tour
Fórum Karlín
6.11.2017
Představte si pohlazení andělským křídlem, ve kterém se schovává kovadlina.
Tak působí hlas Beth Hart, americké zpěvačky a multiinstrumentalistky, která přijela do Fóra Karlín odehrát svůj čtvrtý koncert v České republice. Beth kombinuje blues, Jazz a Rock způsobem, který umí být bolestný, konejšivý i nesmírně sexy.
Její umělecká cesta byla dlouhá, pomalá a poctivě vydřená. Hartová není rychlokvaška, která se proslaví přes noc jedním hitem, ale pracuje na své kariéře dlouho a systematicky. I proto se dostala na úplný umělecký vrchol relativně v pozdním věku, poté, co si zkusila spolupráci po boku Slashe, Joea Bonamassy a Jeffa Becka. To jí zajistilo zájem a stabilní základy pro vlastní tvorbu. V kombinaci s joplinovsky chraplavým, ale technicky dokonalým hlasem se propracovala až k nominacím na cenu Grammy a zajistila si přízeň vděčných posluchačů.
Beth si své skladby až na naprosté výjimky v rámci spoluautorství píše sama a reflektuje v nich vlastní život, zkušenosti, lásky, vztek, naděje a prohry. Tentokrát nevsadila na pomalejší rytmus koncertu a převahu balad, ačkoli „Baddest blues“, které začíná posmutnělým klavírem a postupně graduje do katarzního finále, patří právem mezi nejtklivější melodie. Byla to taky jedna z mála příležitostí, kdy Beth usedla za klavír, který ji kromě zpěvu proslavil na druhém místě.
Pokud už byla na jevišti s nějakým nástrojem, byla to spíš kytara, na kterou odehrála několik svižnějších věcí, včetně dvacetileté, odpíchnuté „Spiders In My Bed“ z prvotiny „Immortal“. Ke zpěvaččině sebejistému vystoupení přispívá její doprovodná kapely ve složení sólová kytara Jon Nichols, basová kytara Tom Lilly a Todd Wolf na bicí. Bez potřeby exhibovat dávají Beth prostor, jsou nenápadnou trojhlavou eminencí v pozadí a zpěvačka tak může být sama za sebe, už ne ve stínu slavnější rockových jmen. Hudebníci jsou spíš funkční, než inspirativní, jako tomu bylo v případech její dřívější kariéry.
Tuto příležitost využívá znamenitě nejenom v hudebním, ale i v dramatickém smyslu. Má cit pro gesta, grimasy, téměř každou píseň uvádí nějakým příběhem. Nejsou to jen dvě symbolické věty, Hart toho má na srdci víc. Vypráví o otci, který opustil její matku, vypráví o násilí na ženách. Je dobré zmínit, že sama zpěvačka neměla cestu nalajnovanou zlatým popraškem, užila si závislosti a poruchy příjmu potravy a pokud zpívá o odvrácených stranách partnerských vztahů, o bolesti a strachu, není to něco, co zná od kamarádek a z četby Anny Kareniny.
Ale aby to nevypadalo, že večer s Beth Hart byl nějaká tryzna – po většinu času měla zpěvačka pusu k uchu od ucha, lítala po jevišti i zabrousila do uličky mezi diváky, které vyhecovala klasickým „opakujte po mně“ v přídavkové skladbě „Monkey Back (Gimme Back My Money“).
Beth čerpala z loňské novinky („Baby Shot Me Down“ je skvělá variace na stejnojmenný song, který proslavila Nancy Sinatra) i z celé své dvacetileté kariéry a právem si vysloužila standing ovation. Jedinou výtku k dramaturgii bych viděl v tom, že zaplnit koncertní halu takovému živlu, jakým Beth Hart je, místy k sezení není zrovna šťastné rozhodnutí. Roztančila každého v sále, s výjimkou přestárlého šatnáře, který byl nejspíš stejně na své židličce už pár dní mrtvý a věřím tomu, že svým hlasem spustila ty půl roku stojící eskalátory v metru na nedaleké Palmovce.
Beth Hart je na vrcholu svých tvůrčích sil. Další setkání s ní se v Praze uskuteční 29. listopadu příští rok. Nenechte si ho ujít.