Aerodrome festival
Den druhý
29.6.2018
Pokud byl první den Aerodrome promáčený a studený, následující ráno přineslo roztrhanou oblačnost a denní teploty mírně pod třicet stupňů. Bahno vyschlo a to se samozřejmě muzika užívá úplně jinak. A že jí bylo.
Po úvodním rozjezdu na dobré odpoledne v podání seskupení Offenbach, Being As An Ocean, Oscar And The Wolf a dalších se pokusili návštěvníky roztančit Milky Chance, němečtí elektronici, kteří na tanečním, houseovém podkladě kombinují prvky jazzu, reggae a folku. Navýsost příjemná hudba těchto festivalových harcovníků se opírala stejnoměrně o obě doposud vydané nahrávky, „Sadnecessary“ a „Blossom“.
Stylový obrat nabídli britští You Me At Six. Kapela, která mezi své vzory řadí Led Zeppelin, The Who a Arctic Monkeys, sáhla v setlistu především mezi starší alba, „Sinners Never Sleep“ a „Cavalier Youth“. Tři kousky zahráli i z rok starého „Night People“ a z letošní novinky, lakonicky nazvané „VI“, která vychází 5. října, předvedli ochutnávku „3AM“, poprvé v historii živě. Zpěvák Josh Franceschi doporučuje hudbu You Me At Six poslouchat pořádně nahlas v tmavém pokoji. Tady to nebylo tak úplně přesně, přesto si tenhle energický set svůj hlasitý potlesk oprávněně zasloužil.
Na Portugal.The Man. Jsem se vysloveně těšil. Ujetá parta, spolupracující s Danger Mousem, sází jedno hudební překvapení za druhým, jak ukázal už úvod se svéráznými covery „For Whom the Bell Tolls“ od Metalliky a „Another Brick in the Wall Part 2“ od Pink Floyd. Tu druhou si mohl hudební fanoušek vychutnat letos živě už potřetí – kromě Hollywood Vampires ji odehrál v dubnu pochopitelně i Roger Waters. John Gourley, zpěvák téhle americké skupiny, vládne vysokým, přesto příjemným hlasem a pod mírně extravagantním zjevem (tropický klobouček, sluneční brýle, knírek) skrývá skutečného muzikantského génia. Jak kapela upozornila na jednom z česky psaných nápisů v zadní projekci, všechny nástroje hrají živě a nejsou použity počítače. Na dalším pak poděkovala, že jsme si koupili/ukradli jejich novou nahrávku „Woodstock“ Přesto byla třetina setinu tvořena skladbami z předchozí, veleúspěšné „Evil Friends“. Velcí sympaťáci se skvělou tvorbou, o to víc zamrzí nekompromisní (byť pochopitelné, další stage čekala) utnutí jejich setu přes protesty a vyvolávání publika. Velký úspěch.
Sourozenci Haleovi z Pensylvánie svou kapelu, vtipně pojmenovanou Halestorm, Holčičí část dua, Lzzy Hale, mi pořád evokuje naši Tanju, nemůžu si pomoct. Kromě ochutnávek z připravované desky „Vicious“ se základem setlistu stala tři roky stará, nicméně pořád aktuální „Into The Wild Life“. Melodický Metal/hard rock – kůže, kovové pyramidy, železné bodce, kytary, pivo. Nebylo to špatné, dokud si neuvědomíte, že to kvůli nim museli Portugal.The Man. Ukončit svůj set.
Nastal čas hvězd a holčičí večer.
Zahájili ho Chvrches, syntpopoví diblíci ze skotského Glasgow. Zpěvačku Lauren Mayberry osobně vyhodnocuju jako nejkrásnější umělkyni (Lana Del Rey promine) festivalu. V éterické sukýnce a velkými flitry na tváři roztančila celý festival, ať už při zpěvu, nebo v krátkém úseku za klávesami. Kapele byla proklamována zářná budoucnost už v roce 2013, kdy se stala jedním z objevů v rámci BBC Sound of 2013. Zatímco kolegové Lauren krotili syntezátory, samotná zpěvačka běhala z jedné strany pódia na druhé a společně velmi spravdlivě rozdělili svůj set mezi všechna tři doposud vydaná alba - „The Bones of What You Believe“, „Every Open Eye“ a samozřejmě letošní „Love Is Dead“. Velice pozitivní vystoupení, na které navázali na dalším pódiu Stone Sour.
Stone Sour pocházejí z amerického státu Iowa a když se tenhle název vysloví, nejeden nu metalový fanda zbystří. A aby ne, zpěvák Corey Taylor je spojnicí se Slipknot, kteří připravují novou desku letos. Stone Sour jsou víc hutnější, s dvěma kopáky a podladěnou kytarou se řadí spíš ke klasickému heavy metalu. Svým vystoupením nabídli průřez celou dosavadní tvorbou s pochopitelným důrazem na novinku „Hydrograd“. Co fanoušci čekali, to dostali. Stejně, jako v případě hlavní hvězdy, Elizabeth Woolridge Grant, známější jako Lana Del Rey.
Lana je mondéna, Femme Fatale. Přinejmenším se tak tváří a všichni jí to baštíme. S chutí, až máme boule za ušima. Scéna, na které nechyběly palmy, houpačka, opalovací lehátka a zlatý klavír, byla dekadentní až běda. Dvě nádherné doprovodné tanečnice a texty o zhrzené lásce, bolesti v srdci a letním smutku. Lana at her best. Tu si lehla na pódium, tu se zhoupla na houpačce při „Video Games“. Na deset minut sestoupila do první řady, kde rozdávala autogramy a pořizovala si selfie s oddanými fanoušky. Spád koncertu tím trochu utrpěl, ale kdo nesobecky koukal na screen s rozzářenými ctiteli/kami, musel by mít srdce z kamene, aby ho to podráždilo. Hlavní a jedinou výtku bych tak měl k poměrně mizernému zvuku. Například v „Born To Die“ byli slyšet hlavně zpívající diváci. Ale stejně to byla krása. Jasně, kýč jak bič, ale KRÁSNEJ. To není málo.
Poslední, třetí den festivalu měl mimo jiné na programu Limp Bizkit a Nine Inch Nails.
O nich v poslední části reportáže.
You Me At Six setlist:
Room to Breathe
Fresh Start Fever
Fast Forward
Give
Swear
Night People
Underdog
Reckless
Loverboy
3AM (live debut)
Stay With Me
No One Does It Better
Lived a Lie
Bite My Tongue
Chvrches setlist:
Get Out
Bury It
Gun
Graffiti
Under the Tide
Miracle
Never Ending Circles
Recover
Forever
Leave a Trace
Clearest Blue
The Mother We Share
Never Say Die
Lana Del Rey setlist:
Experiment in Terror (ze záznamu)
13 Beaches
Cherry (s úryvkem Scarborough Fair)
Pretty When You Cry
White Mustang
Born to Die
Blue Jeans
Lust for Life
Change / Black Beauty / Young and Beautiful
Ride
Video Games
Summertime Sadness
National Anthem
Off to the Races